NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

pondělí 14. ledna 2019

Život není zebra, unfollow a osminožka obecná


Pondělí, 7.1.2019
,,No tak ukaž, ty moje šikulko, bezzubá…“ zvolám na Emu hned jak vstoupím do dveří.
Ta ochotně otevře pusinku, odhrne spodní ret a ukáže mi svou první díru po mléčném zubu.

Úterý, 8.1.2019
Když mě včera večer uspávalo bubnování deště, netušila jsem, že se dnes ráno budu brodit závějemi sněhu.
Ta příroda se už asi nadobro zbláznila.
Vlastně ani není divu, když jí my lidé dáváme tolik zabrat.

Středa, 9.1.2019
Máte někdy pocit, že život je jako zebra, a střídají se v něm pouze dvě barvy?
Černá – bílá – černá – bílá…
A co kdybychom si alespoň ty černé pruhy ve své mysli přemalovali na barevné?
Žlutá – bílá – červená – bílá – tyrkysová – bílá – zelená – bílá – modrá – bílá…
No není to lepší?

Život přece není zebra…
vždyť i Bůh, když řezal žebra
Adamovi, a tvořil ženu,
dával barvy téměř všemu.

Čtvrtek, 10.1.2019
Že sociální sítě, konkrétně Instagram, může mít opravdu na partnerský nebo rodinný život neblahý vliv, zjišťuji dnes v noci.
Zdá se mi totiž sen o Leošovi Marešovi, kterého jako jednoho z mála známých osobností na instagramu sleduji. Jeho příspěvky jsou vtipné a originální, a jejich frekvence poměrně častá. Sdílí svůj reálný život, ve kterém nechybí ani jeho krásná manželka.
Jenom nevím, kde byla dnes v noci, když mě v tom mém snu pan Mareš políbil…
Každopádně kdyby se to mělo opakovat, budu mu muset dát unfollow.
Nenechám si kvůli němu po třiceti letech zničit manželství.

Pátek, 11.1.2019
Anežka je první, kdo si ke mně na zem sedne. Opřená o radiátor topení, s nohama roztaženýma, si ji přitáhnu do klína. Když se mezi nás vecpe i Emča, její kamarádka Anička také neodolá. Odhodí stud, kvůli kterému seděla na pohovce po celou dobu, co jsem si s holkama hrála, a sedne si před Anežku.
Vytvoříme tím takovou sedící osminožku.
Osminožku, která možná nedává žádný smysl, ale kromě společné blízkosti se přinejmenším stala mostem, po kterém Anička přišla mezi nás.

Sobota, 12.1.2019
Mezi ranním žehlením a úklidem vyžehleného prádla do skříní, nenápadně a zcela neplánovaně přecházím v generální úklid celého šatníku.
Původní plán na přípravu oběda definitivně pohřbívám s uložením posledního trička a zjištěním, že právě odbila dvanáctá.
Nezbývá než vařit rychle a z toho, co najdu v lednici.
Ještě, že jsem se do toho úklidu pustila, jinak by tahle polévka HUSTÁ PODLE MÉHO GUSTA, nikdy nevznikla.

Neděle, 13.1.2019
Že je naštvaný jsem poznala hned, jak ji vyslovím.
Spontánní, rychlou odpověď na otázku mýho táty: ,,A co budeš chtít k těm tvým kulatým narozeninám, Jindřiško?“
,,Asi nový notebook, tati, ten můj starý už má svoje nejlepší léta za sebou“ odpovím bez rozmyslu, a když táta řekne, že mi ho zaplatí, oči mého muže, které div nevypadnou z důlků, křičí: ,,TEN JSEM TI ALE CHTĚL KOUPIT JÁ!“


Abych nezapomněla…
ještě abych ty notebooky měla nakonec dva…


sobota 12. ledna 2019

Hustá podle mého gusta


Polévka, která zasytí, a tak skvěle nahradí hlavní jídlo, nebo poslouží jako vydatná, teplá snídaně.

Na 3 porce potřebuji:

1/2 pórku
1 brambora
1 mrkev
1 hrst kysaného zelí
sůl, pepř
mletý kmín
mletá sladká paprika
1/2 litru vody
1 hrst zelené čočky
1 hrst čiroku
1 hrst quinoy


Na lžíci oleje orestuji ½ pórku, 1 bramboru a 1 mrkev nakrájenou na kostičky. Přidám 1 větší hrst kysaného zelí, osolím, opepřím, ochutím mletým kmínem a sladkou paprikou, zaliji ½ litrem vody a vařím, než brambory změknou. Přidám uvařenou zelenou čočku, čirok a quinou, od každého cca hrst. Polévku lze zahustit i jinými obilninami či luštěninami, pracuji s tím, co mám v lednici z minulých dnů. Nakonec ji ochutím mým oblíbeným grilovacím koření HOLY VEGGIE a hotovou ji posypu čerstvým pórkem.



