Bezzubým bláznem, jak se mi rozsvítilo a asi ho zabiju

Pondělí, 21.1.2019

Kolikrát jsem se marně pokoušela vypěstovat z pecky avokádo, bych na prstech jedné ruky už ani nespočítala. Myslím, že by nestačily ani prsty na dvou rukách. Kdyby mi ale můj muž půjčil tu svojí třetí ruku, ke které včera díky mně přišel, možná bych se nakonec dopočítala.

Každopádně mých pěstitelských avokádových pokusů bylo nespočet a rozhodně nemůžu říct, že by byly úspěšné.

Úterý, 22.1.2019

Když jsem si poprvé uvědomila, že budu potřebovat psychologa, vzpomněla jsem si na svoji mámu, které jsem jeho návštěvu celá léta marně doporučovala.

Bohužel v době, kdy sama vyhledala dokonce i psychiatra, bylo už její autoimunitní onemocnění nevyléčitelné.

Proto je možná lepší se dříve vykecat někomu cizímu, a získat tak cenný pohled z druhé strany než svým vyhořením dovést tělo ke zkáze.

Otázkou ovšem je, jestli vůbec někoho, kdo bude mít na mé žvásty čas, seženu.

Zubaře už sháním bezvýsledně půl roku, tak doufám, že to s psychologem nebude podobné.

Bezzubým bláznem bych se opravdu stát nechtěla.

Středa, 23.1.2019

I v dnešní době, kdy vyrůstají herny a moderní dětská hřiště dotovaná z různých fondů Evropské unie, se najde vzpomínka na dětství již dávno minulá. Na dětství, strávená na pískovištích prorostlých trávou, kde nějaký ten kyblíček s lopatičkou byl vždycky k dispozici. Dětská hřiště byla sice nemoderní a zcela jistě nesplňovala přísné bezpečnostní předpisy, zato byla plná dětí, které mnohdy ani nestačily dojít ze školy domů. Aktovky se tak povalovaly poblíž, a na oprýskané zeměkouli, rozvrzaném kolotoči či laminátové klouzačce vznikala první dětská přátelství, a dojídaly se zapomenuté školní svačiny.

Čtvrtek, 24.1.2019

Že ve vteřině může být všechno naprosto jinak, a že život a zdraví člověka je křehčí než motýlí křídla, si uvědomím, když jdu dnes od lékaře. Právě ve chvíli, kdy se mé myšlenky nade mnou vznášejí jako obláček, si nevšimnu zledovatělého místa na hranici chodníku a vozovky, kam se zrovna chystám vkročit.

Proto nestačím nijak zareagovat. Ruce zůstávají při těle a ani sebemenším pohybem se při podklouznutí pravé nohy nesnaží získat právě ztracenou rovnováhu. Co se stalo si uvědomím až když ležím na zádech a hlava tvrdě naráží na chodník. Doufám, že křupnutí, které při dopadu ucítím nepochází z mojí hlavy, ale z ledu. Otřesená vstávám a snažím se srovnat myšlenky i mozek v lebce.

Zkoumám místo, kde jsem ještě před pár vteřinami ležela a snažím se podle otisků rukou a těla přijít na to, do čeho moje hlava narazila, a věřím, že to nebyl ten volně ležící kus ledu s ostrými hranami.

Sundávám zimní čepici a s úlevou zjišťuji, že krev neteče. Teď už jen zbývá věřit, že se během následujících čtyřiadvaceti hodin nedostaví příznaky otřesu mozku, a že se mi tou tvrdou ránou do palice pouze rozsvítilo.

Pátek, 25.1.2019

,,On je děda dneska nějakej jinej…“ říká mi Amálka, když vyjdeme společně z domu.

,,Jak to?“ ptám se a prohlížím si mého muže, abych zjistila, co je na něm jinak než obvykle. Kromě toho, že si nasadil svou zimní čepici ,,na blbečka“, se mi zdá, že vypadá pořád stejně.

