NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

úterý 9. srpna 2016

Expedice Tatry 2016, deň druhý

Prší a zase prší

Celý deň sa snažím hovoriť po slovensky. Však je to jediný cudzí jazyk, ktorý ovládam. V čechách bysom vypadala ako blázon, keby som tak hovorila, musím toho tedy využiť, keď som v tejto krajine.
Moje prvá slová, keď som sa ráno zobudila, boli:,,A do riti, stále leje“!
Jana mi říkala jeď, v Tatrách je krásně. Dobře, budu čekat. Ale je dost pravděpodobné, že dneska opět velehory neuvidím. Náladu mi trochu spraví snídaně formou bufetu, která je opravdu pestrá. Ode dneška se na ni budu těšit každý den.
Včera jsem se zkoušela připojit na internet, ale obě dostupné sítě byli zaheslované.
Dneska ovšem překvapil IT technologiemi, absolutně nepolíbený, můj manžel. Podíval se na dveře zevnitř pokoje a říká: ,,Támhle máš heslo na wifi.“
Dívám se na dveře a čumím na ty znaky, na které jsem koukala už včera a přemýšlela jsem, co je to za blbý číslo pokoje.
Wow, jsem na internetu!
Majiteli penzionu nám byla doporučena návštěva Belianské  jaskyne, takže oblékáme zimní bundy, a vyrážíme. Jeskyně je asi patnáct kilometrů ze Staré Lesné, takže jedeme autem. Platíme 3,5 Euro za parkoviště a začínáme šplhat do kopce k jeskyni. Dorážíme tam asi v půl jedenácté, vstup 8 Euro za jednoho, 10 Euro za focení. Sorry, ale fotky z jeskyně nebudou!
I přes to, že celou cestu vydatně prší, já jsem docela v pohodě. Mám nepromokavou funkční bundu s kapucí přes hlavu a ještě to jistím deštníkem. Můj muž si vzal obyčejnou bundu, tu nepromokavou má v autě, prý až bude nejhůř. Nevím proč, ale mám pocit, že nejhůř už je. Nemá totiž ani čepici, ani kapuci, takže z něj voda doslova kape.
Do jeskyně se chodí po patnácti minutách, ve skupinkách šedesáti lidí, takže to docela odsýpá. Prohlídka trvá sedmdesát minut. Vlhkost vzduchu v jeskyni je 94%, takže vlastně to samé, co venku.
Já ty jeskyně prostě můžu! Už jsem jich viděla několik a vždycky mě to baví. A tahle byla fakt úchvatná. 
Déšť neustává, ale nám se na penzion nechce. Najdeme v Tatranské Lomnici jedno parkoviště, kde se neplatí, takže parkujeme a toto podhorské městečko celé procházíme. Dojdeme až k lanovce na Lomnický štít, která z pochopitelných důvodů není v provozu.
Asi začíná být nejhůř, protože můj muž vytahuje svou nepromokavou bundu.
Co je v Tatranské Lomnici? Suvenýry, obchody se sportovním oblečením, muzeum lyžování, penziony, restaurace, suvenýry, obchody se sportovním oblečením, suvenýry.
Přestává pršet, tak se rozhodujeme, že ještě projdeme Starý Smokovec. Mysleli jsme, že tam bude něco víc než v Tatranské Lomnici. Tady ale není žádné parkoviště zadarmo, takže platíme 1,8 Eura na hodinu, abychom se podívali na suvenýry, obchody se sportovním oblečením, suvenýry a…
Opět začíná pršet a docela dost. Tak už to vzdáváme a v půl páté se vracíme do penzionu.
Rozvěsíme mokré oblečení na sušák, který zabírá asi čtvrtinu našeho pokoje, uvaříme si kávu a čaj a pak už jenom večeře, telka a odpočinek.
Už se těším na zítra, že uvidím Tatry.


Abych nezapomněla...,
že mne kdykoliv může překvapit inteligence druhého člověka a zklamat moje vlastní ve chvíli, kdy to nečekám.




Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Vaše komentáře. Jsem za ně moc ráda.
Henrieta