NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

čtvrtek 30. března 2017

Digestoř

                               zdroj: Google

I když se snažím mít všeobecný rozhled, je mi jasné, že se nemůžu vyznat ve všem.
Proto některé svoje záležitosti svěřuji lidem, kteří jim rozumí.
Nesmí ze mě ovšem nikdo dělat blbce!
Z digestoře, kterou mi náš letitý prodejce elektrických spotřebičů nabídl jako nejvhodnější, jsem od začátku moc nadšená nebyla. Přesto jsem na ni kývla. Důvod byl prostý. Dobrá zkušenost z minulých let.
Když přišla s horním vývodem, i když byla objednána se zadním, s pochopením jsem přešla chybu skladníka, který sáhnul vedle.
Když mi ovšem následně prodejce začne tvrdit, že digestoře se zadním vývodem už se nevyrábí a on někde ,,vyštrachal“ poslední kus z výstavy, začnu bystřit smysly.
Moje receptory nedůvěry se nezklidní ani po tom, co mě do telefonu ubezpečuje, že digestoř je v naprostém pořádku, jen byla ,,trochu zaprášená“.
Ještě jsem ji neviděla a už vím, že ji nechci.
Na internetu také zjišťuji, že žádný problém sehnat digestoř se zadním vývodem neexistuje.
Je mi tedy jasné, že mu nezáleží na tom, zajistit optimální řešení pro mě, ale pro sebe. 
V obchodním styku už dělám řadu let, takže vím, jak to chodí. Může být motivován velkoobchodem nebo má na prodeji této konkrétní značky větší marži. Obojí bych byla schopná pochopit. 
Ale u mě, jako zákazníka, který již dvacet let nakupuje do bytu veškeré elektrické spotřebiče jenom od něj, mi to přijde trochu nefér.
Když můj ,,privátní prodejce“ rozbaluje ,,výstavní“ digestoř, zjišťuji nejen že je větrací mřížka pod nánosem prachu, ale že je na řadě míst odřená. Sice jen lehce, ale stokorunová sleva mi přijde málo na to, abych se na to musela několik dalších let dívat. Neodbytně nabízí výměnu poškozených dílů, jen abych si digestoř koupila.
Asi začnu trkat! Rozčarování mnou začíná cloumat. Rozčarování nad tím, že jako letitý zákazník, pro tohoto člověka najednou nic neznamenám.
Kdyby manžel nezkoušel vypínače a nezjistil, že je ještě ulomený držák plastového krytu, asi bych musela ostře zabojovat. 
Takhle mému již mému bývalému prodejci nezbývá nic jiného, než uznat, že v tomhle stavu si digestoř prostě nepřevezmu.

Abych nezapomněla…,
přehodnotit své konzervativní sklony.

pondělí 27. března 2017

Bez knoflíku, pavouci domácí a časy se mění

Pondělí, 20.3.2017
Že mi chybí knoflík u bundy jsem si všimla pár minut před odchodem do práce.
Sáhnu po jehle, kterou mám pro tyto případy uloženou na vrchu mého šití.
Asi je kouzelná, protože při navlékání nitě zjišťuji, že se její ucho od minule nějak zmenšilo.
Snáze projde velbloud uchem jehly, než bych já navlékla nit.

Úterý, 21.3.2017
Velkou část svého života jsem trpěla arachnofobií. Od jisté doby se tak ale již neděje, proto pavouky a ostatní hmyz nezabíjím, ale vyhazuji do trávy, z okna ven. Jenomže dnes se mi zdá na defenestraci rodinky, která se nám usídlila v koupelně ještě zima. Zatím jim tedy dopřeji teplo domova a doufám, že případná návštěva, která si půjde do koupelny umýt ruce, nezvedne oči ke stropu.

Středa, 22.3.2017
Když existuje možnost, že nám zloděj vykrade byt, zbavíme se preventivně všech cenných věcí?
Když nám čistě hypoteticky hrozí, že si zlomíme nohu, předejdeme tím tak, že si ji necháme amputovat?
NE?
V tom případě nechápu opatření zoologické zahrady ve Dvoře Králové, když z čistě preventivních důvodů odřezali chovanému nosorožci jeho roh.

