NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

středa 1. listopadu 2017

Dívka ve vlaku

Paula Hawkins


Do TOHO vlaku se mi zpočátku nastoupit vůbec nechce. Zdráhám se poměrně dlouho, protože mám obavu, že jízda bude nezáživná a zdlouhavá. Prostě se ten vlak snažím vykolejit dřív, než je vůbec přistaven do stanice.
Velké ovace a pojmenování bestsellerem, velmi brzké natáčení filmové verze, to ve mně vyvolává pocit velkého povyku pro nic.
Přesto nakonec nastupuji. Díky tátovi, který mi knížku Dívka ve vlaku půjčil, daroval, když jsem u něj doma myla okna.

,,Vlak se plazí dál; drkotá podél skladišť a vodáren, mostů a hal, podél skromných viktoriánských domků, jež se ke kolejím otáčejí zády.“



Počáteční pocity jsou přinejmenším rozpačité. Hlavní hrdinka mi připadá mírně řečeno poněkud cáklá a navíc věčně v lihu. Rozvedená troska, předstírající každodenní dojíždění do práce, si vysní příběh páru, který denně pozoruje ze svého místa ve vlaku, když projíždí kolem jejich domu. Oběma dá jména a ve své vypité fantazii rozvíjí jejich manželský příběh.
Až se jednoho dne dozví, že ONA zmizela.
Zeptá se jí někdo, co viděla?
A co vlastně viděla?
Co je pravda a co navždy pohřbila jedna z jejích alkoholových amnézií?

,,Dožahla jsem druhou plechovku a pustila se do třetí. Blažené klokotání alkoholu v krevním řečišti trvalo jen pár minut a pak se mi udělalo špatně. Lámala jsem to do sebe moc velkým fofrem – bylo to rychlé i na mě, takže jsem musela ubrat plyn. Jestli nezpomalím, bude z toho malér. Udělám něco, čeho budu litovat.“

Prvotní rozpačitost, která je způsobena jednak chováním hlavním hrdinky a jednak poněkud jednoduchým literárním zpracováním, se najednou vytrácí, a aniž postřehnu ten zvrat, knihu se mi najednou nějak nechce odkládat. Vlak nabírá na rychlosti a já si to uvědomuji až když jeho lokomotiva jede na plný výkon.
Do cílové stanice se tak přímo vřítíme a já můžu říct: JO! TAK TO BYLO DOBRÝ!

,,Tu změnu, co nastane v atmosféře, když vlak zastaví u návěstidla na červenou, vnímáte jako bzukot elektrických světel. Teď už nejsem jediná, kdo se tam dívá – ani náhodou. Hádám, že když kolem těch domů projíždíme, zírají na ně úplně všichni, jenomže každý z nás je vidí úplně jinak. Občas i slyšíte, jak se o tom lidi baví.
,Tamhle! Jo, tenhle dům. Kdepak, ten nalevo – tam! Ten, co má ty růže u plotu. Tam se to stalo.“



Abych nezapomněla…,
,,Spravedlnost je vlak, který má bohužel vždycky zpoždění.“
Marina Ivanovna Cvetajevova

22 komentářů:

  1. Když šla Dívka ve vlaku na trh, tak byly v celém metru poutače. Tak dlouho jsem na ně koukala cestou do a z práce a uvažovala, že si ji koupím, až mne to nějak přešlo. A vlastně ani tvé dojmy z ní mne úplně nepřesvědčily. Možná až na ni narazím v knihovně...
    Hezký večer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidím Stáňo, že počáteční rozpaky máme vůči této knížce stejné. Jsem ráda, že jsem ji přečetla, hodně jí pomohl překvapivý konec.
      Pěkný den
      Henrieta

      Vymazat
  2. Pěkný den,
    naprosto souhlasím... :) Krásná recenze... :)
    Hezké listopadové dny, Peťka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, to mě těší, že máme stejný názor na tuto knížku Peťko:-).
      Měj pěkné dny
      Henrieta

      Vymazat
  3. Já se přiznám narovinu... Já jsem asi, Henrietko, dneska úplně mimo (nééé v lihu nejsem :-), tak je ta kniha dobrá nebo není?? :-)) Krásný dny k vám...
    Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jano, nejsi mimo. Vždyť já jsem konkrétní ortel nad touto knihou nevyřkla. Pocity byly během čtení proměnlivé a tak jsem je také chtěla předat dál. Možná Ti pomůže moje hodnocení na konci, kde jsou barevné tři knížky, což je lepší průměr:-).
      Hezké podzimní dny
      Henrieta

