Krásné Vánoce

Na začátečníka dobrý

Čaje za čaje

   Úskalím práce z domova může být i to, že běžné každodenní činnosti, které jste doposud vykonávali s automatickou samozřejmostí, mohou být náhle opomíjeny. Zažitý rituál, který jsem si dlouhých dvacet let v sobě pěstovala, utrpěl vážné trhliny.

   Nevybírám poštovní schránku.

   Alespoň ne každý den, jako tomu bylo při pravidelných návratech z práce domů. A tak se stalo, že osobní psaníčko od Stáni z blogu Veverkoviny leželo ve schránce bez povšimnutí téměř čtrnáct dnů.

 

   Když jsem Stáně poslala několik čajů ze Sonnentoru, aby měla další přebaly do své sbírky, netušila jsem, že se z toho nakonec stane milý barter. Stáňa mi kromě krásného, ručně dělaného přáníčka poslala 8 čajových sáčků. Musím říct, že všechny jsou pro mě originální a ani jeden z nich jsem nikdy neochutnala. Nejvíce mě zaujaly čaje BERCOFF a CUPPER. Ani jednu značku neznám a moc se na ně těším. Čajík z Ikey s příchutí cherry krásně voní i přes přebal, jablíčkový bílý čaj od TEEKANE bude určitě skvělý a stejně tak oba čaje na dobrou noc z DMka.

   Ačkoli jsem spíše na kávové dýchánky, toto období k těm čajovým přímo vybízí. Stáně moc děkuji, udělala mi obrovskou radost.

   Je jedno, jestli s kávou nebo čajem, ale ty naše holčičí chvilky, kdy držíme v ruce teplý hrnek s voňavou tekutinou, nasáváme vůni do sebe a občas usrkneme lahodný nápoj, jsou přece k nezaplacení.

Krásný čas všem.

Houbařská fikce

Šli jsme tuhle do lesa,

zatáhla se nebesa,

tma tam byla jako v pytli,

za ruce jsme se proto chytli.

Když o pařez jsem zakopla,

moje noha nakopla,

košík s jednou houbou,

mou houbařskou chloubou.

Hřib vyletěl nahoru,

ve větvích hledal oporu.

Zachránil ho v lese mech,

řeknu vám, že byl to pech.

Při dopadu ztratil hlavu,

v žalostném byl hříbek stavu.

Zabiják hub mám nášivku,

tak vyfotím si prašivku.

Mít svůj vlastní názor

Na hnoji

   Zatímco se Češi hádají, jestli roušky nosit či nikoli, jestli si nás Bill Gates při testování opravdu tajně čipuje a jestli za všechno špatné může Babiš nebo Prymula, virus se šíří rychlostí blesku. A není divu. Vždyť špatná nálada, nenávist a zloba je cítit na každém kroku. Na takovém hnoji by vykvetla i násada od lopaty. 

   Myslíte, že kdybychom věděli, že smíchem a dobrou náladou ten virus společně porazíme, že bysme toho po tom všem byli ještě vůbec schopni???

Prej slečinky...

Vlastně ta úterní služebka na Moravu začala docela optimisticky. Potom, co jsme ráno na benzince nafasovaly kafe a vrátily jsme se k autu, partička mužů, postávající mezi vozidly si rychle posbírala ze střech okolních aut svá odložená plechovková piva, a jeden z nich ostatním nařídil: ,,Bacha, chlapi, slečinky potřebujou odjet."

Velkorysá nabídka

   Věděla jsem, že je to spíše formální otázka, přesto jsem ji svému muži včera, večer před cestou na Moravu položila: ,,Kolik asi tak můžu zítra v tom Sonnentoru utratit?" I když jsem tušila, že je mu to v podstatě jedno, takhle velkorysou odpověď jsem opravdu nečekala: ,,Kolik chceš! Kup si ho třeba celej."

Abych nezapomněla...vezu čaje, byliny i koření. Firmu jsem jim nechala, dělaj to fakt dobře.

Co zaseješ, to sklidíš.

  

 Já tentokrát dýně nezasela, alespoň ne tyhle, a přesto jsem sklidila. Stačilo na jaře na kompost vyhodit staré okrasné dýně a příroda se už postarala sama. A v barvách se vyřádila tak, že by i Mičurin od ní mohl opisovat.

Abych nezapomněla...

Jestli máte zrovna blbý období, nezoufejte, vypadá to totiž, že i z hnoje může nakonec vzejít něco pěkného.

Udělej svět hezčím místem

 

   Kdybych tenkrát před sedmi lety tušila, že z toho nedonošeného uzlíčku, krmeného sondičkou bude nakonec sebevědomá školačka, holka krev a mlíko, milující dobré jídlo, svou mladší sestru, gymnastiku a trampolínu, tolik bych se o ni nebála. Přišla mezi nás, aby obohatila naše životy svým pohledem na svět, aby nám ukázala, že osobnost člověka se nemá potlačovat, ale že prosadit se, je potřebným vývojem jedince. Přiměla mne, abych jí naslouchala a protože jsem ty krásné chvíle nechtěla zapomenout, staly se i součástí tohoto blogu. Znáte ji všichni, Emičku. Z dob, kdy ještě neuměla vyslovit R a drmolila slova, i později, kdy mi byla v komunikaci rovnocenným partnerem. Střípky jejího dětství se od té doby skládají v pestrou mozaiku.

   Chodí do první třídy, má za sebou první čtení písmenek a psaní číslice 1 a 2. Smajlík a jednička od paní učitelky jsou prvními vlaštovkami jejího úspěchu. Její aktivní a společenská povaha jí nedovolí, aby se někdy nudila, miluje pohyb. Dech se mi tají, když ji vidím, jak po jejich rozlehlé zahradě dělá jednu hvězdu za druhou a při jejích saltech v trampolíně mi padá čelist. Anežka, opírající se na zemi o ruce, se ji snaží napodobit a dožaduje se pozornosti: ,,Babi, hele, hjezda.“ S vystrčeným zadkem se jí ale nožky sotva odlepí od země a my se jejímu pokusu s Emčou chechtáme.

   To jsou ty společné chviličky, které stojí za to si pamatovat.

   Dnes už vím, proč před sedmi lety Emička tolik spěchala na svět. Ostatně to v den oslavy svých sedmých narozenin měla napsané na tričku:

   Make the world a pretty place. Udělej svět hezčím místem.