Budeš muset přebalovat, forever young game a miluju dárkové poukazy

Pondělí, 18.2.2019

Z postele vylézám s vědomím toho, že tento týden bude o něco náročnější než všechny ostatní. A tak se u snídaně rodí seznam věcí, které jsou potřeba zařídit a harmonogram příprav na sobotní oslavu. Ta moje padesátka se nezadržitelně blíží, sakra!

Úterý, 19.2.2019

,,Můžu se zeptat kolik je vám let?“ odvážím se položit otázku staré dámě, která se ocitne u nás ve firmě a okouzlí mě svým neuvěřitelným všeobecným přehledem.

,,Bude mi osmdesát sedm,“ odpoví a jak si poposedne na židli, všimnu si v rukávu jejího kabátu, že má ruku v sádře.

,,To jsem jen nešikovně upadla,“ odpoví na nevyřčenou otázku. ,,Musela jsem si objednat obědy, protože s tou sádrou si neuvařím.“ dodá a já přemýšlím, jak asi dělá ty ostatní věci, když je sama…

Středa, 20.2.2019

,,No počkej, to mi jako chceš říct, že si tenhle týden ani nezajdeme na kafe?“  vystartuje na mě dcera, když jí cestou z práce nastíním, co všechno musíme dnes společně zařídit.

,,No to asi ne,“ odpovím. ,,Musíme nakoupit a pak máme v plánu udělat ty BE-BE řezy. Odložit je nelze, musí se do soboty pěkně proležet.“

,,To všechno stihneme!“ řekne rezolutně a změní směr jízdy k naší kavárně.

Čtvrtek, 21.2.2019

,,No ale když budeš mít dítě, Lucko, tak ho budeš muset přebalovat…“ vmísí se do hovoru maminky a její kamarádky, Ema.

Lucka se na Emu pobaveně podívá: ,,Opravdu Emi, to jsem nevěděla…“

,,No opravdu,“ kroutí hlavou nad její nevědomostí Emča. ,,To se musí. I několikrát denně, viď mami.“

Pátek, 22.2.2019

Ač se to zdá být jakkoliv ujeté v padesáti letech vzít do ruky laserovou zbraň a v zápalu ,,boje“ běhat po aréně jak smyslů zbavená, věřte, že není. Je to neuvěřitelný relax.

Doufám, že si to bude myslet i těch pětadvacet lidí, kteří mají být součástí mého boje za věčné mládí.

Takže zítra vzhůru na FOREVER YOUNG GAME!

Sobota, 23.2.2019

Když otevřu obálku s nápisem Krásné narozeniny a vysunu dárkový poukaz, musím si text na něm přečíst několikrát: Dárkový poukaz na hlídání vnoučátka od…,,Tak to asi neklapne ,“ přemýšlím nahlas v domnění, že se mladí chystají na dovolenou a já mám v létě hlídat Amálku. ,,Vždyť to budeme v Tatrách…“ dodám zklamaně.

,,Mamko, to musíš z tý obálky vyndat všechno…“ upozorní mě syn a já z pod dárkového poukazu vysunu malou černobílou fotografii.

Jestli je to kluk nebo holka na ní poznat ještě není, ale mně už je teď jasné, že ač to byl teprve první dárek dnešního večera, žádný další už ho nepřekoná.

Neděle, 24.2.2019

Chtěla jsem napsat den poté, ale najednou si uvědomím, že dnes je teprve ten den D.

Svátek má Matěj, a tak jsem na své narozeniny celá léta od táty slýchávala: ,,Matěji, Matěji, kozí bobky platěji…“

S prvním puberťáckým úšklebkem ale táta nejspíš pochopil, že tahle říkanka už není in, a další rok už jsem ji neslyšela. Kozí bobky tedy už dávno neplatí, a kdyby náhodou letos zase opět začaly, myslím, že bych se kvůli tomu na tátu za ten notebook, co mi koupil k narozeninám ani nezlobila.

Abych nezapomněla…

,,Čtyřicítka je stáří mládí a padesátka mládí stáří.“

Victor Hugo