NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

čtvrtek 1. listopadu 2018

Na Popradském plese


   Asfaltová cesta vedoucí od zastávky električky pořád vzhůru je plná turistů. Na Popradské pleso se spolu s námi vydávají mladí, staří i děti.
,,Janko, ty jsi nezabalil vreckovky?“ ptá se žena svého muže, odpočívajícího se svými dětmi vedle cesty. ,,Tak zabalil, lebo nezabalil?“ naléhá na muže a netrpělivě se přehrabuje v batohu. Momentální potřeba kapesníků je zřejmá, a tak když je míjím, přemýšlím o tom, jestli mám v batohu balíček kapesníků navíc. Zpočátku váhající Janko rozhodí rukama a manželce zrazu odpoví: ,,No sbohom, rodino, tak som nezabalil vreckovky…“A než to stačí od manželky na plno schytat, kolemjdoucí paní, která vyslechne jejich rozhovor stejně jako já, jim věnuje balíček papírových kapesníků.
   Symbolický cintorín nám do cesty vstupuje úplnou náhodou. Není v plánu, nemáme o něm ani tušení. Barevné totemy ve tvaru křížů se zde tyčí na znamení dodržování piety tohoto místa. Když přijdu blíž, pamětní desky umístěné na skalních útvarech mi vyrazí dech. Genius loci je zde tak silné, že zde s mužem v naprostém tichu strávíme několik dlouhých minut. A já se nad těmi lidskými osudy rozsypu jak domeček z karet.






Dnes již nečekám silnější zážitek, ale pohled na Popradské pleso je přesto úchvatný. Mám potřebu fotit ho ze všech úhlů, točím se dokola a prohlížím si skalní stěny, které se tyčí nad ním. Slunce jim dává vyniknout, lichotí jim, a tak i z terasy Chaty pri Popradskom plese si nekonečně dlouho užíváme ten pohled. Jen ta zelná polévka tady nestojí za nic.





Na protějším skalním vrcholu pozorujeme lidičky, kteří se vydali vysokohorským chodníkem na Ostrvu. Turistický chodník vypadá z našeho pohledu jak mravenčí stezka, na které se hemží mravenci. Díky zelené reflexní bundě jednoho z turistů jsme schopni sledovat celou trasu až na vysokohorský hřeben nad Popradským plesem, a obdivovat odvahu všech, kteří tuto trasu absolvují.
   Na Štrbské pleso jdeme zimní cestou, a tak kromě zážitku z překrásného výhledu, přeskakujeme kamení spadané z lavinových svahů přímo na cestu.


Můj horal za mnou poněkud zaostává, a tak si ho dobírám jménem jedné z koček z penzionu, která si ho vysloužila díky své bílé špičce na ocásku. Chvostík.
Chvostík mě dohání až na sestupu ke Štrbskému plesu, kde se před nám objevují skokanské můstky. 


O Štrbském plesu už toho bylo napsáno tolik, že profláklejší místo v Tatrách snad neexistuje. I když jsem si řekla, že už ho vidět nemusím, teď, když se tady cestou z Popradského plesa ocitám, zjišťuji, že s odstupem času a za jiného počasí je zase úplně jinak krásné.


Abych nezapomněla…
s vreckovkami alebo bez, na Popradskom plese je naozaj krásne.


26 komentářů:

  1. Jindro, to tedy rozhodně je. Připomněla jsem si nad tvými fotkami naši dovolenou někdy před skoro 15 lety ... Moc pěkná tehdy byla.
    Pěkný večer a díky za přivolání milých vzpomínek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáňo, to jsem ráda...já si připomínám pořád ještě tu letošní:-). Vypadá to, že z ní budu žít ještě hodně dlouho:-).

      Vymazat
  2. Krásne čítanie, milé zážitky, až na tú polievku :-)
    A chvostík je milé meno, len neviem, či to ocenilo mužské pohlavie...
    Prajem pekný večer,
    A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Aďko. Na to, kolik tam projde za den turistů, tak ta polévka opravdu za moc nestála:-(.
      Chvôstik doceněn nebyl, máš pravdu:-).
      Hezký večer
      Jindra

      Vymazat
  3. Jindři, děkuju za připomenutí krásných míst Slovenska. My tam byli před asi 10 lety. Byla to nádhera, i když v létě turistů mraky ;)
    Měj krásný víkend.Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo, Peťo:-). Je to v létě opravdu velmi frekventovaná oblast, oni vlastně celé Vysoké Tatry. Ale nás to neodrazuje, ty zážitky jsou silnější:-).
      Děkuji, měj se krásně
      Jindra

      Vymazat
  4. Obě plesa mají svoji krásu. K Tatrám prostě patří. A Ty jsi je krásně nafotila.
    Přivolala jsi mi vzpomínky - i když přeci jenom už v čase vzdáleném.
    Klidný den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Štrbské pleso je hodně komerční záležitost, Hanko, ale své kouzlo určitě má. Na Popradském jsem byla letos poprvé a byla jsem moc mile překvapená.
      Děkuji a pěkné dny
      Jindra

      Vymazat
  5. Jindřiško, kochala jsem se. Krásné a ten hřbitov je originální. Měj hezký pátek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Originální symbolický hřbitov určitě je a hlavně je plný smutných lidských osudů. To místo na mě moc zapůsobilo, Marti.

