NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

pondělí 15. července 2019

Jahodová sezóna, vždy připraven a žabí mimikry


Číslo 7, datum vydání: 15.7.2019


Z lásky k přírodě
29.6.2019
Není kniha jako kniha
,,Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové nádherné vydání.“
Hans Christian Andersen

Moje chvilka poezie
1.7.2019
Jahodová sezóna
Poslední jahody
letošní sezóny,
to bude lahody
bez úprav fazóny.
Sesbírám červené
si rovnou do pusy,
jahody zelené
do pusy necpu si.
Na barvu počkám si
až rudá bude,
naději dělám si,
že bude všude.

Senior klub
2.7.2019
Vždy připraven
,,Tak jsem na moje osmdesátiny zamluvil restauraci,“ oznamuje mi jen tak mimochodem u oběda můj táta.
,,Tati, ale vždyť je máš až za rok, napřed musíš za čtrnáct dní oslavit devětasedmdesátiny…“, podivím se nad jeho předčasnou aktivitou.
Ale když se slovy, že to nevadí, nadšeně kývne, tu radost mu neberu. Vždyť na takovou událost musí být člověk náležitě a s předstihem připraven.

Moje chvilka poezie podruhé
8.7.2019
Cibulovo - česneková
Česnek závidí cibuli,
tu její rozkvetlou kebuli.
,,Co koukáte, sousede?
vám se vykvést nevede?“
ptá se česneku cibule,
až se jí zatřese kebule.
,,Nevede, proto bych aspoň chtěl,
abych tu jen tak nesmrděl…“


Moudro dne
6.7.2019
Žabí mimikry
Když se na svět díváme nejen očima, ale i srdcem, tak i v ošklivé ropuše můžeme vidět roztomilou žabku.


Ubrousku prostři se
7.7.2019
Knedlík nebo nok
Tyhle tvarohové knedlíčky mě snad nikdy nepřestanou bavit. A úplně nejlepší jsou s horkými jahodami nebo borůvkami.
1 tvaroh v kostce
1 vajíčko
70 g pohankové mouky
trochu soli
Těsto lžičkou vhazuji do vroucí osolené vody a za dvě minutky je hotovo. Podliji horkým ovocem a…
Dobrou chuť!



Ze zvířecí říše
10.7.2019
Mazlíček domácí
Už neskáče jako poděs a nehází zadkem pokaždé, když se při výskoku ocitne nad zemí. Ani neběhá z místnosti do místnosti a nevybírá smyky na plovoucí podlaze, když se snaží přibrzdit. Dokonce už přestal ohryzávat kabely v bytě a do pokojových kytek kousne jen výjimečně. Vždyť už je to taky pán v letech a ne žádný týnejdžr. Jen toho dřevěného králíka vždycky ukradne z otevřené skříňky v obýváku, popadne ho zubama za mašli a odvleče ho přes celou místnost. Snad aby si dokázal, že ještě nepatří do starého železa…Taky nezapomene každé ráno přijít za mnou do kuchyně a vyžebrat kousek jablka, banánu nebo tvrdého chleba. A večer? Leží vedle mé židle a nezvedne se dřív, než jdeme spát.


Ze zahrady, luk a strání
14.7.2019
Mít či nemít, to je oč tu beží...
Ten keř nám byl čert dlužen. Brání sice kolemjdoucím ve výhledu na naši zahradu, jeho tmavě červené listy jsou velmi dekorativní a lesklé drobné plody vyhledávanou dekorací do suché vazby, ale ty jeho trny! Každý rok se brání sestřihu tím, že je zabodává do našich rukou i přes pracovní rukavice. Každý rok si s mužem lížeme rány a navzájem si jehlou vyndáváme zabodnuté špičky z našich rukou.
Letos se o to však musel u mého muže postarat chirurg. K čertu s dřišťálem!

Abych nezapomněla…
ať mimikry žabí vám náladu spraví, a v puse s nokem, s králičím skokem, smějte se. 
A mějte se!


1. vydání, číslo 7, datum: 15.7.2019
Nepravidelné periodikum Příležitostný občasník vydává občas Jindra z blogu Abych nezapomněla. Vaše podněty a názory můžete zveřejnit v komentáři pod příspěvkem nebo zaslat na e-mail: abych.nezapomnela@gmail.com.

úterý 25. června 2019

Kde je Anežka, není rajská jako rajská a nech brouka žít


Číslo 6, datum vydání: 25.6.2019



Sportovní sloupek
17.6.2019
Sedmdesát osm
Nejsem žádný sportovec, proto mám asi takovou radost z toho, že jsem za necelý měsíc nachodila sedmdesát osm kilometrů.
Pravda, pokud by v tom nebylo započítáno těch třicet do Prčic, nebyla by to taková sláva, ale stejně…každý kilometr se počítá.

