NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

středa 30. května 2018

Prčice 2018


   Dlouhou dobu si nechci připustit, že bych letos do Prčic nešla. 
Ale stále častější otázky mého muže: ,,Prosím tě, kam ty chceš s těmi tvými zády jít,“ mě přimějí se nad svými neustávajícími problémy zamyslet. Čtrnáct dnů před konáním pochodu tedy píšu kamarádce, se kterou každoročně do Prčic pochoduji, že je tady možnost, že záda nedám dohromady a ona půjde sama. Její optimismus a víra, že to tak nebude mi připomíná, jak ona šla jednou i s vyvrtnutým kotníkem a společně se tomu zasmějeme.
Týden před Prčicemi tak vyhrabu ze dna šuplete dávno zapomenutou cvičební pomůcku a na poslední chvíli se snažím bolesti zad a nohy eliminovat cvičením. Mé odhodlání je velké a neodrazuje mě ani manžel, který nad mým úsilím jen kroutí hlavou.
   V předvečer pochodu ten batoh nakonec balím a druhý den, v sedm hodin ráno stojím ve frontě na startu. Janu připravuji na to, že tempo bude z mé strany letos o poznání pomalejší, ale těším se jak malá holka. A protože jde s námi ještě třináctiletá Elli, která je na prčickém pochodu úplný nováček, doufám, že já nebudu jediná brzda našeho tříčlenného týmu.


   Jenomže ten pochod mi i přes počáteční bolesti neskutečně sednul. Dokonce víc, než minulý rok, kdy jsem již od rána věděla, že nejsem ve formě.
Tentokrát neztrácíme čas ani kvůli mně, ani kvůli Ellence, která s námi statečně a s dobrou náladou šlape bez přestávky patnáct kilometrů. Na hradě Borotín se stavíme pro razítko, vysypat kamínky z bot a jdeme dál. 


   První moje krize přichází každý rok na stejném místě, přesně po osmnácti kilometrech. Až si říkám, jestli to nebude v hlavě. Každopádně ji překonávám dobré dva kilometry.


   Jedinou delší zastávku máme v Červeném Újezdu, kde posvačíme a chvíli si odpočineme. Větší část trasy máme za sebou, přesto ten poslední, šesti kilometrový úsek je nekonečný. Těším se do cíle, kam úspěšně dorazíme deset minut po jedné hodině odpoledne.



   Naše tipy na barvu botičky ani jedné z nás nevyšly. Nedostáváme ani bílou, kterou tipuje Jana, ani modrou, kterou chce Ellenka, ani tyrkysovou, po které toužím já. Ta barva je taková…divně hnědá. Ale je to Elenky první, moje čtvrtá a Jany čtyřiadvacátá! prčická trofej.


Abych nezapomněla...
,,Turista vidí, co vidět chtěl."
Gilbert Keith Chesterton


24 komentářů:

  1. Svůj první a poslední pochod jsem absolvovala v páté třídě.
    Ještě to ráno před odchodem mne začalo strašně bolet v podbřišku a na toaletě jsem zjistila, že jsem se před pochodem stala ženou. Celou cestu, celý pochod jsem se duševně věnovala pocitu, že mi v kalhotkách vrže něco strašně nepříjemného, stále jsem se ošívala. Však si každý vzpomene, co bylo před 40lety za vložky, že!
    Do Prčic jsem si došla pro vítězství, vyhrála jsem na nepříjemným pocitem, nad novým pocitem, který provází ženy po zbytek žití. A to že jsem ušla takovou štreku, tak nad tím jsem neměla čas se ani pozastavit.
    Gratuluji k vítězství, myslela jsem na tebe, když jsem byla v televizi reportáž, šlape se v krásném prostředí a komu čest, tomu čest.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš opravdu pikantní vzpomínku na pochod Praha - Prčice:-). Myslím, že takový zážitek z tohoto profláknutého pochodu nikdo nemá. Nicméně si dovedu představit, co to pro takovou jedenáctiletou holku asi muselo být. Místo, aby s tou náhlou změnou byla sama a sžívala se s ní, pochodovala o sto šest:-).
      Děkuji, určitý druh vítězství to pro mne určitě je:-). A příroda je po trase opravdu úchvatná.
      Henrieta

      Vymazat
  2. Henrietko, tak to moc gratuluju, takovou dálku ujít! My chodíval kdysi na novoroční pochody. Hned brzy ráno, takže člověk na Silvestra nemohl moc dlouho juchat. Dnes uz by to snad ani nešlo. Ohňostroje bouchaji až do 3 ráno, to by člověk toho moc nenaspal.
    Krásný den, Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Peťo. Ten konec je náročný, ale dá se to. Novoroční pochod musí být náročný už tím, kdy se koná:-)).
      Měj se hezky
      Henrieta