,,No já jsem mu řekla,“ vysvětluje Amálka, ,,aby si vzal čepici a on mě hned poslech…“

,,Aha“, pochopím jeho vzezření a jsem ráda, že způsobem nasazení čepice chtěl Amálku nejspíš jenom pobavit. Stařecká demence, které jsem se začala u něj obávat, tak naštěstí zatím ještě není na pořadu dne.

Sobota, 26.1.2019

,,Co to zase máš, prosím tě?“ ptá se mě můj muž, když mě při příchodu do kuchyně vidí snídat mug cake s malinami.

,,Mug cake,“ odpovím s plnou pusou.

,,Mug co??“ ptá se

,,MAG KEJK…chceš ochutnat?“

,,Nechci.“ odpoví a sáhne do spíže pro chleba.

To je dobře, pomyslím si, vidličkou naberu pořádné, ještě teplé sousto a ponořím ho do horkých malin.

Neděle, 27.1.2019

Po shlédnutí televizní reportáže o víkendovém výstupu na Sněžku mě přepadne touha zúčastnit se stejného výstupu na jaře. Proto, hned jak moderátor ukončí rozhovor s posledním účastníkem, se otočím na svého muže, abych své přání vyslovila nahlas: ,,Tyjo, to bysme na jaře mohli jít, ne. To by bylo fajn…“

Chvíli se na mě nevěřícně dívá, zdá se mi, že snad i mírně zavrtí hlavou: ,,Prosím tě ty, která nesnáší masové akce bys šla s davem na Sněžku, jo?!“

Teď se na něj nevěřícně podívám já: ,,Já že nesnáším masové akce? A kdo to říkal? Mně lidi nevadí, proč myslíš, že chodím do Prčic?“

,,Říkalas to…“ procedí mezi zuby, nervózně vstane z pohovky a nejspíš s vědomím toho, že šlápnul vedle, se chystá odejít z místnosti. Mezi dveřmi se na mě otočí a tváří se tak, jako by ho napadla spásná myšlenka. Ta, která ho má od výstupu na Sněžku zachránit. A když zrovna přemýšlím, jestli jsem opravdu nějakou masovou akci přece jenom někdy neodsoudila, vypadne z něj:

,,Třeba gruppen sex! Ten jsi vždycky odmítala…“

Asi ho zabiju.

Abych nezapomněla…

mám pocit, že humor mého muže začíná být pomalu ale jistě nepublikovatelný.

Hrnečku vař aneb Jak jsem také podlehla mug caku

Snídaně nebo svačina do hrnečku?

Zdravá snídaně za pět minut?

Ano, mug cake vládne internetu, kdo by mu odolal…

Zajímá mě, co je na něm tak zázračného, že si ho připravují dietáři, modelky i sportovci. Odmítám ho ale péct tak, jak se všude prezentuje, v mikrovlnné troubě. Proto raději vymažu máslem Ikea misku s drobnou vadou na kráse, koupenou ve výprodeji za dvacet devět korun.

Na 1 porci potřebuji:

1 zralý banán

1 vejce

100 g mletých ovesných vloček

2 lžíce mletého máku

špetka soli

1 lžička sušené citrónové kůry

2 lžičky cejlonské skořice

maliny

Banán v míse rozmačkám vidličkou, přidám vejce, špetku soli s vyšlehám metlou. Přidám ovesné vločky, pár kousků malin, ostatní ingredience, a důkladně promíchám. Vzniklé těsto dám do misky vymazané máslem a dám péct do vyhřáté trouby. Zbylé maliny rozvařím a propasíruji přes sítko. Hotový mugcake vyklopím na talířek a podávám s horkými malinami.

ZDRAVĚ – Tato snídaně či svačina obsahuje pouze skutečné potraviny, je bez mouky, bez cukru i sladidel a s minimem tuku. O mírně sladkou chuť se postará banán a nakyslé maliny ji skvěle doplní.