Čtvrtek, 23.3.2017
Že budu mít odpoledne jen sama pro sebe, jsem se dozvěděla cestou z práce.
Dobrá příležitost, zastavit se u zahradníka pro jarní květenu a dopřát si pohodu s rukama zabořenýma v hlíně.
Při sázení violek a sedmikrásek na balkon, užívám samoty, ticha i klidu.
To vše povýšené na božský pocit díky večerní kávě a kostičce devadesáti procentní čokolády.

Pátek, 24.3.2017
Rychlý oběd do práce zvládnu uvařit i ráno, když na to přijde.
Nechci totiž riskovat, že půjdu do práce opět jenom s banánem a mrkví, jak tomu bylo nedávno.
A tak uvařím 160 g bulguru, zamíchám do něj malou konzervu tuňáka i s olejem, nakrájenou 1 mozzarellu a 2 rajčata. Osolím, opepřím, ochutím hrstičkou sušené bazalky a zakápnu citronem. Vše v práci k obědu prohřeju, dokud se mozzarella neroztaví.
Proč já vždycky hodiny stojím u plotny, když dobrému obědu kolikrát stačí jen pár minut…?

Sobota, 25.3.2017
Čekala jsem na to celou zimu.
Až se navléknu do starých kalhot, obuju pracovní boty a nasadím rukavice.
Až ucítím vůni hlíny a tlející suché trávy.
Až se mi slunce opře do ohnutých zad.
Až se odrovnám na zahradě.
Ale ten pocit při pohledu na ostříhané traviny, okopané ovocné stromky a vyčištěný bylinkový záhon, je prostě k nezaplacení.

Neděle, 26.3.2017
Když vláda mění čas, moje tělo pláče.
Tento zlozvyk letitý, deptá nejen spáče.
Ze zimního na letní, čas si posouváme
A z letního na zimní, zase zpátky dáme.
Každý ví…, časy se mění.


Abych nezapomněla…,
nedomestikovat pavouky a změnit si čas.



sobota 25. března 2017

Tvarohové buchty z celozrnné mouky

Vsadila jsem na kvalitní suroviny a prostě jsem to zkusila.
Měly to být kynuté buchty plné tvarohu, přesto trochu zdravější.
Sousto, které jsem já ochutnala, se mi rozplynulo na jazyku stejně rychle, jako se rozplynuly ostatní buchty z pekáče. Podle toho soudím, že se povedly. Můj tatínek sice nezapomněl poznamenat, že máme ,,chlebové buchty", ale po prvním ochutnání, pro ně navzdory své cukrovce, sahal opakovaně.

200g hladké pšeničné mouky
300g hladké celozrnné pšeničné mouky Bio Country Life
30g droždí
2 žloutky
2 špetky soli
50g třtinového cukru
1 balíček vanilkového cukru s pravou vanilkou
110g rozpuštěného másla + máslo na pomazání buchet
250ml vlažného plnotučného mléka
citrónová kůra z půlky citrónu
Náplň:
1 kostka plnotučného tvarohu(ne z vaničky)
1 vejce
½ sáčku vanilkového pudingu
1 vanilkový cukr s pravou vanilkou
trochu třtinového cukru
trochu mléka

Do 100ml plnotučného mléka se lžící cukru jsem rozdrobila kvasnice, promíchala a nechala vzejít kvásek. Mouky jsem prosála do mísy, udělala v nich důlek, vyklepla do něj dva žloutky a přidala ostatní suroviny. Vyběhlý kvásek jsem nalila do důlku a těsto zadělala zbytkem vlažného mléka. Těsto jsem zpracovala na vále. Je krásně vláčné a nelepí se. Radost s ním pracovat. Hotové jsem ho přendala do mísy a zakryla utěrkou. Po vykynutí jsem ho rozválela, nebylo třeba podsypávat moukou, nelepilo se. Rádýlkem jsem nakrájela na stejně velké čtverce, které jsem plnila tvarohovou náplní. Zavázala jsem je do šátečku a do máslem vymaštěného pekáčku vkládala uzlíkem dolů. Každou buchtu jsem z boku pomazala rozpuštěným máslem, aby se holky nepřilepily k sobě a vložila vedle ní další a další a další, dokud se pekáček nezaplnil. Všechny buchty jsem nakonec svrchu ještě pěkně máslem potřela.
Pekla jsem na 180°C v elektrické troubě do zlatova. 


