Večer
lákám svého chotě,
oslovím
ho: ,,Hele, kotě…
vezmi
nůž a trochu džemu,
linecké
já z bedny vemu.
Promažeme
cukroví,
půjde
nám to, to se ví.“
Jak
to slyší, zamyslí se,
v hlavě
plány urodí se.
,,Nech
to suchý, není třeba,
marmeládu
dej na chleba.“
,,A
na stole vánočním?“
povytáhnu
obočí…
,,Cukroví
s nožem servíruj.“
,,Tak
to mi prosím definuj,“
začínám
tušit velkou zradu..
,,Každý
si namaže marmeládu!“
odpoví
mile, jeden by brečel,
když
mě muž přemlouvá na volný večer.
Abych nezapomněla…
nakonec promazal, a půlku sněd,
radši to příště, udělám hned.