Když
se tak zamyslím nad tím, jakým směrem se postupně vyvíjí naše společnost, co je
pro život většiny lidí stěžejní, jak všichni ztrácíme pokoru vůči přírodě,
nedokážeme projevit vděk za zdánlivě běžné věci, pohrdáme odkazy našich předků,
myslíme si, že jsme snad nějaký nadřazený druh, který si může dovolit všechno, ani
mě nepřekvapuje, že se nyní děje to, co se děje.
Člověk je inteligentní a vzdělaný tvor, a
tak vždycky vymyslí něco, aby jeho touhy po požitcích, majetku a zisku byly
uspokojeny. Bohužel i na úkor toho nejcennějšího co tady na planetě Zemi máme.
Přírody.
Nezastavily nás povodně, naše myšlení
nezměnily ani orkány a přívalové deště. Krátká na lidstvo byla epidemie prasečí
a ptačí chřipky, SARSu nebo eboly. Možná právě koronavirus by v nás mohl zažehnout alespoň plamínek pochybnosti nad naším konáním. Možná, že si s uzavřením
velkých obchodních center uvědomíme, že procházka mezi stromy v lese je
pro nás daleko přínosnější než se procházet v obchodech mezi regály.
S krizovým opatření vlády se příroda
může konečně zhluboka nadechnout, protože provoz na dálnicích i ve městech řídne,
turistický ruch utichá. Je čas si sednout a nadechnout se s ní. A s následným
výdechem si uvědomit, že šťastný život je přece úplně o něčem jiném než o tom,
o co se tady v posledních desetiletích pokoušíme...
Abych nezapomněla...
,,Příroda nepotřebuje člověka, ale člověk přírodu ano."
Neznámý autor
