Kolik váží podzim, když Ema nechce k nám a boží mlejny

Pondělí, 22.10.218

Evidentně nejsem ve formě.

Po sobotním pěti kilometrovém výšlapu se ještě dneska cítím jako kdybych ušla těch kilometrů minimálně patnáct.

Podzim na mě pravděpodobně doléhá plnou vahou.

A je pěkně těžký.

Úterý, 23.10.2018

Že není Ema ve své kůži si všimnu hned ve dveřích jejich domu. Zatímco Anežka za stálého žvatlání tata tata, nadšeně poskakuje, Emička je smutná a bez energie.

,,Tak co, Emi, půjdeš se mnou domů, když jsem si pro tebe přišla?“ ptám se jí.

Místo očekávané radosti ale Emča pokrčí rameny a smutně řekne: ,,Nevim…“

,,Nevíš, jestli půjdeš k nám?“ ujistím se otázkou a odpovědí je mi opětovné pokrčení rameny.

,,Nemáš teplotu?“ sáhnu jí s obavou na čelo, které je neobvykle horké a maminka záhy přiběhne s teploměrem.

37,7 je jasný signál pro čaj, odpočinek na gauči a můj odchod domů.

Plánovanou holčičí noc budeme tedy muset odložit na jindy.

Středa, 24.10.2018

Už dlouho toužím po tom, jít na koncert vážné hudby. Představuji si, že její tóny rozvibrují každou buňku mého těla, a že se budu cítit jako Pretty Woman na opeře v La Scala. Dneska se mi tento sen ještě uskutečnit nepodařilo, ale divadelní hra Perfect days ve mně nejspíš vyvolala podobné emoce, jako měla Vivian. Stejně jako ona, jsem se totiž málem počůrala.

Smíchy.

Čtvrtek, 25.10.2018

Když vystupuje z auta a pro něco sahá na zadní sedačku, jsem přesvědčená o tom, že to bude dítě. Sluneční clony s motivem Hello Kitty na oknech její Škody Octavie tomu napovídají. Místo dětské sedačky si k nám do firmy ale přináší dvě těžké, černé tašky.

,,Dobrý den, já si tu u vás s dovolením odložím,“ řekne mile sympatická tmavovlasá paní, a svůj náklad odkládá na zem.

Když se zvedne, podá mi pravou ruku a v té levé mi ukazuje kartičku: Česká obchodní inspekce.

Vypadá to, že mě v životě čeká další moje poprvé.

Pátek, 26.10.2018

,,Babi, ta pohádka je o drakovi.“ říká mi Ema v autě, když jedeme do kina na pohádku Když draka bolí hlava.

,,A nebudeš se ho bát, Emičko?“ ptám se s obavou v hlase.

,,Nebudu. A pšedstav si, on má dvě hlavy. Jako my máme dvě oči a dvě uši, tak on má normálně dvě hlavy.“ dopoví Emča, a postupně si rukama ukáže na oči i na uši.

A já doufám, že ta dvouhlavá příšera, kterou jsem viděla v traileru, to dětské očekávání nezklame.

Sobota, 27.10.2018

Když jsem dnes večer viděla,

nebeská křídla anděla,

musím se sebe sama ptát,

proč nechal je anděl v nebi stát?

Spěchal ochránit mne i tebe?

Seskočil bez křídel ve spěchu z nebe?

Neděle, 28.10.2018

,,O co ti jde?“ zeptá se mě můj muž rozespale, když ho ráno po probuzení obejmu.

,,O lásku. O lásku boží,“ zašeptám a čekám, že se ke mně alespoň otočí.

,,Tady žádná boží láska není. Tady jsou jenom boží mlejny.“ Procedí mezi zuby a vzápětí začne chrápat.

Hmm, a koukám, že zrovna začaly mlít. A pěkně hlasitě.

Abych nezapomněla…

když je pohádkový příběh hloupý, tak ho ani Karel Gott nezachrání.