NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

čtvrtek 4. srpna 2016

O chlebu

Naše babičky říkaly, že chléb je boží dar. Zadělávaly ho pouze z mouky, žitného kvasu a vody.
Pro mouku chodily k mlynáři, pro vodu do vlastní studny a kvásek si vypiplaly z téhož – z mouky a vody. Chléb kynul v ošatce a do pece ho sázely dřevěnou lopatou.
Po upečení chladl na děrované podložce, aby pod ním mohl proudit vzduch.
Zabalen do bavlněné utěrky vydržel několik dní jako čerstvý.
Cítíte tu vůni?

Já chléb dnes peču v poněkud odlišných podmínkách, ale je celý můj.
Mouku mám z mlýna ve Veselí nad Lužnicí a žitný kvásek si vychovávám už hezky dlouho.
Mám ráda jeho vůni a chléb se z něj vždycky povede. Co na tom, že voda na zadělání je z kohoutku, místo sázení dřevěnou lopatou do pece používám kulatou zapékací mísu a chléb se peče v elektrické troubě? Domácí je každý coulem a pokaždé originál. Někdy jenom s kmínem, a jindy se slunečnicovým, dýňovým nebo lněným semínkem.



Abych nezapomněla...,
že návraty ke kořenům mohou vyvolat pocit uspokojení i v dnešní době.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Vaše komentáře. Jsem za ně moc ráda.
Henrieta