NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

úterý 21. května 2019

Brouk, kdo je tady pitomec a jen když se to rýmuje


Příležitostný občasník
Číslo 3, datum vydání: 21.5.2019

Ze zvířecí říše
21.4.2019
BROUK
Objevil se na vnitřní straně okénka řidiče, pár kilometrů od domova.
,,Brouk,“ řekl můj muž a ukázal na okno.
,,Tak mu řekni, že s námi pojede na výlet,“ odpovím, ale mám pocit, že on ho do party nechce, protože po něm neustále nervózně pokukuje.
Když pomalu pozvedne ruku směrem k okénku, preventivně poznamenám, ať ho ani nenapadne ho zabít.
,,Jestli jsi z něj nervózní, řekni mu, že nikam nejede a pusť ho ven.“
Za jízdy stočí okénko a jemně cvrnkne do broučka. Než se s ním stačím rozloučit, vidím, jak místo z okna ven, padá zpět do vozu.
,,Brouk,“ ozve se po několika minutách, když se náš spolucestující vrací na okno.
I když jsem svědkem toho, že se mému muži po zastavení vozidla konečně podaří dát broučkovi svobodu, přemýšlím o tom, jestli znovu neuslyším:
,,Brouk.“

Máš-li v autě brouka,
co na tebe kouká,
vysvoboď ho hravě,
buď rád, že není v hlavě.
                                                                        
Auto – moto
21.4.2019
KDO JE TADY PITOMEC?
,,Prosímtě, vypni toho pitomce, vždyť mele kraviny,“ rozčiluje se můj muž, když se snažím pomocí navigace v mém mobilu najít cíl, a mužský hlas nás opakovaně posílá do pěší zóny.
,,Je to blbec,“ souhlasím a vztekle odložím telefon.
Když se ale po chvíli, kdy konečně dorazíme na místo můj muž ujišťuje, zda jsem měla navigaci zapnutou pro cestu autem a ne pro pěší trasu, dojde mi, že tím pitomcem budu dneska nejspíš já…
Moje chvilka poezie
1.5.2019
PRVOMÁJOVÁ
Jabloňový květ,
co dnes spatřil svět,
posílá poselství,
lásky a přátelství.
Přátelství k přírodě,
zemi, vzduchu i vodě.
Máj nás přesvědčí,
že bohatství největší,
musíme chránit,
zuby nehty, přírodu bránit.
Začněme dnes,
rvát se jak pes,
za přírodu matku!
Bez ní jsme totiž…
V zadku!

15.5.2019
KVĚTNOVÁ
Tyhle květy sedmi krás,
sbírala jsem prosím vás,
za sluníčka, bez větru,
jen tak v tričku a svetru.
Byl to zrovna jarní den,,
měsíc duben jako sen.
Možná budem trochu divní…
V květnu máme bundy zimní.

Manželské etudy
8.5.2019
JEN KDYŽ SE TO RÝMUJE
Je moc hezké a pro manželství přínosné, když se partneři obdivují a navzájem inspirují.
Někdy je ale možná lepší nechat tu inspiraci vyšumět a nepokoušet se o to samé, čím lépe vládne ten druhý.
Protože verš ,,Chleba, máslo, slanina, takhle ten den začíná,“ opravdu není na zapsání do básnické sbírky…

Dětský koutek
BEZ DUDLÍKU
,,Ňami,“ ukáže Anežka na košíček se sladkostmi hned, jak vejde k nám do předsíně.
,,No ale s dudlíkem v puse přece nemůžeš papat ňami,“ říkám a ve vteřině dudlík, bez kterého Áňa nedá obvykle ani ránu, letí k zemi a kutálí se po předsíni. A Anežčino ,,Ňááámi,“ v témže okamžiku přidá na intenzitě.

Z domova
20.5.2019
TYPICKY MUŽSKÝ ALIBISMUS
,,Udělal bych pro tebe, co ti na očích vidím.
Jenomže ty je máš poslední dobou pořád zavřený…“







Moudro dne
21.5.2019
KDYŽ NEMŮŽEŠ, TAK PŘIDEJ?
Je to stejné, jako když to na nás vykoukne na počítači u zabezpečených stránek: ,,VĚNUJTE POZORNOST TOMUTO ONÁMENÍ! ZMĚŇTE SI SVÉ HESLO! NALÉHAVÉ! ZMĚŇTE SI SVÉ HESLO!“
Poprvé to přejdeme bez povšimnutí, podruhé mávneme rukou, že je čas, uděláme to až příště, potřetí na to zapomeneme. A heslo zůstává pořád stejné, ne příliš bezpečné, snadno přístupné případným útokům zvenčí.
Když ale náš antivirový program zachytí prvního Trojského koně, dojde nám, že už to nelze odkládat.
Vaše staré heslo: KDYŽ NEMŮŽEŠ, TAK PŘIDEJ
Zadejte nové heslo: KDYŽ NEMŮŽEŠ, TAK VYPNI


Abych nezapomněla…
přes zavřená víčka přece nelze plnit přání.