ZDRAVĚ – Polévka obsahuje pouze základní potraviny, neobsahuje ochucovadla. Kysané zelí je
                 zvláště v zimě výborným zdrojem vitamínů a přítomnost luštěnin a obilovin nám 
                 dodá potřebné bílkoviny.



LEVNĚ – Porce této polévky vás nevyjde ani na 10,- Kč. Kdo tvrdí, že je zdravá strava drahá?



RYCHLE – Za 10 minut je polévka v misce, s tím, že luštěniny a obilniny byly již uvařené.



CHUTNĚ – Je tak dobrá, že jedna miska nestačí.


Abych nezapomněla...
tak trochu jiná zelňačka



pondělí 7. ledna 2019

Jahodová se šampaňským, bez mízy a není nad to míti obchodního ducha


Pondělí, 31.12.2018
,,Babi, ty díry mezi těma schodama se mi nelíbí,“ říká Ema, když stoupá spolu se mnou a maminkou na vyhlídkovou věž hradu Choustník.
,,Mně taky ne, Emičko, ale když se budeš dívat nahoru, tak je neuvidíš a půjde se ti líp.“ radím Emě a sama mám co dělat, abych se při výstupu na schodech nezadrhla.
A protože Emička zdolala svou první rozhlednu v životě, vanilkovou zmrzlinu, kterou si vezeme v chladicím boxu z naší oblíbené kavárny na silvestrovskou oslavu, si rozhodně zaslouží.
A já vlastně taky.
Ale tu pro dospělé.
Jahodovou se šampaňským!
TAK NA ZDRAVÍ, AŤ ŽIJE NOVÝ ROK!

Úterý, 1.1.2019
Jak na Nový rok, tak po celý rok?
Opravdu se budeme s mužem celý rok jen tak poflakovat, polehávat na pohovce a smát se u starých filmů s Vlastou Burianem?
Tak to bude faaajn!!!

Středa, 2.1.2019
Třináct dní nepřetržitého volna se samozřejmě na morálce zaměstnance, který má dovolenou obvykle jen týden v kuse, podepíše.
Třináct dní naprosté svobody pohybu, myšlení i ranního, respektive dopoledního vstávání, se podepíše i na chuti jít opět pracovat.
No tak vstávej, už JENOM patnáct let a osm měsíců…!

Čtvrtek, 3.1.2019
214200
320100
314300
428000
499100
308000
288200
202100
332300
Tak mě ta čísla rychle vrátila do pracovního procesu!
INVENTURA!

Pátek, 4.1.2019
Týden marně přemýšlím o tom, proč jindy nám ta jedlička vydrží krásná až do Tří králů, a letos měla konce větviček svěšené už na Štěpána a jehličí se z ní jen sype.
Když ji můj muž dneska odstrojí, a dříve, než vyvolám diskuzi o tom, že při koupi vánočního stromku prostě ,,sáhl vedle“ a vybral nějaký starý, povídá: ,,Letos jsou ty stromky nějaký mizerný. Když jsem stříhal větve, byly úplně suchý, nemají žádnou mízu. To bude tím velkým suchem v létě.“
A tak jsem nakonec ráda, že za to může sucho, a ne můj muž.
Ještě, že jsem držela jazyk za zuby…

Sobota, 5.1.2019
Tušila jsem, že to nebude dobrý nápad.
ON, po těžkém úrazu ruky, kterého si snad pády a úrazy samy vyhledávají, by prostě neměl na ten Ellenky pitbike sedat.
Zvlášť, když sníh na louce je hluboký a rozbředlý.
Naštěstí s Amálkou zrovna stavím sněhuláka, takže ten držkopád nevidím.
A že to odnesla jen páčka z motorky za dvě stovky, se dozvídám, až když ON stojí na nohou a motorka na kolech.

Neděle, 6.1.2019
,,Jak jsem byl v Outů kvůli tomu telefonu, jak jsem si ho zablokoval, tak se mi tam pořád snažili vnutit nový telefon,“ vypráví táta.
,,Tak jsem jim řek, že ho nechci. No ale když mi ten chlápek povídá, ať si aspoň koupím za čtyři stovky na ten svůj telefon pouzdro, tak jsem si ho koupil.“
,,No a kde to pouzdro máš, tati?“ ptám se táty, když vyndá z kapsy telefon bez pouzdra.
,,No doma. Já ho nenosim…“


Abych nezapomněla…
myslím, že prodavač známého operátora může být se sebou spokojený. Podařilo se mu přesvědčit seniora, aby ze svého důchodu vydal čtyři stovky za věc, kterou nikdy nepoužije, a jejíž cena je vyšší než cena jeho starého tlačítkového telefonu.


sobota 5. ledna 2019

Novoroční speciál aneb Co v týdenících nebylo


Bratříček za hračky
,,Mami a budeme mít toho bratříčka?“ ptá se Ema maminky.
,,Nebudeme Emičko.“ odpoví striktně maminka.
,,A proč?“ nedá se odbýt Ema.
,,Emičko, ty penízky, co s tatínkem vyděláme, musíme teď rozdělit čtyřmi. A kdybychom měli ještě další miminko, museli bysme je rozdělit pěti.“
,,A to bych pak měla míň hraček?“ bystře zareaguje Emča.
,,Pravděpodobně ano.“ potvrdí její úvahu maminka.
,,Aha…Tak teda ne.“
A tak to vypadá, že tím je debata na téma bratříček na dlouhou dobu uzavřena.

