Není matka jako matka, jak Matýska neodnesl čert a jeden ukazováček nestačí

Pondělí, 3.12.2018

,,Kdykoli si nějaký pes z naší smečky přičapl, hned přiskočila se sáčkem. Představte si, že sbírala i Dukeovy bobky – a ty byly vážně pořádné! Plné pytlíky pak nosila s sebou, dokud je nevyhodila do popelnic podél chodníků. Tak tohle bylo na tom nejpodivnější. Proč naše hovínka tak pečlivě sbírala, když si je nechtěla nechat?“

Max, Psí cesta

Úterý, 4.12.2018

,,Já to neumím, víte…“ povzdechne si paní ve věku určitě přes sedmdesát směrem ke slečně, která jí ukazuje, že při příchodu do čekárny je potřeba se zaregistrovat v elektronickém systému. Mladá dívka se s pochopením usměje, a ukáže seniorce kam zastrčit kartičku pojištěnce, jak zvolit lékaře, a ochotně a s úsměvem ji provede celým úkonem. Poté se sama zaregistruje a netrpělivě postává u dveří ordinace, přestože míst k sezení je v čekárně dostatek. Kdybych to neviděla na vlastní oči, nikdy bych nevěřila, že rčení ,,za každý dobrý skutek budeš po zásluze potrestán“, může být ve skutečnosti naplněno. Od své právě příchozí hysterické matky to děvče dostává takovou ledovou sprchu za to, že jí to tak dlouho trvá, že jí nezbývá nic jiného, než vzdát se svého receptu na léky a poslušně opustit s matkou čekárnu. Vypadá to, že tato mladá žena bude ochotná a milá spíše po otci.

Středa, 5.12.2018

,,Co to tady je?“ diví se můj muž nad plechem s upečenými kokoskami.

,,Neříkala jsi, že upečeš jenom linecký a vanilkový rohlíčky?“

,,Říkala,“ odpovím. ,,Jenomže z toho lineckýho mi zbyly bílky a bylo mi líto je vyhodit. Tak jsem ti udělala ještě kokosky.“

,,Hm,“ ušklíbne se a sáhne na tác po ještě nepromazaném lineckém cukroví.

Možná ty kokosky byla opravdu zbytečná práce…

Čtvrtek, 6.12.2018

,,Matýsek dneska nebyl ve školce,“ mluví Ema o svém nejlepším kamarádovi ze školky.

,,No tak to ho asi včera odnesli čerti…“ spekuluje maminka.

,,Neodnesli,“ oponuje Emča. ,,On byl omluvenej…“

,,No právě, omluvil ho Mikuláš,“ snažím se nahlodat tu dětskou hlavičku.

Emička se na mě nevěřícně podívá a začne se smát: ,,Já myslím, že maminka, babi…“

Tak ji třeba nachytáme jindy…

Nebo ne?

Pátek, 7.12.2018

Dneska je to přesně sto dvacet tři dnů, co jsme se vrátili z Vysokých Tater, sto devět dnů, od konce letního pobytu čtyř holek na chatě v jedné zapadlé chatařské osadě a devadesát tři dny od návratu z prodlouženého víkendu na mikulovském vinobraní.

Jedenáct dnů dovolené, jedenáct dnů zážitků.

Dnešní jednodenní dovolená se jim patrně nevyrovná, ale ony ty přípravy na Vánoce nejsou zase tak špatným zážitkem…

Sobota, 8.12.2018

Zřejmě proto, že jsem cestou z adventního trhu ještě plná dojmů, nezaregistruji, že na té křižovatce bliká doleva, kam je díky rekonstrukci ulice vjezd zakázán.

,,A ty mi taky polib prdel!“ zamumlá si pod vousy, když auto za námi důrazně zatroubí.

Je rozhodnutý pár metrů projet stavbou, odbočit do nejbližší ulice, a tím si zkrátit cestu.

Že je to vozidlo policejní, si všimne, jakmile ve zpětném zrcátku spatří řidičův ukazováček, který důrazně a opakovaně směřuje doprava.

A tak nenápadně zamění levý blinkr za pravý, a se svým autem raději následuje směr policistova prstu.

Políbit prdel si tak nejspíš nechá až jindy!

Neděle, 9.12.2018

Konflikt s policií má nejspíš můj muž na tento víkend vepsán v horoskopu. Proč by jinak po včerejším vztyčeném prstu dnes zaplatil pokutu za to, že kousek od našeho domu ,,zapomněl“ zastavit na stopce?

Abych nezapomněla…          

některým lidem prostě jeden zvednutý ukazováček nestačí.