LEVNĚ – Mug cake v tomto provedení vyjde zhruba na 20- Kč. Krajíc chleba s máslem pořídíte určitě levněji, ale kdo by si za dávku vápníku z máku, hořčíku z banánu a vlákninu z ovesných vloček nepřiplatil…

RYCHLE – Kdo počítá minuty a vyznává mikrovlnku, šoupne mug cake tam. Já jsem s časem přípravy i pečení dvaceti minut spokojená.

CHUTNĚ – Upřímně řečeno, jako zpestření jídelníčku je mug cake docela dobrý, ale neuchvátil mě natolik, abych si ho pekla každý týden.

Abych nezapomněla…

hrnečku dost jsem naštěstí křičet nemusela.

Jak se řekne koza, hají a třetí ruka

Pondělí, 14.1.2019

,,Dobrý den, mohla bych si prosím k vám přisednout?“

Odvrátím zrak od okénka autobusu a zvednu hlavu. Nade mnou stojí slečna asi tak z osmé až deváté třídy základní školy a čeká na mou odpověď.

,,Dobrý den, samozřejmě,“ odpovím, mimoděk se o kousek posunu k okénku, a srdce mi poskočí radostí.

Protože po obvyklém ŽUCH! zadkem vedle mě a ráně batohem je to opravdu příjemná změna.

Úterý, 15.1.2019

,,Babi. Budeme se učit anglicky.“ Oznámí mi Ema a začne mě zkoušet:

,,Žirafa. Víš?“

,,Giraffe.“ odpovím rychle, přesto mi Ema skočí s odpovědí do řeči.

,,Motýl. Víš?“

,,To vím!“ vyhrknu. ,,Butterfly“.

Ema přikývne a nadhodí další slovo: ,,Had.“

Než stačím něco říct, už začne syčet první písmeno.

,,Snake“, řeknu a vzpomenu si na Emy anglický příběh s hadem.

,,Koza.“ Odzbrojí mě Emča dalším zvířete, a já se zmůžu jen na ubohé: ,,Mééé.“

Středa, 16.1.2019

Na dětství je úžasné to, že kdykoliv během dne spočineme hlavou na polštáři, všichni se nad námi rozplývají: ,,Ty děláš hají?! No ty jsi ale šikovná…“

Naproti tomu v dospělosti se nám dostane pouze udiveného: ,,Co je? Je ti blbě, že ležíš?“

Čtvrtek, 17.1.2019

Když mi na mobil přijde fotka zasněženého Harrachova, na chvíli se zasním, a vybaví se mi, jak jsem si vloni šestého července na poslední chvíli balila věci, abychom tam s mužem odjeli na víkend. Zasním se i nad představou, jak je tam teď krásně, když jsou známá místa pod sněhovou peřinou.

Než si uvědomím, že můj muž, který mi fotku poslal, to takhle určitě nevidí.

On vidí zasněženou, kluzkou silnici, sněhové mantinely po obou stranách krajnice, a neustávající sněžení. Nemá čas se kochat krajinou schovanou pod bílou peřinou, soustředí se na jízdu, která za těchto ztížených podmínek určitě není žádný med.

Pátek, 18.1.2019

Ve včerejší ranní indispozici, která mě posílá k lékaři a následně do postele nejdříve nevidím nic pozitivního. Práce se mi nahromadí, musím zrušit sobotní účast na oslavě narození jednoho miminka, a plánovaný nedělní výlet je tím pádem také tatam.

Nakonec mi ale oko spočine na nočním stolku, kde se přes Vánoce zvětšila hromádka nepřečtených knih.

Možná, že to přece jen k něčemu bude.

Sobota, 19.1.2019

Když jsem v létě prohlásila, že se za to, že jsem na víkendovém pobytu nejedla příliš zdravě, dostanu do pekla, Ema mi řekla: ,,Do pekla nechtěj, babi.“

A i když jsme tenkrát obě měly na mysli peklo pohádkové, její slova jsem si zapamatovala.

To opravdové, lidské peklo je totiž úplně o něčem jiném.

