Módní šaty, první letní den a alou do práce!

Pondělí, 18.6.2018

,,Babičko, já mám nový, bílý šaty. A jsou úplně dlouhý“, chlubí se dnes Ema, když mi dopoledne s maminkou a Anežkou přivezou domů nákup.

,,No nepovídej…a ukážeš mi je?“ hořím zvědavostí.

,,Ukážu. Ale počkej“, napíná Ema. ,,Zůstaň tady v obýváku a já si je oblíknu v pšedsíni. Protože ty šaty nemůžeš hned vidět. Ty jsou totiž módní.“

Úterý, 19.6.2018

Možná jsem nevěděla, že slepýš není had.

Stejně tak nevím, jestli levandule, která mi vykvetla na balkoně je lékařská, zubatá, širokolistá, či úplně jiná.

Pro mě je důležité, že mám radost z každého jejího květu, že když se o ní otřu, jemně zavoní, že pobyt na balkoně je pro mě díky ní zase o něco příjemnější.

Tak proč bych se vzkazem na instagramu u příspěvku se slepýšem, který mě nabádá k zopakování biologie, měla zabývat. Moje fascinace slepýšem přece teď neztratí na síle proto, že vím, že je to ještěrka…

Středa, 20.6.2018

Každé ráno mě vodil do školky, protože maminka musela pracovat.

Když mi česal culíky a dával mi na ně gumičky s beruškami, příšerně to tahalo.

Byl to on, kdo ke mně v noci vstával, když jsem měla angínu a podával mi antibiotika.

On rozhodl, že ze mě bude strojař a vrátil mě na zem, když jsem se ocitla na rozcestí v lásce.

Ještě nevím, jak to udělám, ale vím, že teď on potřebuje pomoc ode mě.

Nějak to zvládneme, tati!

Čtvrtek, 21.6.2018

Zatímco já již čtrnáctý den nedělám díky nemoci téměř nic, zahrada se má čile k světu. Netřesky sice na květ teprve nasazují, ale cuketa již kvete naplno. Letničky se rozrostly tak, že svými květy zaplnily celou nádobu a gazánie se v poledne vyhřívá na slunci, aby se večer zase uzavřela do sebe. Rajčata své plody pomalu dovádějí k dokonalosti.

Můj květ, na který jsem měla úspěšně nasazeno, opadal s předepsáním antibiotik a jediné, co mi viditelně roste je břicho a chlupy na nohou. Vyhřívat na slunci se díky lékům nemohu, zato uzavřená do sebe jsem celý den. Mé plody práce jsem místo k dokonalosti dovedla ke stagnaci.

A to je dneska první letní den!

Pátek, 22.6.2018

Alou do práce, ty nemakačenko!

Co na tom, že ještě občas kašleš, co na tom, že hlas přeskakuje…

Systém říká, že jsi zdravá! Patnáct dnů neschopnosti ti musí stačit!

Neprotestuji.

Těším se do práce, těším se na svůj starý režim, těším se ven ze zajetí čtyř stěn.

A doléčit…se budu muset za pochodu.

Sobota, 23.6.2018

,,Dobrý den.“

,,Dobrý den“.

,,Dobrý den.“

,,Jé, dobrý den, jak se máte?“

Konečně mezi lidmi.

Neděle, 24.6.2018

Nesrozumitelné mumlání se ozve hned, jak otevřu dveře z bytu na chodbu.

U vchodových dveří sedí soused a podivně se kymácí.

Když mě uvidí, pozdraví. Jazyk se mu ale v puse sotva převaluje.

,,Co tady děláš, Láďo?“ ptám se . ,,Proč nejdeš domu?“

,,Já bych šššel, ale mě neunesssou nohy…a ty schody tady…“ odpoví a máchne rukou směrem ke schodům.

,,No protože seš ožralej jako prase.“ Rozčílím se. ,,Že se na to už nevykašleš, podívej se, jakej vedeš život? Vždyť ty jsi ožralej každej den!“

,,Prrrromiň.“ Procedí mezi zuby a zakymácí se.

,,Jdi domů, tady nemůžeš sedět, chodí tu děti.“ poroučím.

,,Já bych šel“, opakuje. ,,Ale…mě neunesssou…nohy. Dyť se podívej…jak sem hubenej“, plácne se do stehen a podívá se na kostnaté nohy, které mu od kotníků vyčnívají z pomočených kalhot.

Abych nezapomněla…,

když potřebujete dojít z hospody domů, nezáleží na tom, kolik alkoholu máte v krvi, ale na tom, jak silné máte nohy.