Abych nezapomněla…,
že ty ,,chlebový“ buchty byly fakt dobrý.

středa 22. března 2017

Brit

Dostal jméno po kolii Britě, kterou jsme v roce 1995 potkali na dovolené.
Na naší poslední dovolené bez psa. Na dovolené, kde jsme mohli ležet u vody, jet lanovkou na Sněžku, užít si prohlídku hradů a zámků, restauraci si vybírat podle jiných kritérií než podle toho, jestli tam může pes.
Život se psem je obohacující, aktivní, veselý, ale také velmi svazující a nesvobodný.
Brita jsme si vybrali, protože byl nejprůbojnější ze všech pudlích štěňat. Často nás během jeho života napadlo, že jsme si možná měli vybrat toho pecivála od vedle. Ale byl náš a milovali jsme ho jako člena rodiny.
I když nás čekal maratón kolem čtvrti pokaždé, když jsme ho pustili z vodítka.
I když nám doma zdevastoval knihy(vzdělával se), vyhrabal odpadky(měl hlad), rozcupoval nové linoleum(nudil se).
I když venku našel vždycky to nejsmradlavější místo, ať už to bylo hovno, leklá ryba nebo zvířecí vnitřnosti a s nepředstíranou radostí se v tom vyválel.
Jeho zvířecí oči a gesta nás vždy dokonale odzbrojily.
Co na tom, že jsem musela každé ráno vstávat o půl hodiny dříve a jít venčit.
Co na tom, že jsem musela jet z práce rovnou domů.
Co na tom, že kino, divadlo a společenské akce pro nás byly tabu.
Doma jsme měli oddaného tvora, který nás miloval, jak jen pes může milovat svou smečku.
V roce 2011 nás po šestnácti letech opustil.
Po šestnácti letech jsem nemusela ráno rozespalá ven.
Po šestnácti letech jsem mohla jít s kamarádkou po práci na kafe.
Po šestnácti letech jsme začali s manželem chodit do divadla, na plesy a do společnosti.
Dnes víme, že už psa nikdy mít nebudeme.
Nejen proto, že je to pro život limitující. 
Hlavně proto, že už nikdy nechceme rozhodovat o životě a smrti jiné bytosti.



Abych nezapomněla…,
jaký byl život se psem.

pondělí 20. března 2017

Volání slunce, ,,Dobrý den" a neočekávaná vráska

Pondělí, 13.3.2017
Pulitzerova cena, nadšené recenze čtenářů, a já se pořád nemůžu začíst.
Sto čtyřicet šest stran přečtených a nadšení se nedostavuje.
Jenom trochu zmatek v hlavě z krátkých kapitol a skoků v čase.
Bude kniha Jsou světla, která nevidíme tou, která mě nakonec uchvátí nebo tou,
na kterou zapomenu s přečtením poslední stránky?

Úterý, 14.3.2017
Probuď se konečně!
Nevidíš, že Tě všichni potřebujeme?
Krokusy, sněženky, zlatý déšť…
A hlavně my, lidi!
Přece nechceš, abychom vitamín D polykali v tabletách, když ty ho máš plnou náruč.
Tak vstávej slunce, potřebujeme Tě!

Středa, 15.3.2017
Na naši poštu chodím s balíky každý den.
Proto mě již pracovnice za přepážkou znají. Vědí, že mám balíky pečlivě připravené, že mám zákaznickou kartu, že chci poslat zprávu o doručení balíku a že potřebuji daňový doklad.
Ještě by si měly zapamatovat, že los, SIM kartu, a pojištění si u nich nikdy nekoupím.

Čtvrtek, 16.3.2017
Známe se od vidění. Vlastně jsme sousedky, protože více jak dvacet let bydlí ve vedlejším domě.
I když jsme spolu nikdy nemluvily, občas se potkáváme.
Na mé jasné a srozumitelné ,,Dobrý den“ nikdy neodpoví. Jako třeba dnes.
I když mě to už přestává bavit, pozdravím ji i příště. 
Považuji to totiž za základní projev slušného chování.

Pátek, 17.3.2017
Když díky milým komentářům na blogu mám krásné ráno…
Když slunce vyslyší moje volání a svítí jako o život…
Když mi doma konečně rozkvetly narcisy…
Mám radost celý den.
Když večer při pohledu do zrcadla objevím vedle oka další vrásku a manžel to komentuje slovy: ,,Jsem Tvoje stáří, pozvi mě dál“…Je po všem!