1. vydání, číslo 3, 21.5.2019

Nepravidelné periodikum Příležitostný občasník vydává občas Jindra z blogu Abych nezapomněla. Vaše podněty a názory můžete zveřejnit v komentáři pod příspěvkem nebo zaslat na e-mail: abych.nezapomnela@gmail.com.

pátek 17. května 2019

O ženě a Bohu


,,Kam kráčíš, ženo?“ ptá se bůh ženy ve středním věku.
,,Jdu ke svému cíli, pane.“ odpoví žena.
,,A je cesta k tvému cíli přímá?“ vyzvídá nejvyšší.
,,Myslím pane, že má cesta se poslední dobou ubírá tím správným směrem. Na scestí mě ale občas svedou mé slabosti: netrpělivost, pohodlnost a požitkářství.“
Bůh se usměje a pokývá hlavou nad ženinou upřímností.
,,Mohu se tě na něco zeptat, pane?“ ptá se žena
,,Ale já přece neodpovídám na otázky přímo,“ podiví se nad její troufalostí Bůh. ,,Já pouze dávám znamení.“
Žena sklopí hlavu, pokrčí rameny a snaží se o vysvětlení:
,,Omlouvám se pane, mám jen pocit, že kromě mých slabostí, i někteří lidé z mého okolí svádějí mne na scestí, nebo mou cestu k cíli komplikují“.
Bůh opět pokývá hlavou a řekne:
,,Pamatuj si, že neexistují náhodná setkání. Každý člověk v tvém životě je ti buď darem, testem nebo trestem.“
Žena dlouho přemýšlí, nakonec se usměje, poděkuje Bohu a pokračuje ve své cestě.
V cestě životem, během níž při setkávání s různými lidmi s pokorou děkuje za dar, odhodlaně prochází testem a odvážně přijímá trest.



Abych nezapomněla…
už víte, který člověk je vám v životě darem, který testem a koho máte za trest?

pátek 3. května 2019

Dokonalá


Gilly Macmillanová


   Narodit se s velkým talentem nemusí být vždy výhra. Zvláště, když váš potenciál tvrdou rukou uchopí vaši rodiče a vezmou si do hlavy, že z vás bude třeba virtuos. Jenomže to dokonalé dítě jednou dospěje do puberty a stejně jak se zrodilo jeho nadání, může se v okamžiku zrodit i malé selhání, nevhodné načasování nebo špatně vyhodnocená situace. Která ovšem může vést k tragédii, jež poznamená celou rodinu. Cesta ke slávě se rázem uzavírá a je potřeba se postavit čelem kruté realitě a nést následky. 
   Zoe, dětský génius a klavírní virtuos tuto zkušenost pozná na vlastní kůži. Pobyt v nápravném zařízení ji odstřihne nejen od klavíru, ale i od rodiny, která se díky nastalé situaci rozpadá.
Její matka si ovšem jde velmi houževnatě za svým a rozhodne se, že až si Zoe trest odpyká, začnou žít nový život s čistým štítem. A tak hra na rodinu značka Druhá šance může s jejím propuštěním na svobodu, začít…
   Už dávno přistupuji ke knihám s nálepkou Světový bestseller velmi obezřetně, a proto jsem Dokonalé nedávala příliš šancí na nějaký velký úspěch. Velká chyba! Protože ta knížka mě chytla od první stránky. Není to sice ,,napínavé k prasknutí“, jak se píše na přebalu knihy, ale je v tom rozhodně něco originálního. Styl psaní mi naprosto vyhovoval, jen bych ubrala na opakování některých slovních spojení, které se tam na můj vkus objevují až příliš často. Ale vše odpuštěno, já jsem se bavila. Děj měl svou časovou posloupnost, bylo to dokonale naplánované a co víc, postav je tak akorát, aby se v nich čtenář s přehledem orientoval.




 Abych nezapomněla…
,,Dokonalost je znamenitá věc, ale má jednu vadu. Věští konec.“

Jan Werich