NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

pátek 28. září 2018

Návrat do Vysokých Tater

     Kdyby mi někdo řekl, že mám vstát ráno ve tři hodiny, asi bych ho odkázala do patřičných míst. Dnes, v sobotu čtvrtého srpna dva tisíce osmnáct, v tuto dobu ale vstávám zcela dobrovolně. 
Kufry a tašky už jsou sbalené v autě od večera, a tak se zbývá jen nasnídat a obléct. Odjezd máme naplánovaný na čtyři hodiny ráno, abychom se vyhnuli ucpané dálnici. Vyrážíme s pouhým pěti minutovým zpožděním a nevracíme se, což považuji za dobré znamení.
     Všechno jde až podezřele hladce, cesta ubíhá, a když na Moravě uvidím před sebou na obloze svítání v přímém přenosu, tuším, že se den vydaří. Hned jak projedeme Starým Hrozenkovem, sleduji, kdy překročíme státní hranici se Slovenskem.
,,Teď,“ oznámí mi můj muž a já se k němu otočím: ,,Už jsme na Slovensku. Takže už ti můžu říkat ty môj chrobáčik?“
Přesto, že mu moje otázka vyloudí úsměv na tváři, suše odpoví: ,,Radši ne.“
Dám najevo svoje zklamání, ale chápu. S tím jsem možná měla začít před pár desítkami let…
   První čerpací stanice za hranicemi a my jdeme na jistotu. Tady jsme předloni koupili elektronickou dálniční známku. Dnes jsme však k jejímu nákupu odkázáni na první odpočívadlo na dálnici, kde po chvíli prvních deset euro letošní dovolené mizí z peněženky.
Cestou se nám po pravé straně zjevuje Trenčínský hrad, tyčící se na skále, a podél Váhu pokračujeme až do Žiliny. Za ní se nám otevře nádherná krajina Malé i Veľké Fatry, a pohledem na ni se kocháme přes Martin až do Ružomberoku. Liptovský Mikuláš nám odhalí štíty Vysokých Tater, které nás doprovází až na konec naší cesty. A já na nich můžu oči nechat.
,,Teba tie vrcholy hôr neuchvacujú?“ ptám se svého řidiče po slovensky.
,,Ale jo,“ odpoví bez zájmu. ,,Ale já jsem sem jezdil pracovně pět let…tak asi už míň, než tebe,“ dodá a zastaví mi na odpočívadle před Popradem, abych mohla udělat svoje první fotky v Tatrách.

    
     Před penzionem zastavujeme chvíli po jedenácté dopoledne, ale protože náš pokoj ještě není připravený, jedeme do Tatranské Lomnice na oběd. Část odpoledne strávíme u lanovky na Lomnický štít, a ještě trochu výš, kde se na stanovišti pro motokáry, které sjíždějí ze stanice Štart, dáváme do řeči se starší paní. Ta nám ochotně vypráví o turistických trasách, varuje před uzavřenými turistickými chodníky a pro nás je to tak první dobrá duše, se kterou se zde setkáváme.
     Kufry jsou vybalené, a my, přestože se pomalu stmívá, se vydáváme za penzion ke Studenému potoku. To místo nepoznáváme. Když jsme potok viděli poprvé, jeho koryto bylo téměř zároveň s terénem. Nyní se kolem něj tyčí náspy z kamení a všude kolem jsou pozůstatky dříví, částí stromů a všeho, co s sebou velká voda přinesla z hor. Na hotelu, který leží o kousek níž po proudu je vidět, co takový živel dokáže. Opadaná, ještě vlhká omítka a nepřístupný okolní terén hovoří za vše. S vodou se z hor valilo i kamení, takže hukot, který povodeň doprovázel musel být neskutečný.

      

     Telefon z Čech hned první den v Tatrách rozhodně nečekám, ale přesto zazvoní.
,,Babiii…“ ozve se na druhém konci Ema. ,,Mně se po tobě stýská,“ řekne a já jsem rázem dojatá nejen z následků povodně, které vidím na vlastní oči, ale i z toho bezprostředního špunta, který ví, jak vzít za srdce.
Usínám s pocitem uspokojení. Jsem v Tatrách a hodlám si to náležitě užít.


Abych nezapomněla…,
že návraty jsou plné nostalgie.

