Pomáhej slabším a starším ustupuj

Ema: ,,Babi, a nepřipadá ti zbytečný, aby mi mamka pořád říkala, abych u tebe byla hodná?! 

Vždyť já jsem přece hodná pokaždý…“

Připadá. Ale to máme my matky v sobě tak nějak zakódovaný. Když se dítě od nás vzdaluje, máme pocit, že naše připomenutí dobrého chování zajistí, že to tak bude. A když jsou děti dospělé a obava, že budou zlobit již není na místě, nezapomeneme, s svědomím, že jsme pro jejich bezpečnost udělaly vše, alespoň nenápadně procedit mezi zuby: ,,A dávej na sebe pozor!“

Abych nezapomněla…

,,Pomáhej slabším…“

,,Dobráá.“

,,A starším ustupuj…“

,,Dobráá.“

Jednou větou: Tak trochu jinak o dýni

Na světě jsou místa, na které se člověk prostě musí vracet

V Mikulově říkali,

když jsme víno chlastali,

že na Svatý Kopeček,

vyjde každý blbeček.

Tak si říkám, půjdu taky,

když jsem dneska už na mraky.

V půlce cesty s sebou říznu,

tak si vína znovu líznu.

Teď to půjde téměř samo,

už jsi tam byl taky, kámo?

Kutálím se náhle z kopce,

ať si tam jde za mě kdo chce.

Kašlu na ten kopeček,

nejsem žádný blbeček. 

Zdá se mi to, nebo jsou na Moravě i ty slunečnice nějak větší...

Není to tak hrozný,

když zrovna zrají hrozny.

Konec léta sice značí,

obloha se více mračí,

vinař sklízí, ochutnává,

a léto nám sbohem dává.

Podzim s vínem vítej,

však tak, ať nejsi zlitej!

Když tráva může růst na skále, můžeme i my v životě dosáhnout toho, co zdá se nám zcela nemožné. 

Labutí píseň zapěla,

s peřím celým do běla,

připlula ke břehu nádrže.

Ten, kdo se to ráno nezdržel,

nespatřil krásu labutě.

A ted...už všichni na kutě.

Abych nezapomněla...

,,Cestováním bychom si neměli budovat další a další domovy, ale líp a líp poznávat krajinu v sobě."

Petr Horký