A Vergilius nemusí být po ruce, aby nás jím provedl.

I o tom je Desátý kruh od Jodi Picoultové.

Neděle, 20.1.2019

,,Vezmeš prosím tě ještě tenhle pytel s vyřazeným oblečením?“ ptám se mého muže, když se chystá vynést odpadky.

Rozhodí rukama, bezradně se podívá po připravených taškách na třídění odpadu a podrážděně řekne:

,,Já mám ale jenom dvě ruce!“

Beze slova a s pochopením uložím pytel zpátky do komory, když se ozve: ,,Tak ten pytel aspoň zavaž. A podej mi ho.“

A co z toho vyplývá?

Že když žena zaváže pytel na odpadky, muži naroste třetí ruka.

Abych nezapomněla…

Střihorukýho Edwarda bych využila na zahradě, ale co s třírukým, co fakt nevím…

Desátý kruh

Jodi Picoultová

Nejspíš to dosud nikoho z nich nenapadlo.

Ani profesorku filozofie Lauru, která přednáší Dantovo dílo na fakultě, a tak nejlépe zná jeho cestu devíti kruhy pekla, ani jejího manžela, který kreslí komiksy a vychovává společnou dceru Trixii.

Že existuje i desátý kruh pekla si všichni tři uvědomí, až když se v něm po znásilnění nezletilé Trixie společně ocitnou. Netuší ovšem, že si při hledání pravdy budou muset sáhnout do svědomí i do minulosti, a otázek, na které budou hledat odpovědi je více než se zdálo.

Je člověk schopen pro své dítě udělat opravdu všechno? A kam až je odhodlán v tom zajít?

,,Není náhoda, že strach dokáže lidi dohnat k extrémnímu chování stejně nenápadně jako láska. Jsou to dvě propojené emoce: Když nevíte, co můžete ztratit, nemáte zač bojovat.“

Jodi Picoultová dokáže jít ve svých, mnohdy kontroverzních tématech až na dřeň. Desátý kruh mě ale uchvátil o poznání méně než její díla, která jsem četla před ním. Vážně jsem se přistihla, že bych některé stránky nejraději přeskočila. A nebyly to ty, které jsou v mém výtisku natištěny vzhůru nohama.

Abych nezapomněla…

peklo, láska, nevěra, odpuštění, znásilnění, výčitky, minulost, sebeobviňování, pravda a lež, sebeobětování.

Na to vše můžeme narazit v desátém kruhu pekla.

Život není zebra, unfollow a osminožka obecná

Pondělí, 7.1.2019

,,No tak ukaž, ty moje šikulko, bezzubá…“ zvolám na Emu hned jak vstoupím do dveří.

Ta ochotně otevře pusinku, odhrne spodní ret a ukáže mi svou první díru po mléčném zubu.

Úterý, 8.1.2019

Když mě včera večer uspávalo bubnování deště, netušila jsem, že se dnes ráno budu brodit závějemi sněhu.

Ta příroda se už asi nadobro zbláznila.

Vlastně ani není divu, když jí my lidé dáváme tolik zabrat.

Středa, 9.1.2019

Máte někdy pocit, že život je jako zebra, a střídají se v něm pouze dvě barvy?

Černá – bílá – černá – bílá…

A co kdybychom si alespoň ty černé pruhy ve své mysli přemalovali na barevné?

Žlutá – bílá – červená – bílá – tyrkysová – bílá – zelená – bílá – modrá – bílá…

No není to lepší?

Život přece není zebra…

vždyť i Bůh, když řezal žebra

Adamovi, a tvořil ženu,

dával barvy téměř všemu.

Čtvrtek, 10.1.2019

Že sociální sítě, konkrétně Instagram, může mít opravdu na partnerský nebo rodinný život neblahý vliv, zjišťuji dnes v noci.

Zdá se mi totiž sen o Leošovi Marešovi, kterého jako jednoho z mála známých osobností na instagramu sleduji. Jeho příspěvky jsou vtipné a originální, a jejich frekvence poměrně častá. Sdílí svůj reálný život, ve kterém nechybí ani jeho krásná manželka.