Sobota, 18.3.2017
Prší, prší, prší!
Měla jsem stříhat okrasné traviny, uklízet záhony a hrabat se v hlíně.
Chceš-li Boha rozesmát, sděl mu své plány.
Tak pro Tvou informaci Bože, ty Tvoje vrtochy mě stály dva tisíce.
Odpoledne jsem místo na chatě strávila po obchodech. 

Neděle, 19.3.2017
,,Dědo, takhle jí nežíkej“, pokárá Ema mého muže, když mě osloví jménem.
,,A jak jí mám říkat?“ptá se manžel
,,No pšece babičko, já jí tak taky žíkám!“



Abych nezapomněla…,
že vrásky jsou znamením moudrosti.


sobota 18. března 2017

A hory odpověděly

Khaled Hosseini


zdroj: Google
Od knihy A hory odpověděly jsem na základě anotace očekávala příběh dvou sourozenců, kteří od sebe byli násilně odloučeni, o jejich lásce a naději ve shledání. 
Ve skutečnosti jde ale o několik příběhů, které se odehrávají v různých časových úsecích. 
Tisíce planoucích sluncí od téhož autora jsem odkládala, protože jsem ty emoce prostě nemohla unést. Tuto knihu jsem odkládala proto, že jsem si musela srovnat myšlenky.
Díky množství postav a dějů zasazených do různých období to pro mě bylo trochu složitější čtení a naléhavost díla nebyla až taková, na jakou jsem u autora zvyklá. Každopádně jsou zde ale vykresleny lidské osudy, které spolu více či méně souvisí a jsou protkány citem. 
Ať už jde o již zmíněné odloučení sourozenců, o nenaplněnou lásku, obětování se pro druhého, nezvládnutý vlastní život, neschopnost pomoci člověku v nouzi, uvědomění si sebe sama nebo nalezení lásky k vlastní matce. Je jenom potřeba si tu rozbitou mozaiku osudů poskládat do jednoho velkého obrazu.


Abych nezapomněla...,
,,Kábul to je…tisíc tragédií na čtvereční míli“




středa 15. března 2017

Spalující vášeň

Čekám na Tebe už dlouho.
Dny…týdny…měsíce.
Ta Tvoje zdrženlivost mě přivádí k šílenství.
Možná se zlobíš, že jsem Tě ignorovala, když jsem byla nemocná.
Ale co jsem měla dělat?
Bylo mi tak mizerně…Nemohla jsem za Tebou jít…I když jsem tolik chtěla!
Zkoušíš hranice mé trpělivosti?
Potřebuješ důkaz mé lásky a náklonnosti?
Vždyť přece víš, že Tě potřebuji.
Tak proč prostě nepřijdeš, a neuchopíš mě svými horkými pažemi?
Proč mě nepolíbíš tak žhavě, jako to umíš jenom Ty?
Tak žhavě, až mi z toho zrudnou tváře.
Proč se mnou nestrávíš den? Nebo třeba celý týden!
Zářila bych v Tvojí náruči jako svatozář.
V Tvém objetí bych prožívala spalující vášeň, a Tvoje přítomnost by mě nabíjela neskutečnou energií.

Chci Tě! Slunce!

zdroj: Pinterest
Abych nezapomněla…,
smutek se rozptýlí s východem slunce. 

Ernest Hamingway

pondělí 13. března 2017

Vyřízená Karkulka, domácí rehabilitace a nedělní adrenalin

Pondělí, 6.3.2017
Káva voní jako čerstvě namleté nebe.
Dneska večer nebe neucítím, ani neochutnám.
Nevím, jak se to mohlo stát, ale došlo mi kafe.

Úterý, 7.3.2017
Podle toho, jak to vypadalo v sobotu jsem nabyla dojmu, že co nevidět odložím zimní bundu,
že konečně zuju zimní boty a cesta do práce a z práce pro mě bude příjemná jarní procházka.
Místo toho kolem krku opět omotávám šálu a do práce a z práce spěchám schoulená za límcem teplého kabátu.
Kde jsi, jaro?

