NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

čtvrtek 10. listopadu 2016

O vaření podruhé


Jako manželka a matka dvou dětí jsem se vaření a pečení věnovala jak bylo potřeba.
Ale koníčkem to pro mě v té době rozhodně nebylo. Brala jsem to pouze jako způsob nasycení své rodiny.
Období oblíbených rajských omáček, špaget, buchtiček se šodó a kuřete na paprice, postupně pominulo s dospíváním dětí.


,,Neměla by Ti ta holka pomoct v kuchyni?“, řekl jednoho dne můj muž.
Protočila jsem panenky, jako tenkrát, když jsem byla taťkou povolána já, do mamčiny kuchyně.
A tohle je teď moje území!
V zápětí jsem si ale uvědomila povinnost matky, která má svou dceru připravit na vstup do života. A jak je všeobecně známo, láska prochází žaludkem a nerada bych, aby kvůli mně zůstala ta naše holka na ocet. Historie se tedy zopakovala..
V té době se také začaly v televizi objevovat pořady o vaření a nové recepty moderní kuchyně se na mě z obrazovky jen hrnuly. Tenkrát jsem vaření přestala vnímat pouze jako zdroj umlčení hladu. 
Můj mlsný jazyk o sobě dával vědět. Začala jsem se zajímat o nové recepty, a nebála jsem se i trochu experimentovat. Vaření mě začalo opravdu bavit. Každý nový recept, který jsem vyzkoušela, a měl úspěch, jsem si zapsala a postupně si tak vytvořila vlastní ,, praktickou kuchařku“. 
Každý list s receptem jsem založila do folie, abych při vaření zabránila ulpívání nechtěných vzorků na listech kuchařky a zacvakla ho do kroužkového bloku.
Že by mohlo mé vaření projít ještě nějakou zásadní změnou, mě tehdy ale vůbec nenapadlo.

Abych nezapomněla…,
že v kuchyni nemá fantazie hranice.

3 komentáře:

  1. nechceš adoptovat pár strávníků :-)?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pár je dost zavádějící pojem, nemyslíš?
      Ale proč ne? Ne, že bych jich měla málo...:-)

      Vymazat
  2. neboj v mém případě jde opravduo pár :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Vaše komentáře. Jsem za ně moc ráda.
Henrieta