      Vymazat
  6. Odpovědi
    1. Děkuji, Katko. Výhledů je tam opravdu nepočítaně:-).
      Hezké dny
      Jindra

      Vymazat
  7. Děkuji za krásnou reportáž plnou emocí! Byla jsem tam tolikrát a dojme mě to pokaždé!
    Jindřiško, děkuji a přeji hezký pátek!
    Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji, Helenko, že ses tam vrátila se mnou. Určitě bych ty pamětní desky pročítala i příště. Je to silné místo.
      Hezké dny
      Jindra

      Vymazat
  8. Já bych byla tak dojatá přírodou, být namístě. Však i ty tvé fotky mne pohladily po duši. V posledních týdnech mi nějak chybí jen tak někde pobýt a vnímat...
    Jindřiško měj se hezky.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, to mi mluvíš z duše. Já se na takových místech taky hrozně dojímám a nepřestává mě překvapovat, co všechno je schopná příroda vytvořit.
      Pěkné dny, vnímám to poslední dobou podobně...
      Jindra

      Vymazat
  9. To je velice nádherná a přitom vzácná podívaná.
    To, jak nás letos příroda šidila na zelené, bylo vidět na našich horách.
    Listí opadávalo už v září a rašeliník chrastil.
    na tvých fotografiích je patrný větší podíl zelené a je to pro milovníka této barvy velice laskavá podívaná.
    A když jsme u těch barev, psala jsem ti, že jsi se vyloupla do překrásného motýla. Když opomenu svůj až kýčovitý vztah k barvám, tvá proměna stránek mne uspokojuje a cítím se zde jinak než na těch dřívějších. Já se tu cítím obklopená, hýčkaná...tak děkuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeli jsme z Čech v době, kdy trávníky tady byly zprahlé od sucha. První, čeho jsme si na Slovensku všimli, byla zeleň. Byl to balzám pro oči i pro duši.
      Simčo...nevím, co mám říct, ale každopádně se nemůžu zbavit pocitu, že i Ty máš svůj podíl na tom, že motýl vyletěl:-).
      DĚKUJU!
      Jindra

      Vymazat
  10. Jindřiško, užila jsem si vyprávění i fotografie. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, Růženko, ještě jich pár v zásobě mám:-).
      Jindra

      Vymazat
  11. Tak to je skvost a pro mě dárek... Byla jsem tady před dvaceti lety naposledy, kde všude okolo zdobily smrky až do mraků. Od doby obrovské vichřice, která změnila Tatry, jsem neměla odvahu... Takže až díky tobě. Díky moc, vybavila jsem si i tu klikatici na Ostrvu, já ji tehdy šla...a přes hřebeny dál na Sliezsky Dom...
    Jindři, ještě jednou moc děkuji za vzpomínky, právě dnešní den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já poznala Tatry až po Kyrilovi, proto mi to až tak nepřijde. Ale můj muž zná oba pohledy, a pokaždé, když tam jsme, vzpomíná na ty obrovské zalesněné plochy, které jsou již minulostí.
      Hanko, klobouk dolů! To musela být tůra jako blázen, to Tě opravdu obdivuji. Zážitek to musel být přes ty hřebeny obrovský.
      Já děkuji, že sis vzpomněla se mnou.
      Jindra

      Vymazat
  12. Jo, lidi - to je člověk vedle člověka. Moře osudů a ztrát a dobrodružství... Na hřbitovech, i těch symbolických, to pak doléhá zcela zvláštní silou...
    Myslím, že všichni bychom občas měli vylézt na nějakou horu nebo aspoň nejbližší kopec a rozhlédnout se po krajině. Minimálně proto, abychom si uvědomili, kde to vlastně žijem a že je ta Země vlasně hezká a jak malí navzdory představám o vlastní velikosti pořád zůstáváme...
    Hezké dny měj!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Symbolický cintorín ukrytý uprostřed hor vydává svědectví o lidských neštěstí. A člověk když tam přijde, tu pietu dodržuje tak nějak samozřejmě.
      Krásně jsi to napsala Jani, jsme menší než si uvědomujeme.
      Pěkné dny

      Vymazat
  13. Jindrisko, krasa a ja tam nikdy nebyla! Musim tam. I ta slovenstina je nadherna. Hezky vecer. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třeba přijde ta správná doba a ocitneš se tam, Marcelko:-). Slovenštinu mám moc ráda. Děkuju a krásné dny.
      Jindra

      Vymazat

Děkuji za Vaše komentáře, vážím si každé zpětné vazby.
Jindra