      Vymazat
  3. Hentriet, obdivuju Tě moc, do toho bych asi nešla ;-) Ale věřím, že Ti na pochodu bylo krásně. Hezké dny D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Dani, bylo to hrozně fajn. A když máš sebou bezva lidi, to to šlape skoro samo:-).
      Henrieta

      Vymazat
  4. Henrietko,
    já byla dokonce členkou turistického oddílu a v mých dětských letech jsme chodívali pochody Jana Doležala, což bylo kolem 20 km.
    Ale nyní jak stále jen sedím v kanceláři, vozí se autem, záda bolí, prostě toho chození moc není už nevím , nevím jestli bych tolik kilometrů vůbec ušla!
    Takže, tleskám, mávám a odvážné moc zdravím!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vidíš, Ilonko, máš dobré základy pro turistiku. Já jsem se k ní dostala teprve před pár lety. On do toho člověk rychle přijde, není to žádný bůhvíjaký sportovní výkon, to bys dala...:-).
      Děkuji moc a třeba se zase někdy odhodláš:-).
      Henrieta

      Vymazat
  5. Henrietko, jsi úžasná. Já jsem šla naposledy pochod Moravskoslezským pomezím někdy na gymplu. Sice jsem nad sebou tenkrát zvítězila, ale bylo to naposledy. Nejlepší sport je pro mě kafe a dort :-) Už jsem to na blogu kdysi psala. Měj pěkné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, děkuju:-). Když jsem na pochodu viděla ty babky, kterým určitě bylo kolem sedmdesáti, tak ty zasluhují obdiv. A ještě si plánovaly další turistickou akci na neděli, druhý den...Z toho jsem tedy byla vedle. Já už bych v neděli teda nikam nešla.
      Tak sportu zdar:-).
      Henrieta

      Vymazat
  6. Henriet, opravdu smekám, jsi dobrá! Prčice jsem nikdy nešla, ale jinak chodím celkem hodně a ráda, prostě bígl si žádá své a mé tělo už je tak zvyklé, že to taky.
    Měj hezké dny, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Helenko. Je pravda, že se na to těším celý rok. Dokud jsme měli psa, tak té chůze bylo během roku taky určitě víc. Hodně příjemných kilometrů s pejskem ti přeju a ať vás to baví oba:-).
      Henrieta

      Vymazat
  7. Henrietko, máš můj obrovský obdiv. Já bych to asi neušla, ale to jsem psala určitě i loni. Je fakt, že když je parta a trochu se hecuje, tak se to možná dá, ale já se poslední dobou vozím jen v autě. I Ellenku obdivuji, 15 kilometrů je slušný výkon.
    Jste holky šikovné.
    Přeji krásné dny. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Dášo. Dobrá parta je pro takovou akci velkou výhodou. Ellenka došla až do cíle, těch patnáct kilometrů, o kterých píšu jsme daly na jeden zátah bez odpočinku:-). Takže překvapila, holka jedna:-).
      Měj se krásně
      Henrieta

      Vymazat
  8. no wow.. to musí být skvělý zážitek! .. :) a fotky jsou moc krásné

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro mě to zážitek byl, Naty:-). Počasí se vydařilo a ta panoramata...:-)).
      Děkuji
      Měj se hezky
      Henrieta

      Vymazat
  9. Odpovědi
    1. Aďko, děkuji, ale takový sportovní výkon to zase není:-)). Ale potěšila jsi mě, díky.
      Henrieta

      Vymazat
  10. Henrietko klobouk smekám 😊..jste šikovné holky.Z ❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Zdeni. Dokud budu schopná těch třicet kiláků ujít, tak to bude fajn:-).
      Hezký den
      Henrieta

      Vymazat
  11. Tak ti opět gratuluji, Henrieto. :-) Pro mě by to byla trať likvidační... ale musí to být krásné. Dám maximálně čtyři, pět kilometrů a mám dost.
    Těším se na zprávu příští rok. ;-) Pa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Dý. Pět kilometrů mě rozhodně neuspokojí:-). Ale na kole by to pro mě byl možná strop, haha:-)).
      Budu ráda, když to za rok opět ve zdraví dojdu. A pak i sepíšu:-).
      Hezký den
      Henrieta

      Vymazat
  12. Henrietko, i já smekám :-) Chodím teda moc ráda, ale tak moc dálkové neee :-)) Ale co vím, že na moje záda, je chůze úplně to nejlepší a ještě s hůlkama, to jsem si ty záda skoro vyléčila :-)) Sice ze začátku je každý krok utrpení.....Krásné dny přeji :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Zdenko. Já běžně chodím do patnácti kilometrů, tohle je opravdu výjimka jednou za rok. S hůlkama nemám dobré zkušenosti, asi to s nimi neumím a spíše mi překáží. Ale třeba se jednou budou hodit:-).
      Pěkné dny
      Henrieta

      Vymazat

Děkuji za Vaše komentáře. Jsem za ně moc ráda.
Henrieta