NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

pátek 1. prosince 2017

Nepokradeš

On je vysoký, štíhlý, s tmavými dlouhými vlasy, mezi kterými se mu sem tam plazí nějaký ten dred. Na nohou nosí zpravidla vysoké vojenské boty a džíny těsně obepínají jeho dlouhé, hubené nohy. Tvář má ošlehanou větrem, částečně zarostlou vousem.
Ona je jen o málo menší než on, štíhlá až příliš, takže bunda jí padá z ramen. Též tmavovláska, ale její vlasy jsou pečlivě stažené do ohonu. To dává vyniknout ostrým rysům její tváře a skutečnosti, že jí chybí pár zubů.
Dvojice, které si nikdy nelze na zastávce autobusu nevšimnout.
Dvojice, u které si pokaždé, když ji vidím, pokládám otázku:
Jsou opilí nebo zhulení?

,,Ty vole Stando, víš co se nám stalo“, osloví on řidiče autobusu, sotva dosedne na sedadlo hned vpředu, vedle své přítelkyně.
,,Normálně Nováková nás obvinila, že jí krademe dříví. Chápeš to?
Mě to normálně úplně rozsekalo. Já bych nikdy, nikdy bych, nikdy bych nikomu nic nevzal. Nikdy bych nepřelez plot a nevzal si tam něco, co mi nepatří a vona tohle…
Ty vole, já jsem z toho špatnej, fakt špatnej.
Prej jí chybí celá řada z tý hranice co tam má na dvoře. Ale já bych jí ho nikdy neukrad. Rozumíš, proč já bych jí bral dříví, já na dřevo chodím do lesa".
Zpoza volantu se ozve Standy smích.
,,To vole, ty se směješ Stando, ale já si každou minutu toho tepla zasloužím. 
Víš, co se nadřeme? Viď…!“, žďuchne loktem do své přítelkyně, která přikyvuje a občas, pokud jí ten její pustí ke slovu, si k tomu řekne své.
,,My normálně lezeme po stráních a taháme to dříví odtud“, pokračuje on. ,,My se nadřeme jak volové, my si to teplo fakt zasloužíme.
A nemysli si, my nechodíme do soukromýho lesa, my chodíme do panskýho, fakt. Do soukromýho já bych Stando nikdy nešel.
Nojo, lidi si holt myslej, bůhvíjaký nejsme gauneři. Jsme možná jiný, chlastáme, to jo, ale v životě bych nikoho nevokrad Stando, vážně.
Hele, já tý Novákový normálně napíšu dopis.  Napíšu jí, že já jsem jí to dříví prostě neukrad.
Proč bych jí ho taky krad, vždyť já chodím pro dřevo do lesa…"

Ač sedím až v zadní polovině vozu, slyším každé slovo. Se mnou tak pravděpodobně minimálně dvě třetiny osazenstva autobusu. A řidič? Přesto, že je na něm vidět, že už součástí rozhovoru nechce být, zpoza volantu nemá úniku.
Každopádně teď už vím, že ať tato dvojice vypadá jakkoliv podezřele, opilá, či zhulená, obavy nejsou na místě. Má peněženka, kreditní karta i mobil jsou před nimi rozhodně v bezpečí.


Abych nezapomněla…,
není krádež jako krádež, hlásá směle dnešní mládež.

24 komentářů:

  1. Také se učím nesoudit lidi na první dobrou. Pa M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mělo by to tak být Martino, ale ty předsudky jsou v nás zakořeněné. Věřím, že tihle dva by mě neokradli, ale že chodí do cizího lesa pro otop také není úplně v pořádku, co si budeme povídat:-).
      Henrieta

      Vymazat
  2. Ach, to je krásný příběh. Taky jsem párkrát za život dostala podobnou lekci. Lekci o pokoře a nesoudění.
    Budu se opakovat, ale já mám tak ráda tvoje psaní. Je to taková esence života. Bez kudrlinek a falší.
    Měj nádherný adventní čas, Klárka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klárko, Ty dobrá duše, děkuji. Ani nevíš, jak mě Tvoje slova těší. Užij advent v poklidu. Tvoje dekorace jsou neskutečně krásné, je vidět, že Tě to baví a máš cit pro detail.
      Pěkné dny
      Henrieta

      Vymazat
  3. Věřím tedy, že krádež z panského vlastně není krádeží...a je to krádež? Pokud sbírají roští a klestí tak není, pokud by na panském pokáceli strom, pak vzhledem k dnešním cenám dřeva určeného na otop a vzniklé škodě nad 5.000,-Kč, by to krádež prostě byla a je jedno jestli je dříví z panského lesa nebo soukromého. Nicméně vysoký muž má problém, řeší ho se světem, snad i s paní Novákovou, všichni poslouchají a on jej sdílí. Ostatní buď nad jeho problémem přemýšlí anebo vypnou a myslí na svoje problémy a není jim hlučnost vysokého muže příjemná. Teď je jen otázkou, zdali mu lze věřit, nebo si prostě dělá alibi. Není to jednoduché. Příběh je života, vypovídá o zajímavém okamžiku, kdy je někdo "jiný" konfrontován s životní realitou. Držím palce, aby dobře skončil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dianko, skvělé, jsem nadšená! To, co jsem očekávala, že budu skládat ze všech komentářů od různých lidiček, Ty jsi předhodila v jediném. Byla jsem moc zvědavá na názory lidí, na jejich pohledy na věc a na to, co si z popsané situace odnesou. Je vidět, že ses nad mým článkem zamyslela a věnovala jsi mu v tomto období tak drahocenný čas. Děkuji.
      Užívej advent
      Henrieta

