 |
| zdroj: Pinterest |
Kniha Dallas 63 od Stephena Kinga, kterou jsem nedávno
otevřela, mě přiměla k zamyšlení nad tím, co bych udělala, kdybych měla tu
příležitost, vrátit se do minulosti.
Co bych změnila, čemu bych se snažila zabránit a jaké by to
potom mělo následky.
Jsem si vědoma toho, že vše se děje z nějakého důvodu.
Ale přece…čistě hypoteticky…
Kdybych třeba jednoho dne otevřela balkonové dveře, udělala
krok, a místo, abych vstoupila na balkon, noha by se propadla do prázdna.
Stejně jako v knize. A za ní i ta druhá, a já bych se ocitla někde
v časoprostoru. Zavřel by se za mnou rok 2017 a otevřel se třeba rok…
1978
Po vyučování stojím před školou a čekám na spolužačku, že
spolu půjdeme domů.
Ze školy vyběhne moje skvělá, nejlepší, nejhodnější třídní
učitelka.
Když jde kolem mě, hlasitě ji pozdravím, ale odpovědi se
nedočkám. Ani se na mě totiž nepodívá, míjí mě a spěchá pryč.
Že spěchala do nemocnice, se dozvídám až druhý den ve škole.
Její syn, můj spolužák ze stejné třídy se zřítil
z pátého patra panelového domu do výtahové šachty.
Lavice přede mnou je potažená černou stuhou a na ní leží
červený karafiát.
Kdybych se vrátila v čase, vůbec nevím, co bych měla
udělat, aby se to nestalo.
Nejspíš bych improvizovala.
Jak zastavit dva devítileté kluky, kteří se rozhodli
balancovat nad propastí života a smrti?
Jakkoliv!
Nemusela bych se dnes, v roce 2017 nad tím neštěstím,
po tolika letech rozbrečet.
1985
Stojím v sále kulturního domu v půlkruhu
s ostatními děvčaty.
Je pánská volenka.
Nemožné silonové šaty po sestřenici, co mám na sobě, mě
dělají o dobré dvě čísla širší.
Připadám si jak vystavené bazarové zboží.
Všechny holky už jsou zadané a zbývá nás už jenom pět.
Čtyři.
Tři.
Dvě.
Jenom já a jedno velmi korpulentní děvče.
Pánové došli.
Moje už tak chabé sebevědomí dostává po palici. Bezmocně tam
stojím, ponížena ve svém pubertálním věku a nejradši bych se propadla do země.
Kdybych se vrátila v čase, vzepřela bych se rodičům a
nikdy bych do tanečních nešla.
Nemusela bych trapnost situace, kterou tehdy má puberta
neustála, vstřebávat ještě dlouho potom.
1991
Náš sedmnácti měsíční syn jde po zahradě, já s manželem
klábosíme se sousedkou, dcera si hraje na pískovišti. Sledujeme malého, jak krůček
po krůčku ťape v trávě. Máme ho na dosah ruky, ale když zakopne a padá
hlavičkou na obrovský kulatý kámen, nestačíme vůbec nic, jen se na to dívat.
Kdybych se vrátila v čase, odvedla bych chlapce do
volného prostoru, mimo dosah toho velkého kamene a se sousedkou bychom si to
řekly jindy.
Nemuseli bychom tak absolvovat šílenou jízdu do nemocnice za
záchranu života našeho syna, který cestou upadal do bezvědomí.
Nemusela bych s ním strávit týden v nemocnici na
pozorování, protože měl frakturu lebky.
Nemusela bych se potom o něj bát
pokaždé, když vyšel ven.
Sice ještě nevím, jak se příběh návratu do minulosti bude
vyvíjet v knize.
Jestli bude zabráněno smrti Johna Fitzgeralda Kennedyho a
jaké změny to případně přinese pro budoucnost.
Ale vím, že mé návraty do minulosti jsou pouze zamyšlením,
které nic nezmění.
Abych nezapomněla…,
že všechno je tak, jak má být.
Tedy Henrietko, tohle se velice dobře četlo! Sice to nejsou veselé zážitky, ale je to poutavě napsané. 😊
OdpovědětVymazatMoc děkuji, Dorko.
VymazatZjistila jsem, že ty smutné vzpomínky se mi jaksi lépe ,,stylizují do klávesnice". Nespíš za to mohou emoce, které ty vzpomínky vyvolávají.
H.
