NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

neděle 27. září 2020

Udělej svět hezčím místem

 

   Kdybych tenkrát před sedmi lety tušila, že z toho nedonošeného uzlíčku, krmeného sondičkou bude nakonec sebevědomá školačka, holka krev a mlíko, milující dobré jídlo, svou mladší sestru, gymnastiku a trampolínu, tolik bych se o ni nebála. Přišla mezi nás, aby obohatila naše životy svým pohledem na svět, aby nám ukázala, že osobnost člověka se nemá potlačovat, ale že prosadit se, je potřebným vývojem jedince. Přiměla mne, abych jí naslouchala a protože jsem ty krásné chvíle nechtěla zapomenout, staly se i součástí tohoto blogu. Znáte ji všichni, Emičku. Z dob, kdy ještě neuměla vyslovit R a drmolila slova, i později, kdy mi byla v komunikaci rovnocenným partnerem. Střípky jejího dětství se od té doby skládají v pestrou mozaiku.

   Chodí do první třídy, má za sebou první čtení písmenek a psaní číslice 1 a 2. Smajlík a jednička od paní učitelky jsou prvními vlaštovkami jejího úspěchu. Její aktivní a společenská povaha jí nedovolí, aby se někdy nudila, miluje pohyb. Dech se mi tají, když ji vidím, jak po jejich rozlehlé zahradě dělá jednu hvězdu za druhou a při jejích saltech v trampolíně mi padá čelist. Anežka, opírající se na zemi o ruce, se ji snaží napodobit a dožaduje se pozornosti: ,,Babi, hele, hjezda.“ S vystrčeným zadkem se jí ale nožky sotva odlepí od země a my se jejímu pokusu s Emčou chechtáme.

   To jsou ty společné chviličky, které stojí za to si pamatovat.

   Dnes už vím, proč před sedmi lety Emička tolik spěchala na svět. Ostatně to v den oslavy svých sedmých narozenin měla napsané na tričku:

   Make the world a pretty place. Udělej svět hezčím místem.