Dobré místo, policajty do školky a ráno jako zkyslý mlíko.

Pondělí, 28.5.2018

Brno.

Brno?

Mžourám na displej telefonu, čtu esemesku od manžela a zjišťuji, že je půl šesté ráno.

Já se teprve hrabu z postele a on už ujel sto osmdesát kilometrů?

V kolik hodin proboha vstával?

Úterý, 29.5.2018

Dnes zjišťuji, že prozrazení mého receptu sousedovi na úspěšné pěstování rajčat, mu bylo patrně málo. Je přesvědčen o tom, že jádro pudla bude v místě. Ač nebydlí u nás v domě, ale v tom sousedním, neváhá svoje sazenice rajčat i s barely přemístit k našemu domu vedle těch mých. Co na tom, že musí dvakrát denně chodit s konví dobrých padesát metrů.

Dobré místo je přece potřeba něčím vykoupit.

Středa, 30.5.2018

,,Maminko, já mám teplotu“ oznámí dnes ráno Ema mamince a rozhodně dodává: ,,Takže nemůžu jít do školky.“

Třicet sedm pět hovoří za vše, a tak Emička zůstává doma.

Záhada, kterou se zdá být fakt, že teplota i bez léků klesne do půl hodiny po tom, co se rozhodne, že se školka nekoná, se vyřeší během dne. Emička vypráví mamince, jak včera paní učitelka říkala, že zavolá do školky policajty. Musí totiž vyšetřit, kdo nacákal vodu na podlahu v umývárně, když se nikdo z dětí nechce přiznat.

A ta naše holka, která si ví vždy a se vším rady, se z obavy z policejního vyšetřování sesypala tak, že dostala teplotu. A to ani tu podlahu nepocákala.

Myslím, že by asi paní učitelka měla přehodnotit svoje výchovné metody.

Čtvrtek, 31.5.2018

Na ten slastný pocit se chci nejprve připravit.

Proto si ji napřed dobře prohlédnu a než ji vložím do úst, čichnu si.

Voní létem, sluncem, čerstvostí.

Když ji konečně stisknu mezi zuby, její šťáva mi zaplavuje celá ústa.

Okamžitě se dostavuje pocit blaha.

Cítím příval energie a nezaměnitelnou, opravdovou chuť.

A rázem jedna nestačí.

Chci další.

Jahody.

Pátek, 1.6.2018

Od té doby, co jsem mu řekla, že děda byl na chatě a říkal, že na dně bazénu je usazený nazelenalý kal, není s ním řeč.

,,Nezajedeme si na rychlý kafe do naší kavárny?“ snažím se ho rozptýlit cestou na chatu.

,,Ne! Teď ne! Napřed musím dát dohromady ten bazén!“ odmítne rezolutně a uzavře se zpět do svého světa bazénového alchymisty.

Sobota, 2.6.2018 

Na datum spotřeby se můj muž podívá až po tom, co si to mléko nalije do ranní kávy: ,,Hmm, 27.5.2018,“ řekne s úšklebkem ve tváři.

Sáhnu po hrnku, že kontaminovanou kávu vyliji a uvařím mu novou, ale on je rychlejší a ochutnává: ,,Tomu nic není“, konstatuje a pro jistotu očichává ještě krabici s mlékem. ,,Čuchni si“, přistrčí mi ji pod nos.

,,Nic očuchávat nebudu“, odvrátím se. ,,Vidím na tom kafi, že to mlíko je sražený. Uvařím ti nový kafe.“ říkám nekompromisně, seberu hrneček ze stolu a kafe vyliji do dřezu. 

On naštvaně lije zbytek mléka z krabice do záchodu. 

Jeho poznámka o tom, že kdyby mlčel, měl by klid a kafe, je sotva slyšitelná.

Naštěstí.

Neděle, 3.6.2018

V bazénu je voda čiročirá, mléko v lednic nekysne.

Dnes bude krásný den.

Abych nezapomněla…

lepší zkyslý mlíko v kafi, než zkyslý úsměv na tváři.