25 komentářů:

  1. Jo, hory mají něco do sebe. My tedy letos zvolili hory vzdálenější, ale Tatry mám taky ráda (a kdyby nevolala práce, tak bych si klidně týden v Tatrách dala). A znovu konstatuji, že ty tvoje články se mi tak dobře čtou...
    Měj se (a těším se na pokračování)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To rozhodně mají, Stáňo. Vím, že sis to taky letos v horách dokonale užila, i když cestu jste měli delší než my do Tater. Ono to chce někdy změnu. Já se na ní ale ještě necítím, ještě jsem se dostatečně nenabažila:-). Ale kdo ví...
      Pokračování bude:-)
      Henrieta

      Vymazat
  2. Tak to jste je-li přes Uherské Hradiště...měli jste se strávit na kafíčko :-) Tatry jsou nádherné....vlastně déle Slovensko je srdcovka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeli jsme okolo, Míšo, ale to jste asi ještě spali:-). Ale děkuju, jsi milá.
      Henrieta

      Vymazat
  3. Úplně jsem se vrátila do těchto míst, skoro i trasa byla stejná, včetně zakončení v Tatranské Lomnici ;-) Hezké povídání Henriet. Krásný víkend D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to je fajn, Danko. Každá milá vzpomínka přináší radost. Moc děkuji, hezký říjen.
      Henrieta

      Vymazat
  4. Tatry mají své kouzlo, také bych se ráda ještě někdy vrátila...Asi by to již nebyly žádné velké výšlapy, ale i tak by mi stačilo.
    Měj se hezky Henrietko.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kouzlo Álo, to je to, co mě na nich uchvátilo. A mám z nich velký respekt. Ale přesto mě táhnou k sobě:-). Je tam hezky i bez výšlapů, nechá se tam určitě zažít pěkná dovolená i bez turistiky.
      Děkuji, hezké dny
      Henrieta

      Vymazat
  5. Henrietko, krása. V Tatrách už jsem dlouho nebyla, tak jsem se pokochala u tebe. Měj pěkný víkend.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Marti, ještě chystám pokračování, tak snad se bude líbit.
      Henrieta

      Vymazat
  6. Koukám, Henrietko, že se ti tam nad Tatrou slnko blýska... ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nad Tatrou spíš zapadá, Dorko:-). Ale blýskalo se také, o tom až příště:-).
      Henrieta

      Vymazat
  7. Henrietko, užij si krásný výlet od Tater.:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růženko děkuju, ale už jsme dávno zpátky. To vzpomínky vytvořily tento článek:-).
      Henrieta

      Vymazat
  8. Henrietko, Tatry jsou krásné, ale já tam už nějak nemohu najít odvahu jet...Je to přes dvacet let.To tehdy ještě nezmizely stromy po vichřicích a voda v potocích po povodních...
    Všechno bylo jinak...Ale jsou to majestátní svědkové...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, když mi můj muž ukazoval, jaké plochy lesa orkán Kyrill zlikvidoval, nestačila jsem se divit. A teď ta velká voda...Krajina pod Tatrami opravdu vypadá jinak než dřív.
      Henrieta

      Vymazat
  9. Henrietko, moc ti to přeju, z každého slova je cítit tvé velká láska k Tatrám!
    Měj krásnou neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Heleno, pět let mě můj muž přemlouval k dovolené v Tatrách. Pět let jsem odmítala, protože jsem měla obavu z tak dlouhé cesty. Teď bych tam byla každý rok, tolik mě chytly:-).
      Hezký týden
      Henrieta

      Vymazat
  10. Henrietko jak já se tak ráda s Tebou toulám touto nádhernou..Moc za to děkuji.Snad nám to příští rok vyjde a já je také uvidím.😉
    Krásný nový týden ti přeji.Z🖤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, Zdeni, že se Ti mé virtuální toulání po Tatrách líbí. Na vlastní oči je to samozřejmě lepší, tak snad Ti to příští rok vyjde:-).
      Hezké říjnové dny Ti přeji.
      Henrieta

      Vymazat
  11. Henrietko, to je nádhera. Krásné fotky z krásných míst, užívám si Tatry s Tebou.
    Přeji Ti příjemné dny. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Dášo, jsem moc ráda, že se můžu s někým o ty zážitky podělit.
      Měj se fajn.
      Henrieta

      Vymazat
  12. Je cítit, že je to tvá srdcová záležitost, nedivím se.
    Doba, kdy jsem navštívila tato místa je už maličko dál než bych si dokázala připustit, ale moc se mi tam líbilo.
    A na citovky našich vnuček bych nesázela, prodají nás za lízátko !!... ale že to umí, viď ?!
    Tvé fotky mají atmosféru, těším se na další.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak. Ty slovenské hory mě uhranuly tak, že jsem schopná hodiny sedět pod nimi a dívat se na ně. Nahoru. Budu muset vyrazit třeba do Krkonoš, abych zkusila, jestli to tam bude podobné. Ale laťka je taaak vysoko:-).
      Děkuji, hezký týden Ti přeju.
      Henrieta

      Vymazat
  13. Paráda a až budeš vstávat ve 2,30h kvůli tůře, tak pak už budeš opravdový horal . Ale začátek dobrý. Hory v létě to je TOP dovča!!!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Vaše komentáře, vážím si každé zpětné vazby.
Jindra