Miluju Tě, když musím číst na čas a prdel se neříká

Pondělí, 27.11.2017

Ten lístek zahlédnu hned ode dveří.

Leží v kuchyni na barovém stole, kde obvykle snídám.

Nejdříve si myslím, že jde o nějaký věcný vzkaz, připomenutí, prosbu.

Každopádně je na něm patrné, že byl napsán ve spěchu a propiska odmítala spolupráci.

Přesto jsou ta slova mezi načmáranými srdíčky zřetelná.

MILUJU TĚ!

Úterý, 28.11.2017

Když mi dnes večer v mobilu cinkne příchozí email, ještě netuším, že bude souviset s mým bojem s nachlazením, který jsem zmínila v minulém týdeníku.

V e-mailu se dozvídám, že ještě nemám nad bacilem vyhráno a naleznu v něm i radu, jak na to, abych se doléčila.

Nevím, jak to ta dobrá duše dělá, že ví, co mé tělo trápí.

A je mi to vlastně celkem jedno.

Vždyť věci mezi nebem a zemí jsou tak vzrušující…

A už vědomí toho, že o mé zdraví projeví zájem de facto cizí člověk, mě uzdravuje.

Děkuji Dorko.

Středa, 29.11.2017

Dneska mi odpolední autobus domů z práce ujel, ale včera jsem do něj v obvyklou dobu nastoupila. Občas se mnou jezdí dvojice mladých lidí, která se zná s řidičem a nezřídka bývají středem pozornosti již na autobusové zastávce. Včera na sebe upoutali pozornost až uvnitř autobusu, a to především hlasitým řešením své prekérní situace. A protože si myslím, že to stojí za samostatný článek, musí na svět: Nepokradeš.

Čtvrtek, 30.11.2017

Odcházíš podzime a mé srdce puká,

při pomyšlení na ta muka,

která přijdou se zimou,

s mrazivou bílou peřinou.

Pátek, 1.12.2017

Když mi dopoledne pípne esemeska z knihovny, že mám připravenou rezervovanou knížku, neváhám a hned po práci pro ni běžím. Na Doktory od Ericha Segala se moc těším. Vždyť na ně čekám několik týdnů. Otázkou je, jestli je v tomto období pečení cukroví a balení dárků, zvládnu do měsíce přečíst. Je na ně totiž další rezervace. A tak pro jistotu začínám číst hned na chodníku před knihovnou, když čekám na odvoz domů.

Sobota, 2.12.2017

Nechci strávit adventní čas pouze pečením cukroví a balením dárků.

Chci si užít i toho, co právě toto období nabízí.

Tím jsou i dnešní rukodělné trhy, kde obdivuji nekonečnou šikovnost nejen dospělých, ale i dětí, které si sem přišly leccos vyrobit. Namalovat svíčky, hrnečky, nazdobit perníčky, vytvořit ozdoby podle své fantazie, nebo kreslit na plátno.

Dojímám se nad dětským sborem, který čítá desítky dětí, od prvňáčků až po deváťáky, a který přijel zahrát a zazpívat vánoční písně a koledy. Naše Elli hraje na flétnu, a tak se pyšním tím, že tam mezi nimi je i náš človíček.

Co na tom, že na oběd v restauraci čekáme posléze skoro hodinu.

Mám pohromadě celou rodinu…

…a emoce z představení ještě doznívají.

Neděle, 3.12.2017

Z celodenního hlídání obou dětí, čtyřleté Emičky a půlroční Anežky jsme měli s mužem nejprve trochu obavy. Jenomže nakonec jsou z nás chůvy k pohledání.

Když děda uspává Anežku v ložnici, já si při přípravě oběda hraju s Emou na Jeníčka a Mařenku.

Když já uspávám po obědě Emičku, děda si na dece hraje s Anežkou.

,,Babičko, já možná u toho čtení usnu“, upozorní mě Ema při mém čtení pohádky Jak krtek ke kalhotkám přišel.

,,Ale to nevadí, dočti to dokonce“, dodává, otáčí se ke mně zády a zavírá oči.

Dnes také dojdu velkého poznání. Když chce totiž dítě říci sprosté slovo, podá to tak, abyste se na něj za to nemohli zlobit:

,,Babičko, dej mi prosím tě tu buchtu na talířek“, žádá mě Emička, když odpoledne krájím moučník. ,,Já si s ní sednu do obýváku na zadek.“

Význam odmlky pochopím záhy, když Ema dodává:

,,Prdel se neříká viď, to je sprosté slovo“.

Abych nezapomněla…,

prožijme adventní čas tak, abychom pod vánočním stromečkem byli šťastni a plni vánoční atmosféry. Uštvat se můžeme jindy!