Svíčková s devíti

Možná dobře vycítila, že ještě před tím, než se naplno pustíme do vánočních příprav, je čas se zastavit.

Možná ví, že lidská sounáležitost je v dnešní době opravdu důležitá.

A tak Simona vyhlásila na svém blogu U Blondýny výzvu Spolu u první svíčky. 

Těším se na toto společné virtuální adventní setkání a je mi velkou ctí být se svým příběhem jeho součástí.

Vánoce se kvapem blíží,

a mně myslím neublíží,

když zapálím první svíčku

za svou milou prababičku.

Když se chystám škrtnout další,

babička se bytem vznáší.

S třetí svící vidím obě,

babičky, co jsou již v hrobě.

Vzpomínky se hlavou hrnou,

nehnu při tom ani brvou,

a pálím knoty za dědy.

Za ty milé vševědy,

co z dětství si pamatuji.

Pak se ale vzpamatuji

a plamen šestý plápolá,

když zamávám zezdola,

na maminku mého muže.

Ať k nám přijde, jestli může…!

Sedmé světlo hoří náhle,

když vzpomínky se linou táhle

a já vím, že zemřela,

babička mého manžela.

Světlo osmé do tmy svítí

a já vidím odejíti

manželovu druhou matku,

svíčka hoří na památku.

Devátá svíčka stále bolí,

brečím, prosím, hrozím holí,

potom přijde smíření.

Moje máma tu není.

Svíček plamen dohasíná

a já tiše zavzpomínám

na všechny ty bytosti.

Bez smutku. Jen v radosti.

Devět svící dohořelo,

v čase Vánoc připomnělo,

že advent je o rodině,

o náruči maminčině,

o setkávání blízkých lidí.

A jestli v mysli trochu slídí

myšlenka na shon a stres,

pošlete ji kamsi dnes.

Ať je v hlavě pěkně čisto,

teď tu pro ni není místo!

Abych nezapomněla…

Až pohodu, klid najdete,

buďte spolu! Dokud můžete!