      Vymazat
  4. Henrietko, hezký příběh. Ano, taky se snažím nesoudit, neznám jejich příběh. Tvoje psaní se úplně hodí do nadcházejícího adventního času. Díky a měj se krásně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Marti, je ze života, a to doslova:-). Přesně, informací máme málo, nesuďme, nicméně si z tohoto příběhu leccos můžeme pro sebe odnést. Nebo taky ne:-).
      Prožij klidný advent
      Henrieta

      Vymazat
  5. Zajímavý příběh. Zrovna učím Bertíka, že nemůže na někoho něco svést, když ho u toho neviděl ... krásný adventní čas Henriet, D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vidíš Danko, další střípek, který se hodí do běžného života. Bertík už to určitě pochopil:-).
      Děkuji a pěkný advent Ti přeji
      Henrieta

      Vymazat
  6. Řidiči si asi vyposlechnou příběhů..
    Sama jsem byla svědkem mnoha podobných rozhovorů s řidičem autobusu.
    Krásný adventní příběh Henriet.
    Z.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A nejen řidiči, Zuzko:-). Lidé si dneska vůbec neuvědomují, že své věci tímto způsobem dobrovolně sdílejí s cizími lidmi.
      Děkuji, pěkný adventní čas.
      Henrieta

      Vymazat
  7. Bohužel jsem soudcem též podle vzhledu, je to tak. Nebudu psát, já nic, já muzikant.
    Co se týče dříví, mám pár sousedů, kterým by české lesnictví mělo zaslat děkovné dopisy, jak úspěšně vyluxují les a občas sáhnou, kam nemají / třeba mi tak úspěšně uklidili, že nebylo na podzim nic realizovat, bylo čisto /.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy jsou to předsudky, které utvářejí náš názor na druhé, někdy třeba obavy nebo špatné zkušenosti.
      Uklidit les je určitě záslužná činnost, ale nevěřím, že jde v tomto případě jen o spadané suché větve a roští. A v případě Tvého pozemku o to nejspíš nešlo také:-).
      Henrieta

      Vymazat
  8. Co vsechno clovek v autobuse vyslechne...bavi me pozorovat lidi, i kdyz bych nekdy nemusela slyset vse:-). M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy se opravdu divím, Marcelko:-). Dneska lidé nedělají tajnosti vůbec s ničím, nebo je jim jedno, kdo je vyslechne...
      Henrieta

      Vymazat
  9. Pravda je, že by člověk neměl okamžitě soudit druhé podle vzhledu. Já když vidím někde posedávat bezdomovce, v ruce krabice s vínem nebo jiný alkohol, říkám si, člověče ach jakou sis to zvolil cestu...
    Když jedu občas autobusem, je mi mnohdy opravdu nepříjemné co vše jsem nucena vyslechnout. Jako kdyby lidi zapomněli šeptat :o). A telefonující lidi na celý autobus, to je také šílenost.
    Tak jestlipak se dotyční ubrání "pomluvám" paní Novákové?
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neměl Alenko...
      A bezdomovci tak, jak je popisuješ jsou myslím opravdu lidé, kteří si tento život z velké části zvolili sami.
      Lidé si veřejně sdělují věci, které opravdu někdy ani nechceme slyšet...:-).
      No nevím, jestli se dozvíme, jak celá kauza dopadla...
      Měj klidný advent.
      Henrieta

      Vymazat
  10. Asi bych napsala něco podobného, jako Alenka. Teď se veřejně probírají věci....
    Henrietko, přeji příjemný večer a klidné cesty. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, děkuji. Někdy je to cestování autobusem zábavné, někdy méně. Škoda, že se teď nedá kvůli špatnému světlu v autobuse číst...
      Příjemný adventní čas Ti přeji
      Henrieta

      Vymazat
  11. Cestování v autobuse- to je vděčné téma i na román :o). Téma k přemýšlení každého z nás:poslouchat X neposlouchat, věřit X nevěřit, soudit X nesoudit...
    Moc hezky napsané. H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, možná bych Hanko mohla začít ty historky sepisovat, haha:-).
      Někdy neposlouchat nestačí, to mi věř. Prostě to nelze přeslechnout:-).
      Děkuji Hani a měj pěkný advent.
      Henrieta

      Vymazat
  12. Po delší době jsem se dostala k tvým písmenkům jako vždy potěší a pohladí, ale tenhle článek tak ten byl opravdu coool :-), masakr :-). Moc mě to pobavilo. Pá

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě moc těší:-). Cool asi byli hlavně ti hlavní protagonisté. To je tak, když píše sám život...:-)).
      Přeji Ti klidný advent
      Henrieta

      Vymazat

Děkuji za Vaše komentáře, vážím si každé zpětné vazby.
Jindra