Milá Henrietko, ze čtení mám husí kůži. Občas se také vracím, ač v tom roce, kdy tys stála na parketu, já se narodila. Ale osud si se mnou už také stačil zahrát. Mou dcerku loni vážně pokousal pes, situaci se zabránit nedalo, prostě se to dělo.. z nějakého důvodu, nikdo nebyl na vině.. Tenkrát za námi přišel do nemocnice kněz a řekl mi pravdivá slova: To, co vypadá v začátku jako tragédie, má často svou důležitost v našich životech. Vaše dcera z toho může vyjít daleko silnější než byla dříve.
OdpovědětVymazatA co řekl, tak se také stalo. Dcerka má dnes pár jizev, které bere jako kamarádky a pečuje o ně a pejsků se nejen že nebojí, ale má k nim daleko důvěrnější vztah. Je silnější.
Věřím, že hodně věcí v životě dokážeme svým myšlením ovlivnit, ale řada jich je daných a nezbývá než je přijmout, ač je to na tom životě ta nejtěžší věc.
Zuzka
Jsi sice mladá, ale Tvá moudrost a přístup k životu Tě dělá bohatší.
VymazatSlova, která kněz vyslovil dala odpověď nám všem, kteří se při nějakém neštěstí ptáme PROČ. Přesto je často v dané situaci velmi těžké zdůvodnit si to, co se stalo a smířit se s tím. Až časem třeba poznáme smysl.
Děkuji Zuzko za hezká slova a že ses podělila se svým ,,návratem do minulosti".
H.
Ups, i já ji mám... husí kůži (a nějak se mě pustit nechce:-)
VymazatJá se narodila "v roce té první vzpomínky" a teda, Henrietko, úplně mne to dostalo... A naprosto se ztotožňuji se slovy Zuzky... Mějte se jenom hezky, holky!! Jana
Z tvých vzpomínek jsem celá rozpoložená, protože i já jsme si vzpomněla na situace, které bych kdysi tak ráda změnila, aby moje děti v určitou, danou chvíli netrpěli bolestí, strachem...Minulost - stav, který již nejde změnit.
OdpovědětVymazatÁla
Alenko, článek byl původně delší. Další návraty se také týkaly mých dětí, ale byly tak osobní, že jsem je nakonec nepublikovala. Mám je uložené jen ve svém osobním deníku. Člověk by se asi minulostí neměl zaobírat, ale popřít ji nemůžeme:-)
VymazatH.
Zajímavé zamyšlení, kam bych se asi vrátila. Některé své vzpomínky mám taky vryté do paměti a hodně mě celý život ovlivňují. Ze spolužákem ani synem (3xklepu) takovou vzpomínku nemám, ale z tanečních úplně stejnou, jenom jsem se do nich těšila a chtěla tam chodit - bylo to strašné. Hezký večer D.
OdpovědětVymazatBylo, viď...Taky máš takové pocity...Možná to bylo i tou dobou, bralo se to hrozně vážně. A já sebe tenkrát evidentně taky, haha. No jo, puberta:-).
VymazatH.
Milá Henrieto! Souzním.... ostatní slova jsou zbytečná.
OdpovědětVymazatDěkuji a mávám na dálku, Klárka.
Já děkuji, Klárko. Někdy méně slov je více:-)
VymazatKlidné dny Ti přeji.
H.
Čím víc jsem v životě bojovala, co šlo nebo nešlo změnit, co šlo jinak žít, tím víc jsem se trápila a můj život byl nesmírně bolestivý.
OdpovědětVymazatDnes ve svém věku nacházím zvláštní usmíření, balanc a i když jsem zažila mnoho bolestivého, vím, mělo to tak být.
To vše ze mě udělalo a vytesalo člověka, jakým jsem dnes.
Napsala jsi povídání, jenž pohladilo a moje duše si potvrdila, co ví už dávno, jsi kvalitní člověk.
Milá s velkým S, to mi opravdu lichotíš..:-)
VymazatKaždé rozhodnutí, které jsme v životě udělaly bylo v tu danou chvíli to nejlepší. Určitě poznamenalo naše životy, ať pozitivně či negativně, ale proto jsme teď takové jaké jsme:-).
Není třeba litovat, je třeba žít. Ale to Ty už přece víš:-)
H.
Nevím, jestli bych se chtěla přímo vrátit do minulosti. Asi bych se bála, že se nedostanu zpět :-) Mně by stačilo nahlédnout. Jak doopravdy vypadali dinosauři? :-)
OdpovědětVymazatJsem velmi zvědavá, jak se to bude v knize vyvíjet. Jestli je cesta zpátky nebo není. Moje zamyšlení bylo pouze hypotetické, takže jsem zamáčkla slzu a byla zpátky:-)
VymazatA doba dinosaurů je pro mě až moc zpátky:-))
H.
