Pondělí, 18.2.2019
Z postele
vylézám s vědomím toho, že tento týden bude o něco náročnější než všechny
ostatní. A tak se u snídaně rodí seznam věcí, které jsou potřeba zařídit a
harmonogram příprav na sobotní oslavu. Ta moje padesátka se nezadržitelně blíží,
sakra!
Úterý, 19.2.2019
,,Můžu
se zeptat kolik je vám let?“ odvážím se položit otázku staré dámě, která se
ocitne u nás ve firmě a okouzlí mě svým neuvěřitelným všeobecným přehledem.
,,Bude
mi osmdesát sedm,“ odpoví a jak si poposedne na židli, všimnu si v rukávu jejího kabátu, že má ruku v sádře.
,,To
jsem jen nešikovně upadla,“ odpoví na nevyřčenou otázku. ,,Musela jsem si
objednat obědy, protože s tou sádrou si neuvařím.“ dodá a já přemýšlím,
jak asi dělá ty ostatní věci, když je sama…
Středa, 20.2.2019
,,No
počkej, to mi jako chceš říct, že si tenhle týden ani nezajdeme na kafe?“ vystartuje na mě dcera, když jí cestou z práce
nastíním, co všechno musíme dnes společně zařídit.
,,No
to asi ne,“ odpovím. ,,Musíme nakoupit a pak máme v plánu udělat ty BE-BE
řezy. Odložit je nelze, musí se do soboty pěkně proležet.“
,,To
všechno stihneme!“ řekne rezolutně a změní směr jízdy k naší kavárně.
Čtvrtek, 21.2.2019
,,No
ale když budeš mít dítě, Lucko, tak ho budeš muset přebalovat…“ vmísí se do
hovoru maminky a její kamarádky, Ema.
Lucka
se na Emu pobaveně podívá: ,,Opravdu Emi, to jsem nevěděla…“
,,No
opravdu,“ kroutí hlavou nad její nevědomostí Emča. ,,To se musí. I několikrát
denně, viď mami.“
Pátek, 22.2.2019
Ač
se to zdá být jakkoliv ujeté v padesáti letech vzít do ruky laserovou
zbraň a v zápalu ,,boje“ běhat po aréně jak smyslů zbavená, věřte, že
není. Je to neuvěřitelný relax.
Doufám,
že si to bude myslet i těch pětadvacet lidí, kteří mají být součástí mého boje
za věčné mládí.
Takže
zítra vzhůru na FOREVER YOUNG GAME!
Sobota, 23.2.2019
Když
otevřu obálku s nápisem Krásné narozeniny a vysunu dárkový poukaz, musím
si text na něm přečíst několikrát: Dárkový poukaz na hlídání vnoučátka od…,,Tak
to asi neklapne ,“ přemýšlím nahlas v domnění, že se mladí chystají na
dovolenou a já mám v létě hlídat Amálku. ,,Vždyť to budeme v Tatrách…“
dodám zklamaně.
,,Mamko,
to musíš z tý obálky vyndat všechno…“ upozorní mě syn a já z pod dárkového
poukazu vysunu malou černobílou fotografii.
Jestli
je to kluk nebo holka na ní poznat ještě není, ale mně už je teď jasné, že ač
to byl teprve první dárek dnešního večera, žádný další už ho nepřekoná.
Neděle, 24.2.2019
Chtěla
jsem napsat den poté, ale najednou si uvědomím, že dnes je teprve ten den D.
Svátek
má Matěj, a tak jsem na své narozeniny celá léta od táty slýchávala: ,,Matěji,
Matěji, kozí bobky platěji…“
S prvním
puberťáckým úšklebkem ale táta nejspíš pochopil, že tahle říkanka už není in, a
další rok už jsem ji neslyšela. Kozí bobky tedy už dávno neplatí, a kdyby
náhodou letos zase opět začaly, myslím, že bych se kvůli tomu na tátu za ten
notebook, co mi koupil k narozeninám ani nezlobila.
Abych nezapomněla…
,,Čtyřicítka je stáří mládí a padesátka
mládí stáří.“
Victor Hugo