      Vymazat
  4. Henrietko já na ty knížky se zlatou medailí -bestsellery moc nejsem.Ale koupila jsem si ji..Dech mi nějak ze začátku nebrala,ale konec opravdu dobrý.
    Takže já jakožto nádražačka můžu říct Dívku ve vlaku znám a jsem ráda...
    Měj se moc hezky.Z ❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já právě Zdeni také ne. Už jsem několikrát zjistila, že to nic neznamená. Konec byl překvapivý a to mám ráda, takže to můj názor na tuto knihu dost vylepšilo.
      No a u Tebe je to snad i povinnost Dívku ve vlaku přečíst, když jsi z oboru:-)).
      Henrieta

      Vymazat
  5. Henrietko, četla jsem, ale abych jí musela číst opakovaně, to tedy prosím ne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vždyť moje pocity také nejsou jednoznačně pozitivní Ilonko...Knížku vlastním díky mému tatínkovi, který mi ji věnoval. A jestli si ji někdy přečtu podruhé? To asi nejspíš ne. Mě na ní nejvíc bavil ten moment překvapení a o ten už bych přišla.
      Henrieta

      Vymazat
  6. Já měla tuhle knihu k recenzi a patřím ke skupině, které se líbí. Ano, věčně opilá, depresivní hlavní hrdinka může mnohé odradit, ale nakonec zjistíte, že hrdinku máte rádi a chcete vědět jak to bylo.....viz můj článek na blogu.
    O všem? Ovšem!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jistě Míšo, proč ne. I já jsem ráda, že se mi dostala do ruky a mohla jsem si ji přečíst. Ten příběh vygradoval a to se mi líbilo.
      Henrieta

      Vymazat
  7. Nebyl to typ knihy ,který by mi sedl -měla jsem co dělat, abych ji dočetla do konce a hned jsem ji poslala dál.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani já jsem si zpočátku nebyla jistá, jestli ji dočtu. Ale jak píšu, NĚKDE nastal zvrat a chytlo mě to. No a konce, kde je všechno jinak, než se celou dobu zdá, já prostě miluju:-).
      Henrieta

      Vymazat
  8. Myslím, že už jsem si o téhle knize psaly - je to prostě hodně diskutované dílo. Já jsem jí slyšela jako audio, myslím, že jí hodně prospělo, že každou "hrdinku" četla jiná herečka.
    Henrietko, měj hezkou neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi ano. Každá kniha mě provází několik týdnů, proto se o nich zmiňuji i v týdenících:-). Ale na tom nezáleží...když k tomu máme stále co říct:-).
      Audioverze v podobě, v jaké jí popisuješ by opravdu mohla být zajímavá.
      Děkuji Heleno a pěkné dny Tobě.
      Henrieta

      Vymazat
  9. Po přečtení tvé recenze jsem si začala okamžitě zpívat lidovku skupiny Kabát ..." denně ožralej, denně ožralej, mám velikej pupek ...", doufám, že si s tím vnitřně nevystačím až do večera.
    Nečetla jsem a nevím, zda bych se po ní sháněla. Poslední dobou se mi stává, že si nesmím s knihou lehnout, když tak učiním, je hotovo.
    Krásnou neděli přeji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vždyť to říkám...vyvolává v lidech rozličné pocity a nálady:-). Jako soundtrack k filmu Dívka ve vlaku by ale asi tenhle kousek od Kabátů byl přinejmenším trochu výstřední:-).
      S knihou v ruce také často usínám...
      Pěkný týden
      Henrieta

      Vymazat
  10. Henrieto, já viděla jen film, ale musím říct, že i z něj jsem měla zvláštní pocit. K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vlastně z knihy taky Karlo. Začátek rozpačitý, nezáživný, ale nakonec to mělo celkem grády. Jediné, co mě na filmu láká je ztvárnění hlavní hrdinky. Na to bych byla docela zvědavá.
      Henrieta

      Vymazat
  11. Henriet, videla jsem pouze film, ten se mi libil a obecne vetsinou plati, ze knihy byvaji lepsi. Hezky vecer. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Do filmu se nikdy nevejde vše, co je v knize. Proto nám tam často chybí věci, které jsou pro nás třeba podstatné, ale pro tvůrce ne. Všeobecně nemám dobrou zkušenost s filmovými verzemi knih. Snad nejhorší, co mi utkvělo v paměti je Šifra mistra Leonarda. Tam toho u filmového zpracování chybělo příliš důležitého.
      Henrieta

      Vymazat

Děkuji za Vaše komentáře, vážím si každé zpětné vazby.
Jindra