H.
Smutne, sama nevim, co bych menila, ale ja se snad ani nechci zamyslet, protoze to znamena navrat k necemu bolestivemu, negativnimu a k tomu uz se vracet nechci. Narocne tema! Pekny den. M.
OdpovědětVymazatI takový je život...Ale i když to tenkrát bolelo, zřejmě to mělo nějaký smysl. V něčem ho dřív nebo později najdeme, v něčem ne:-).
VymazatHezký večer
H.
Henrietko, také jsem přemýšlela, jestli bych chtěla něco změnit. Určitě by se pár věcí našlo, ale to bych pak možná nebyla tam kde jsem a vše by bylo jinak. A já jsem moc ráda, tam kde jsem a věřím, že se nic neděje jen tak. Takže co bylo, bylo, člověk se s tím musel nějak poprat, popř. vzít ponaučení. Život jde dál a přináší další zážitky, které by po čase někdo chtěl také změnit. Jenže to už by bylo vše jinak.
OdpovědětVymazatMoc děkuji za krásné zamyšlení a přeji příjemný pátek.
Přesně tak, Dášo. Protože se určité věci staly, jsme tam kde jsme, takové jaké jsme:-). Skutečně šlo jen o zamyšlení, ke kterému mě vlastně ,,vyprovokoval" King. Vše se stalo, po letech i dojalo, ale život jde dál a určitě se ubírá tím správným směrem:-).
VymazatMě se pěkně
H.
Možná, vlastně spíš určitě, jsem v životě hodně věcí mohla udělat jinak, líp. Ale udělala jsem je tak, jak jsem je udělala a snad to tak mělo být.
OdpovědětVymazatDíky za zamyšlení a hezký den
V tu danou chvíli to uděláme tak, jak to zrovna umíme nejlépe. A tak nás to taky ovlivní v dalším životě, ať pozitivně či negativně.
VymazatPěkný večer, Stáňo.
H.
Taky mám několik takových ,,co-by-kdyby,,.... ale vrátit se nelze, tak nad tím moc neztrácím čas. Přeji příjemnější snění o budoucnosti ♥ Iva
OdpovědětVymazatA nebo žít přítomností...:-)
VymazatH.
Až dnes jsem si přečetla Tvůj čtvrteční příspěvek. Ano říká se, že se minulost má nechat spát. Ale někdy to nejde. A tak já vím,že mám v sobě jednu záležitost,ke které se vracím. A to je, že jsem ve svých patnácti letech neposlechla otce ohledně volby svého povolání. Vím, že by se můj život odvíjel zcela jinak a možná i lépe. Nenaříkám, nestěžuji si, našla jsem si trochu náhradu za to, co jsem propásla, ale vědomí, že jsem tenkrát měla alespoň zauvažovat nad slovy mého táty v sobě mám.
OdpovědětVymazatHezký víkend- čarodějnický :-)
Hanka
Milá Hanko, tenkrát ses rozhodla tak, jak nejlépe si v danou chvíli uměla. Prostě jsi to cítila jinak než otec. Možná jsi něco propásla, ale možná si taky díky tomu rozhodnutí něco jiného získala.
VymazatDěkuji, že ses podělila se svým ,,návratem do minulosti".
Pěkné dny.
H.
Henrieto, asi každý občas přemýšlí, jak co by se stalo, kdyby něco udělal jinak. Opravdu má vše svůj význam, ale občas nám trvá hodně dlouho, než přijdeme na to, jaký :-) K.
OdpovědětVymazatNaprosto s Tebou souhlasím, Kájo:-) Kéž bychom na to vždy přišly co nejdříve.
VymazatMěj hezký prodloužený víkend.
H.
To jsou smutné vzpomínky, velmi smutné.
OdpovědětVymazatI takové přináší život...Netrápím se jimi, jen mě dojaly, když jsem Návraty do minulosti psala:-).
VymazatNěkdy je těžké přijmout fakt, že je vše tak, jak má být. Bojuji s tím - někdy lépe, někdy hůře...
OdpovědětVymazatKrásné dny,
J.
Milá Jitko, to rozhodně je a bojujeme s tím nejspíš všichni. Někdy smysl toho špatného najdeme až po letech.
VymazatPěkný večer a děkuji za návštěvu:-)
H.