Středa, 8.3.2017
Běhám po bytě za Emou, která mě drží v závěsu za obě ruce.
Ona je liška a já Budulínek.
O něco později mám přes hlavu šátek, jehož cípy představují copany.
Ema má přes hlavu kus starého závěsu, jehož oba konce jsou také copany.
Jsme Karkulky.
Karkulka sice v pohádce copany nemá, ale má je Anna z Frozen.
Děda sedí v křesle.
Je vlk.
Musíme zpívat:
,,Proč máš tak velké oči babi?“
,,To abych Tě lépe viděla.“
,,Proč máš tak velké uši babi?“
,,To abych Tě lépe slyšela.“
,,Tobě narostly fousy babi?“
,,To aby mi zima nebyla.“
,,Proč máš tak velkou pusu babi?“
,,To abych Tě lépe pozřela!“
Děda vlk se zvedá, a my Karkulky s jekotem utíkáme.
A potom ještě asi desetkrát…
,,Co je?“, ptá se dcera, když si přijede pro Emičku. ,,Jste nějaký vyřízený…“

Čtvrtek, 9.3.2017
Stalo se to loni na Svatého Václava.
Úraz to byl vážný. Devastující, říkali doktoři.
Tři operace, rehabilitace, lázně.
Po pěti měsících ruka stále není v pořádku, přesto by manžel rád šel co nejdříve do práce.
,,Ke mně už nechoďte pane S.“, říká manželovi rehabilitační lékařka. ,,Já už Vám rehabilitace nenapíšu. Pojišťovna mi jich víc neproplatí. Musíte sám.“
Jako že se má přihlásit na fyzioterapeutický kurz?
Jako že si má loket lámat přes stůl?
Jako že si má jednou rukou masírovat tu druhou?
Proč mám pocit, že tento systém nemá zájem na tom, aby se člověk co nejdříve uzdravil a šel pracovat?

Pátek, 10.3.2017
To je tak, když se mi nechce ve čtvrtek večer vařit a myslím si, že to zvládnu ráno.
To bych ale musela vstát hned po zazvonění budíku a ne se půl hodiny převalovat a říkat si ,Ještě chvilku…‘
Do práce tak odcházím bez oběda. Jenom s banánem a dvěma mrkvemi.
To nedám…!
Obojí sním už během dopoledne.
Nezbývá než volat o pomoc.
A tak nedalekou restauraci dobývá princ na bílém koni, odkud mi přiváží životadárný oběd a já tak nepodléhám krutému hladomoru.

Sobota, 11.3.2017
Vítám Tě zpátky!
Byla jsi dlouho pryč.
Už jsem si myslela, že jsi mě opustila navždy.
Chyběla jsi mi.
Vážně, strašně moc!
Víš přece, že bez Tebe nemůžu žít, pracovat, radovat se…
Už mi to prosím nikdy nedělej, neopouštěj mě.
Energie moje!

Neděle, 12.3.2017
Nevím, jestli jsem se na ,,stará kolena“ nezbláznila.
Ten náhlý příval energie nejspíš způsobil, že jsem se nechala přemluvit k adrenalinové hře v Laser aréně.
A tak se odpoledne oblékám do bojové vesty, do ruky beru pistoli a za doprovodu hudby Pirátů z Karibiku, běhám po dvoupatrové aréně a laserovým paprskem střílím do soupeřů.
Teda...spíš oni do mě.


Abych nezapomněla...,
jaro bude a energie taky!


sobota 11. března 2017

Z bláta do bahna

Už jsem si skoro zvykla.
Že každé ráno vstávám bez energie, že usnu v autobusu cestou do práce i z práce, že večer únavou nepřečtu z knížky ani stránku.
Nikdy si nepřipadám jak přebitý akumulátor, ale to zákeřné trio viróz ze mě vydolovalo snad i ty poslední zbytky síly. Funguju, ale to mi k životu nestačí.
Dnes ráno ale zaznamenávám změnu. Ten pocit energie jsem neměla od Vánoc.
Já žiju!
Cestu za Klášterním tajemstvím jsem minulou sobotu absolvovala s vypětím sil. Dnešní výšlap je o poznání lepší.
Přesto bych ho nazvala z bláta do bahna. 
Z bláta tělesného do bahna přírodního. 


Mám v nohách šest kilometrů, což za normálních okolností není nic moc. 
Ale dneska jsem spokojená. Probahnila jsem se k cíli!