Jenom nevím, kde byla dnes v noci, když mě v tom mém snu pan Mareš políbil…

Každopádně kdyby se to mělo opakovat, budu mu muset dát unfollow.

Nenechám si kvůli němu po třiceti letech zničit manželství.

Pátek, 11.1.2019

Anežka je první, kdo si ke mně na zem sedne. Opřená o radiátor topení, s nohama roztaženýma, si ji přitáhnu do klína. Když se mezi nás vecpe i Emča, její kamarádka Anička také neodolá. Odhodí stud, kvůli kterému seděla na pohovce po celou dobu, co jsem si s holkama hrála, a sedne si před Anežku.

Vytvoříme tím takovou sedící osminožku.

Osminožku, která možná nedává žádný smysl, ale kromě společné blízkosti se přinejmenším stala mostem, po kterém Anička přišla mezi nás.

Sobota, 12.1.2019

Mezi ranním žehlením a úklidem vyžehleného prádla do skříní, nenápadně a zcela neplánovaně přecházím v generální úklid celého šatníku.

Původní plán na přípravu oběda definitivně pohřbívám s uložením posledního trička a zjištěním, že právě odbila dvanáctá.

Nezbývá než vařit rychle a z toho, co najdu v lednici.

Ještě, že jsem se do toho úklidu pustila, jinak by tahle polévka HUSTÁ PODLE MÉHO GUSTA, nikdy nevznikla.

Neděle, 13.1.2019

Že je naštvaný jsem poznala hned, jak ji vyslovím.

Spontánní, rychlou odpověď na otázku mýho táty: ,,A co budeš chtít k těm tvým kulatým narozeninám, Jindřiško?“

,,Asi nový notebook, tati, ten můj starý už má svoje nejlepší léta za sebou“ odpovím bez rozmyslu, a když táta řekne, že mi ho zaplatí, oči mého muže, které div nevypadnou z důlků, křičí: ,,TEN JSEM TI ALE CHTĚL KOUPIT JÁ!“

Abych nezapomněla…

ještě abych ty notebooky měla nakonec dva…

Hustá podle mého gusta

Polévka, která zasytí, a tak skvěle nahradí hlavní jídlo, nebo poslouží jako vydatná, teplá snídaně.

Na 3 porce potřebuji:

1/2 pórku

1 brambora

1 mrkev

1 hrst kysaného zelí

sůl, pepř

mletý kmín

mletá sladká paprika

1/2 litru vody

1 hrst zelené čočky

1 hrst čiroku

1 hrst quinoy

Na lžíci oleje orestuji ½ pórku, 1 bramboru a 1 mrkev nakrájenou na kostičky. Přidám 1 větší hrst kysaného zelí, osolím, opepřím, ochutím mletým kmínem a sladkou paprikou, zaliji ½ litrem vody a vařím, než brambory změknou. Přidám uvařenou zelenou čočku, čirok a quinou, od každého cca hrst. Polévku lze zahustit i jinými obilninami či luštěninami, pracuji s tím, co mám v lednici z minulých dnů. Nakonec ji ochutím mým oblíbeným grilovacím koření HOLY VEGGIE a hotovou ji posypu čerstvým pórkem.

ZDRAVĚ – Polévka obsahuje pouze základní potraviny, neobsahuje ochucovadla. Kysané zelí je

                 zvláště v zimě výborným zdrojem vitamínů a přítomnost luštěnin a obilovin nám 

                 dodá potřebné bílkoviny.

LEVNĚ – Porce této polévky vás nevyjde ani na 10,- Kč. Kdo tvrdí, že je zdravá strava drahá?

RYCHLE – Za 10 minut je polévka v misce, s tím, že luštěniny a obilniny byly již uvařené.

CHUTNĚ – Je tak dobrá, že jedna miska nestačí.

