Číslo 6, datum vydání: 25.6.2019
Sportovní sloupek
17.6.2019
Sedmdesát
osm
Nejsem žádný sportovec, proto mám asi takovou
radost z toho, že jsem za necelý měsíc nachodila sedmdesát osm kilometrů.
Pravda, pokud by v tom nebylo započítáno
těch třicet do Prčic, nebyla by to taková sláva, ale stejně…každý kilometr se
počítá.
Dětský
koutek
18.6.2019
Kde je
Anežka?
Do pracovny odcházím, abych narychlo něco
vyřídila. Anežku sleduji skrz otevřené dveře přes chodbu. Vím, že se nemůže nic
stát, sedí na pohovce v obýváku a dívá se na pohádku. Od počítače na ni
mrknu dvakrát, třikrát, a při čtvrtém zvednutí očí zjistím, že pohovka je
prázdná. Nepanikařím, ale pro jistotu se jdu po ní podívat. Obývací pokoj je
prázdný, stejně tak sousedící kuchyně. I když vím, že pod balkónem ji
jistojistě nenajdu, přesto se přes něj vykloním.
Už zbývá jen koupelna, kde si ráda přistrčí
stoličku k umyvadlu a dlouhé minuty si myje ruce. Ale tam Áňa také není.
Když se vracím chodbou kolem ložnice a pohled se
mi stočí směrem do místnosti, konečně ji uvidím.
Anežka leží na mé posteli s dudlíkem
v puse, přikrytá a spokojeně usínající.
Hodné děti se prostě hlídají samy.
Z knihovničky
19.6.2019
Mengeleho
děvče
Mám pocit, že od té doby, co jsem se začala
zajímat o knihy s válečnou tématikou, jako by se s nimi roztrhl
pytel. Potom, co jsem přečetla Vypravěčku, Utekl jsem z Osvětimi a Hanu, se
mi podbízejí další tituly. Nevím proč jsem si z té široké nabídky koupila
zrovna Mengeleho děvče, ale už po přečtení několika stránek vím, že investice do
téhle knihy se rozhodně vyplatila.
Hovory
s Emou
20.6.2019
Není rajská
jako rajská
,,Co jste měli dneska k obědu, Emičko,“ ptám
se zvědavě Emy, když ji vyzvednu ze školky.
,,Rajskou.“ odpoví Emča.
,,A s knedlíkem nebo s těstovinama?“
vyzvídám dál.
,,S těstovinama, cukrem a tvarohem.
,,No počkej,“ vloží se do hovoru maminka. ,,To
jste měli dva chody? Rajskou a ještě těstoviny s tvarohem“?
,,Ale mami, my máme vždycky dva chody. Polívku a
druhý jídlo.“ nedá se Ema a já mám pocit, že už mi svitlo: ,,Aha, takže ta
rajská byla polívka, ne omáčka…to jsi ale neřekla, Emičko.“
Ema jen zakroutí hlavou a poznamená:
,,Až příště řeknu rajská, tak trošku přemýšlejte
a budete vědět, že je to polívka!“
Proč mám pocit, že ta Ema je pořád o krok před
námi…?!
Z domova
21.6.2019
K moři!
Když se Ema poprvé zmínila o tom, že chce
k moři, ještě ani neuměla říct Ř.
Letos se její sen splní.
Přesto, že do Chorvatska odjíždí s rodiči
dnes v deset hodin večer, v autě spolu s Anežkou sedí už
v osm a dívají se na tabletu na pohádky. Asi aby si vyzkoušely, jestli to
funguje a ujistily se, že je cestou technika nezradí.
Ze zahrady, luk a strání
22.6.2019
Nech brouka žít
Tenhle dům jsem vždycky
chtěla,
aby v něm žil
brouk i včela.
Pavouci, co nitě tkají,
ať tu v létě domov
mají.
Před deštěm ať schová
se,
beruška, co kochá se
pohledem na mravence,
Ferdu, svého milence.
Pospolitost bude
vládnout,
za jeden provaz budou
táhnout,
všichni v domku
hmyzím.
Nikdo tu nebude cizím.
Společenská rubrika
23.6.2019
Na shledanou
Mám ho ráda.
Je to náš letitý
rodinný přítel a kamarád.
Pomáháme si navzájem,
svěřujeme se s našimi problémy i radostmi.
Když ale dnes, kdy má
můj muž před sebou krátkou noc, protože musí brzy vstávat, Karel vypráví jednu
historku za druhou a nemá se k odchodu, na jeho otázku:,,Tak co bych vám
ještě řek,“ bez přemýšlení odpovím: ,,Na shledanou!“
Abych nezapomněla…
je důležité říci druhým, co od nich očekáváte,
jaké máte přání a potřeby. Jinak se vám toho nikdy nedostane. On totiž opravdu
málokdo umí číst myšlenky…
1 1. vydání, číslo 6, 25.6.2019
Nepravidelné periodikum Příležitostný občasník
vydává občas Jindra z blogu Abych nezapomněla. Vaše podněty a názory můžete
zveřejnit v komentáři pod příspěvkem nebo zaslat na e-mail:
abych.nezapomnela@gmail.com.