Abych nezapomněla...,
nechat bahno vyschnout. Změní se v prach.

pátek 10. března 2017

Smetanová kapusta se žampiony

Kapustu mám z farmářské bedýnky, která mi přišla minulý týden, a tak je na čase ji zpracovat. Chvíli se probírám kuchařskými knihami, ale nakonec se rozhodnu pro improvizaci.

Na 4 porce jsem spotřebovala:

½  hlávky větší kapusty
250g žampiónů
2 cibule
½ středního pórku
2 stroužky česneku
500ml zeleninového vývaru
3 lžíce hrašky
150ml ovesné smetany
sůl, pepř
320g bulguru

Na třech lžících oleje jsem osmahla nakrájenou cibuli. Kapustu jsem pokrájela na kousky a vložila jsem do pánve k cibuli. Osolila jsem, opepřila a chvíli zarestovala. Přidala jsem pórek, 500ml zeleninového vývaru, přiklopila a cca 10 minut dusila pod pokličkou. Žampiony jsem zbavila nožiček, hlavičky jsem omyla, pokrájela a vhodila ke kapustě. Po chvíli jsem směs zaprášila hraškou a promíchala. Nakonec jsem ochutila prolisovaným česnekem a zjemnila ovesnou smetanou. Jako přílohu jsem zvolila bulgur, ale kapusta bude výborná i s rýží nebo s těstovinami.


Kapusta je skoro zázrak přírody. Je málo zeleniny, která je takto obdobně zdravá. Kapusta je bohatá na vlákninu, výborně působí na náš trávicí systém, játra, střeva a imunitu. Obsahuje velké množství vápníku, hořčíku a železa, vitamín C, B, E a K.
Kapustové karbanátky a vepřové na kapustě je sice fajn, ale proč nepoužít kapustu jako hlavní surovinu?

Abych nezapomněla…,
hlávková, růžičková nebo kadeřávek?

středa 8. března 2017

Klášterní tajemství

Návštěvu klokotského kláštera jsem si naplánovala už v době, kdy jsem ho pozorovala oknem z nemocničního lůžka. Tedy v lednu.
Tato prosluněná sobota se zdála být k prohlídce tohoto poutního místa a jeho okolí, vhodným dnem.
Škoda, že stejný nápad ve stejný čas, měli i postarší turisté, kterých byl plný autobus.
Nahrnuli se do kláštera těsně před námi. Pokud si vzpomínám, prohlídka přes rameno někoho jiného, v našich představách nebyla. Proto se raději zaměřujeme pouze na exteriéry.
Klášterní tajemství, které bylo ukrytu jen několik kroků od samotného kláštera, jsme však odhalili.
Stačilo, aby pozornost byla obrácena ke kupolím kláštera.
Stačil jediný úkrok stranou z cesty.
A tajemství, schované pod listem uschlé trávy, si odnášíme s sebou...
Na botě!



Abych nezapomněla…,
lepší mít trus na botě, než-li hovno v hlavě.

pondělí 6. března 2017

Neoblíbený únor, silné knihy a jaro i na botě

Pondělí, 27.2.2017
JE PONDĚLÍ!
Tak pojďme makat a plnit si své sny!

Úterý, 28.2.2017
Už jsi přemýšlel o tom, proč Tě nikdo nemá rád?
Že po Tobě každý rok na silnicích zůstanou zbytky posypového materiálu?
Že na trávnících zanecháváš tající sníh, který odkrývá prohřešky neukázněných pejskařů
a poválenou loňskou trávu?
Že jsi nejkratší ze všech?
Tak jim dej vědět, že jsi bránou do jara!
Že sněženky, bledule a krokusy, je Tvoje práce!
A když to nebude stačit, připomeň jim, že v Tobě se narodila Božena Němcová, Jan Werich, Victor Hugo, Jules Verne a…Jaromír Jágr!
Jasně Jágr, ten zabere! S tím se příští rok staneš nejoblíbenějším měsícem!
Tak na shledanou za rok…Únore!