Abych nezapomněla...

tak trochu jiná zelňačka

Jahodová se šampaňským, bez mízy a není nad to míti obchodního ducha

Pondělí, 31.12.2018

,,Babi, ty díry mezi těma schodama se mi nelíbí,“ říká Ema, když stoupá spolu se mnou a maminkou na vyhlídkovou věž hradu Choustník.

,,Mně taky ne, Emičko, ale když se budeš dívat nahoru, tak je neuvidíš a půjde se ti líp.“ radím Emě a sama mám co dělat, abych se při výstupu na schodech nezadrhla.

A protože Emička zdolala svou první rozhlednu v životě, vanilkovou zmrzlinu, kterou si vezeme v chladicím boxu z naší oblíbené kavárny na silvestrovskou oslavu, si rozhodně zaslouží.

A já vlastně taky.

Ale tu pro dospělé.

Jahodovou se šampaňským!

TAK NA ZDRAVÍ, AŤ ŽIJE NOVÝ ROK!

Úterý, 1.1.2019

Jak na Nový rok, tak po celý rok?

Opravdu se budeme s mužem celý rok jen tak poflakovat, polehávat na pohovce a smát se u starých filmů s Vlastou Burianem?

Tak to bude faaajn!!!

Středa, 2.1.2019

Třináct dní nepřetržitého volna se samozřejmě na morálce zaměstnance, který má dovolenou obvykle jen týden v kuse, podepíše.

Třináct dní naprosté svobody pohybu, myšlení i ranního, respektive dopoledního vstávání, se podepíše i na chuti jít opět pracovat.

No tak vstávej, už JENOM patnáct let a osm měsíců…!

Čtvrtek, 3.1.2019

214200

320100

314300

428000

499100

308000

288200

202100

332300

Tak mě ta čísla rychle vrátila do pracovního procesu!

INVENTURA!

Pátek, 4.1.2019

Týden marně přemýšlím o tom, proč jindy nám ta jedlička vydrží krásná až do Tří králů, a letos měla konce větviček svěšené už na Štěpána a jehličí se z ní jen sype.

Když ji můj muž dneska odstrojí, a dříve, než vyvolám diskuzi o tom, že při koupi vánočního stromku prostě ,,sáhl vedle“ a vybral nějaký starý, povídá: ,,Letos jsou ty stromky nějaký mizerný. Když jsem stříhal větve, byly úplně suchý, nemají žádnou mízu. To bude tím velkým suchem v létě.“

A tak jsem nakonec ráda, že za to může sucho, a ne můj muž.

Ještě, že jsem držela jazyk za zuby…

Sobota, 5.1.2019

Tušila jsem, že to nebude dobrý nápad.

ON, po těžkém úrazu ruky, kterého si snad pády a úrazy samy vyhledávají, by prostě neměl na ten Ellenky pitbike sedat.

Zvlášť, když sníh na louce je hluboký a rozbředlý.

Naštěstí s Amálkou zrovna stavím sněhuláka, takže ten držkopád nevidím.

A že to odnesla jen páčka z motorky za dvě stovky, se dozvídám, až když ON stojí na nohou a motorka na kolech.

Neděle, 6.1.2019

,,Jak jsem byl v Outů kvůli tomu telefonu, jak jsem si ho zablokoval, tak se mi tam pořád snažili vnutit nový telefon,“ vypráví táta.

,,Tak jsem jim řek, že ho nechci. No ale když mi ten chlápek povídá, ať si aspoň koupím za čtyři stovky na ten svůj telefon pouzdro, tak jsem si ho koupil.“

,,No a kde to pouzdro máš, tati?“ ptám se táty, když vyndá z kapsy telefon bez pouzdra.

,,No doma. Já ho nenosim…“

Abych nezapomněla…

myslím, že prodavač známého operátora může být se sebou spokojený. Podařilo se mu přesvědčit seniora, aby ze svého důchodu vydal čtyři stovky za věc, kterou nikdy nepoužije, a jejíž cena je vyšší než cena jeho starého tlačítkového telefonu.