Dětský koutek
18.6.2019
Kde je Anežka?
Do pracovny odcházím, abych narychlo něco vyřídila. Anežku sleduji skrz otevřené dveře přes chodbu. Vím, že se nemůže nic stát, sedí na pohovce v obýváku a dívá se na pohádku. Od počítače na ni mrknu dvakrát, třikrát, a při čtvrtém zvednutí očí zjistím, že pohovka je prázdná. Nepanikařím, ale pro jistotu se jdu po ní podívat. Obývací pokoj je prázdný, stejně tak sousedící kuchyně. I když vím, že pod balkónem ji jistojistě nenajdu, přesto se přes něj vykloním.
Už zbývá jen koupelna, kde si ráda přistrčí stoličku k umyvadlu a dlouhé minuty si myje ruce. Ale tam Áňa také není.
Když se vracím chodbou kolem ložnice a pohled se mi stočí směrem do místnosti, konečně ji uvidím.
Anežka leží na mé posteli s dudlíkem v puse, přikrytá a spokojeně usínající.
Hodné děti se prostě hlídají samy.

Z knihovničky
19.6.2019
Mengeleho děvče
Mám pocit, že od té doby, co jsem se začala zajímat o knihy s válečnou tématikou, jako by se s nimi roztrhl pytel. Potom, co jsem přečetla Vypravěčku, Utekl jsem z Osvětimi a Hanu, se mi podbízejí další tituly. Nevím proč jsem si z té široké nabídky koupila zrovna Mengeleho děvče, ale už po přečtení několika stránek vím, že investice do téhle knihy se rozhodně vyplatila.

Hovory s Emou
20.6.2019
Není rajská jako rajská
,,Co jste měli dneska k obědu, Emičko,“ ptám se zvědavě Emy, když ji vyzvednu ze školky.
,,Rajskou.“ odpoví Emča.
,,A s knedlíkem nebo s těstovinama?“ vyzvídám dál.
,,S těstovinama, cukrem a tvarohem.
,,No počkej,“ vloží se do hovoru maminka. ,,To jste měli dva chody? Rajskou a ještě těstoviny s tvarohem“?
,,Ale mami, my máme vždycky dva chody. Polívku a druhý jídlo.“ nedá se Ema a já mám pocit, že už mi svitlo: ,,Aha, takže ta rajská byla polívka, ne omáčka…to jsi ale neřekla, Emičko.“
Ema jen zakroutí hlavou a poznamená:
,,Až příště řeknu rajská, tak trošku přemýšlejte a budete vědět, že je to polívka!“
Proč mám pocit, že ta Ema je pořád o krok před námi…?!

Z domova
21.6.2019
K moři!
Když se Ema poprvé zmínila o tom, že chce k moři, ještě ani neuměla říct Ř.
Letos se její sen splní.
Přesto, že do Chorvatska odjíždí s rodiči dnes v deset hodin večer, v autě spolu s Anežkou sedí už v osm a dívají se na tabletu na pohádky. Asi aby si vyzkoušely, jestli to funguje a ujistily se, že je cestou technika nezradí.

Ze zahrady, luk a strání
22.6.2019
Nech brouka žít
Tenhle dům jsem vždycky chtěla,
aby v něm žil brouk i včela.
Pavouci, co nitě tkají,
ať tu v létě domov mají.
Před deštěm ať schová se,
beruška, co kochá se
pohledem na mravence,
Ferdu, svého milence.
Pospolitost bude vládnout,
za jeden provaz budou táhnout,
všichni v domku hmyzím.
Nikdo tu nebude cizím.

Společenská rubrika
23.6.2019
Na shledanou
Mám ho ráda.
Je to náš letitý rodinný přítel a kamarád.
Pomáháme si navzájem, svěřujeme se s našimi problémy i radostmi.
Když ale dnes, kdy má můj muž před sebou krátkou noc, protože musí brzy vstávat, Karel vypráví jednu historku za druhou a nemá se k odchodu, na jeho otázku:,,Tak co bych vám ještě řek,“ bez přemýšlení odpovím: ,,Na shledanou!“



Abych nezapomněla…
je důležité říci druhým, co od nich očekáváte, jaké máte přání a potřeby. Jinak se vám toho nikdy nedostane. On totiž opravdu málokdo umí číst myšlenky…

1        1. vydání, číslo 6, 25.6.2019

Nepravidelné periodikum Příležitostný občasník vydává občas Jindra z blogu Abych nezapomněla. Vaše podněty a názory můžete zveřejnit v komentáři pod příspěvkem nebo zaslat na e-mail: abych.nezapomnela@gmail.com.