Středa, 1.3.2017
,,Kde jsi byla, babi?“, ptá se mě Emička, když k ní nastoupím do auta.
,,V knihovně, Emičko, půjčila jsem si tyhle dvě tlustý knížky“, odpovídám
,,,Babi! Tlustý se nežíká. Žíká se silné“, namítá Ema.
,,Dobře tedy, půjčila jsem si tyhle dvě silné knihy…“

Čtvrtek, 2.3.2017
Blog jsem zakládala s tím, že bude o vzpomínkách na dětství, o mých pocitech, myšlenkách a turistických zážitcích. Jenomže když mě baví ještě vaření, bylo jen otázkou času, kdy se na mém blogu objeví i nějaký ten recept. Upřímně řečeno, zájem jsem nečekala. Food blogů je přece plný internet. Proto jsem překvapená, že ze všeho vtipného, dobrodružného, dojemného a chytrého, co jsem od srpna loňského roku na blogu publikovala, je nejčtenějším článkem právě Cizrnová pomazánka.

Pátek, 3.3.2017
Každý den ráno vyhlížím bledule, krokusy a tulipány na mé zahrádce.
Každý den ráno je doslova doluji očima, odhrnuji kůru…
Každý den se těším, že konečně spatřím svěží zelenou barvičku mladého života.
Dnes konečně vystrčily bledulky své růžky, a krokusy ukázaly své špičaté lístky.
Krásné to ráno…!

Sobota, 4.3.2017
Není nad to si v tak krásný, slunečný den vyjít ven.
Není nad to, zajít si na dobrý oběd.
Není nad to, nasát do plic čerstvý jarní vzduch.
Není nad to, vyšlápnout psí ho…

Neděle, 5.3.2017
Když jsem ho přinesla domů, vykukoval na svět zpod hlíny sotva dvěma centimetry.
Dvanáct dnů mu trvalo, než se v teple domova naplno rozvinul a celý pokoj zahalil omamnou vůní.
Takhle také voní jaro.
Hyacintově.



Abych nezapomněla…,
že únor bude určitě příští rok nejoblíbenějším měsícem.

pátek 3. března 2017

Závislost

Když do ní kousnu, lehce křupne.
Když jí rozkoušu mezi zuby, její chuť se mi okamžitě naplno rozvine v ústech.
Když jí ale nechám rozplynout na jazyku, pocítím její sametovou jemnost.
Je trochu hořká, trochu sladká.
Naprosto dokonalá.
Čokoládová.
zdroj: Pinterest

Abych nezapomněla...,
vzdala bych se čokolády...Ale já se hned tak nevzdávám🍫☺

středa 1. března 2017

Čína z lilku

Zelenina z poslední farmářské bedýnky už došla, a tak musím vzít za vděk lilkem, koupeným v obchodě a dovezenému bůhví odkud.
Lilek vlastně ani moc nemusím. Sám o sobě je bez chuti a jeho houbovitá konzistence taky nic moc. Ale protože má tu schopnost nasáknout všechny chutě, občas ho vezmu na milost. Jako třeba dnes.

1 lilek
1 cibule
3 stroužky česneku
kousek čerstvého zázvoru
3 lžíce sójové omáčky
300g bílého zelí
½ červené papriky
½ zelené papriky
hrst zelených fazolek
2 lžíce kukuřičného škrobu
cca 300 ml vody
sůl, pepř

Lilek jsem nakrájela na kostky, které jsem položila na ubrousek a nechala vypotit. Nakrájenou cibuli jsem osmahla na oleji, přidala prolisovaný česnek a nastrouhaný zázvor a zlehka orestovala do vůně. Do pánve jsem vložila nakrájené zelí a lilek a chvíli orestovala. Pak jsem vložila nakrájené papriky a fazolky, osolila a opepřila a ochutila sójovou omáčkou. Směs jsem zasypala kukuřičným škrobem, promíchala a zalila vodou. Čínu z lilku jsem podávala s rýží basmati, posypanou sezamovým semínkem.
Lilek je vydatným zdrojem provitaminu A. Kromě toho obsahuje řadu dalších důležitých vitaminů, například B3, B5 a  B6 (pyridoxin), který je nezbytný pro dobrou funkci imunitního systému. Lilek je výborným zdrojem draslíku, v tomto směru předčí i zelí, cibuli, mrkev a salát. Obsahuje i řadu dalších minerálů a prvků, například železo, hořčík, zinek a mangan. V lilcích je kolem devadesáti procent vody, jsou proto vynikající součástí diet na hubnutí. 

Abych nezapomněla…,
že chuť lilku dělají především ingredience.