Novoroční speciál aneb Co v týdenících nebylo

Bratříček za hračky

,,Mami a budeme mít toho bratříčka?“ ptá se Ema maminky.

,,Nebudeme Emičko.“ odpoví striktně maminka.

,,A proč?“ nedá se odbýt Ema.

,,Emičko, ty penízky, co s tatínkem vyděláme, musíme teď rozdělit čtyřmi. A kdybychom měli ještě další miminko, museli bysme je rozdělit pěti.“

,,A to bych pak měla míň hraček?“ bystře zareaguje Emča.

,,Pravděpodobně ano.“ potvrdí její úvahu maminka.

,,Aha…Tak teda ne.“

A tak to vypadá, že tím je debata na téma bratříček na dlouhou dobu uzavřena.

O devíti hladech

,,Máš pět hladů nebo šest hladů?“ ptá se Ema tatínka.

,,Deset.“ odpoví bez váhání tatínek s tím, že Emu odzbrojí.

,,Tak to já mám devět hladů,“ odpoví pohotově Ema a začne se shánět po tom, co bude k večeři.

Když není žádné počasí

,,Hele, dneska není počasí.“ ukazuje můj muž na meteostanici, kde jsou místo venkovní teploty pouze tři pomlčky.

,,Původně jsem tam vůbec nechtěl jít,“ dodává, když se oblékne a v ruce drží cigarety.

,,Ale já na ten balkon prostě musím. Musím zjistit, jak to tam s tím počasím prostě je.“

Někdy mi fakt připadá, že je jako malej Jarda. Po třiceti letech manželství si myslí, že jsem zvědavá na jeho dětinské kuřácké výmluvy.

Malinový

,,Babi, víš, jak se jmenuje naše zubařka?“

,,No to nevím, Emičko.“ odpovím popravdě.

,,Malinová. To si asi vzala pana Malinovýho.“

Ententů

,,Chceš jít k nám?“ ptám se Emy, když se cestou z práce zastavím u ní doma.

Emička se na mě nerozhodně podívá a pokrčí rameny: ,,To já nevím. Musela bych si to vyentovat.“

,,Vyentovat?“ divím se. ,,Co to je?“

,,Tak já si to vyentuju a uvidíš, babi,“ odpoví Ema a začne střídavě ukazovat prstem na sebe a na mě.

,,En-ten-tů Vi-ne-tů…“ odříkává, a ačkoliv jí rozpočítávání vyjde na sebe, při poslední slabice rychle ukáže na mě.

,,Tak jo babi! Jdu k Tobě!“
Jestli si my dospělí neděláme ten život zbytečně složitý...

Není zvíře jako zvíře

,,Babi, až přijedeme k dědovi, tak se budu starat o Denyho,“ hlásí Ema v autě na Štědrý den dopoledne, když jedeme k mému tátovi, abychom s ním poobědvali.

,,Já se umím starat o pejsky, víš,“ pokračuje Ema dřív, než stačím zareagovat.

,,Když jsme měli Barnyho, tak jsem mu házela hračku a on ji vždycky přines. On byl takhle vycvičený. No ale teď, když už nemáme žádný zvíře, ani Barnyho ani Montyho, tak se starám o Anežku. To je taky takový zvíře."

A pohádky je konec

,,To byla pohádka, viď,“ říká můj muž, když pozdě večer skončí film Láska nebeská a vidí, jak se přiblble usmívám na televizi.

,,To jo, je to úžasnej film. Už jsem ho viděla tolikrát a ještě mne neomrzel,“ přikyvuji, nemohu se vynadívat na objímající se lidi na obrazovce a spolu s nimi vstřebávám kouzlo právě končícího Štědrého večera.

,,Nemůžeš se ho nabažit...stejně jako Ramba, viď,“ ozve se náhle vedle mě potutelný smích.
A pohádky je konec. 

Abych nezapomněla…

tak mě zase dostal zpátky na zem.