NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

pondělí 4. listopadu 2019

Na světě jsou místa, na které se člověk prostě musí vracet


V Mikulově říkali,
když jsme víno chlastali,
že na Svatý Kopeček,
vyjde každý blbeček.
Tak si říkám, půjdu taky,
když jsem dneska už na mraky.
V půlce cesty s sebou říznu,
tak si vína znovu líznu.
Teď to půjde téměř samo,
už jsi tam byl taky, kámo?
Kutálím se náhle z kopce,
ať si tam jde za mě kdo chce.
Kašlu na ten kopeček,
nejsem žádný blbeček. 


Zdá se mi to, nebo jsou na Moravě i ty slunečnice nějak větší...


Není to tak hrozný,
když zrovna zrají hrozny.
Konec léta sice značí,
obloha se více mračí,
vinař sklízí, ochutnává,
a léto nám sbohem dává.
Podzim s vínem vítej,
však tak, ať nejsi zlitej!


Když tráva může růst na skále, můžeme i my v životě dosáhnout toho, co zdá se nám zcela nemožné. 


Labutí píseň zapěla,
s peřím celým do běla,
připlula ke břehu nádrže.
Ten, kdo se to ráno nezdržel,
nespatřil krásu labutě.
A ted...už všichni na kutě.


Abych nezapomněla...
,,Cestováním bychom si neměli budovat další a další domovy, ale líp a líp poznávat krajinu v sobě."
Petr Horký