O devíti hladech
,,Máš pět hladů nebo šest hladů?“ ptá se Ema tatínka.
,,Deset.“ odpoví bez váhání tatínek s tím, že Emu odzbrojí.
,,Tak to já mám devět hladů,“ odpoví pohotově Ema a začne se shánět po tom, co bude k večeři.

Když není žádné počasí
,,Hele, dneska není počasí.“ ukazuje můj muž na meteostanici, kde jsou místo venkovní teploty pouze tři pomlčky.
,,Původně jsem tam vůbec nechtěl jít,“ dodává, když se oblékne a v ruce drží cigarety.
,,Ale já na ten balkon prostě musím. Musím zjistit, jak to tam s tím počasím prostě je.“
Někdy mi fakt připadá, že je jako malej Jarda. Po třiceti letech manželství si myslí, že jsem zvědavá na jeho dětinské kuřácké výmluvy.

Malinový
,,Babi, víš, jak se jmenuje naše zubařka?“
,,No to nevím, Emičko.“ odpovím popravdě.
,,Malinová. To si asi vzala pana Malinovýho.“

Ententů
,,Chceš jít k nám?“ ptám se Emy, když se cestou z práce zastavím u ní doma.
Emička se na mě nerozhodně podívá a pokrčí rameny: ,,To já nevím. Musela bych si to vyentovat.“
,,Vyentovat?“ divím se. ,,Co to je?“
,,Tak já si to vyentuju a uvidíš, babi,“ odpoví Ema a začne střídavě ukazovat prstem na sebe a na mě.
,,En-ten-tů Vi-ne-tů…“ odříkává, a ačkoliv jí rozpočítávání vyjde na sebe, při poslední slabice rychle ukáže na mě.
,,Tak jo babi! Jdu k Tobě!“
Jestli si my dospělí neděláme ten život zbytečně složitý...

Není zvíře jako zvíře
,,Babi, až přijedeme k dědovi, tak se budu starat o Denyho,“ hlásí Ema v autě na Štědrý den dopoledne, když jedeme k mému tátovi, abychom s ním poobědvali.
,,Já se umím starat o pejsky, víš,“ pokračuje Ema dřív, než stačím zareagovat.
,,Když jsme měli Barnyho, tak jsem mu házela hračku a on ji vždycky přines. On byl takhle vycvičený. No ale teď, když už nemáme žádný zvíře, ani Barnyho ani Montyho, tak se starám o Anežku. To je taky takový zvíře."

A pohádky je konec
,,To byla pohádka, viď,“ říká můj muž, když pozdě večer skončí film Láska nebeská a vidí, jak se přiblble usmívám na televizi.
,,To jo, je to úžasnej film. Už jsem ho viděla tolikrát a ještě mne neomrzel,“ přikyvuji, nemohu se vynadívat na objímající se lidi na obrazovce a spolu s nimi vstřebávám kouzlo právě končícího Štědrého večera.
,,Nemůžeš se ho nabažit...stejně jako Ramba, viď,“ ozve se náhle vedle mě potutelný smích.
A pohádky je konec. 


Abych nezapomněla…
tak mě zase dostal zpátky na zem.


úterý 1. ledna 2019

PF2019


   Když jsem se pod tímto mostem ocitla poprvé, byla jsem ještě malá holka. Nevím, co tenkrát způsobilo, že jsem se uprostřed lávky vedoucí přes potok pod ním zastavila, zaklonila hlavu a dlouze se zadívala nahoru. Možná to byla jeho výška, co mě fascinovala, možná to způsobila voda kapající dolů ze středu jednoho z jeho oblouků.
Kap, kap, kap…
Každopádně se mi toho léta z té výšky zatočila hlava, a já skončila v ledovém potoce pod sebou.

   Do nového roku 2019 přeji nám všem, abychom se dívali více před sebe než nahoru. A kdyby přece jen náhodou měl někdo ty ambice, ať se mu z toho nezatočí hlava a neskončí v ledové lázni jako tenkrát já.



Abych nezapomněla…
Děkuji všem, kteří v roce 2018 dočetli mé příspěvky až do konce.
Děkuji všem, kteří věnovali svůj čas a zanechali mi své komentáře.
Vážím si každé odezvy, vážím si každého z vás.
Přejděme tedy spolu tento most do nového roku 2019.
Těším se!
Šťastný nový rok přeji ze srdce všem!