Pondělí, 21.5.2018
Když se probírám historií mého instagramu, narážím na
nedávný příspěvek, který vznikl jedno sobotní ráno, hned po probuzení.
Když mě ráno budí ptáci,
a kokrhání se v dáli ztrácí,
představím si světnici,
jak ležím ráno na peci.
Pod duchnou peřím vycpanou
a moje nohy nevstanou
dřív, než zavoní koláče.
A babička nalije z krajáče,
čerstvé mléko od krávy,
s rukama zelenými od trávy,
jak trhala králíkům jetele
a zpívala u toho vesele.
Když mě ráno budí ptáci,
a noční sny se rázem ztrácí,
sním své sny už bdělá.
Vrátit v čase bych se chtěla.
Úterý, 22.5.2018
,,Tak jsem dneska četla tvůj týdeník“, říká mi večer moje
dcera, když jí přivedu domů Emu.
,,No a co mu říkáš? Líbil se ti?“ ptám se.
,,No, docela nuda ti musím říct. Proč tam není Emička?“
,,Třeba proto, že byla nemocná a celý týden jsem ji
neviděla?“ bráním se.
,,No dobře. A co dneska? Říkala ti něco vtipnýho?“ vyzvídá
dál.
,,Jo. Že jsi jí slíbila, že poletíte letadlem do ZOO. A že
když jí byli tři, tak jsi jí to zakázala, ale teď, že už letět může“, odpovím.
Dcera se s otázkou v očích podívá na Emu, která je
rozhovoru přítomná.
Ema dá hlavičku na stranu, pokrčí rameny a prosebně řekne:
,,Mamiii, poletímeee…“
Středa, 23.5.2018
Zažívám to znovu a znovu.
Středeční ráno nasedám k dceři do auta s proutěným
košem, který chci na farmářském trhu naplnit zeleninou.
Středeční ráno, kdy na zadním sedadle auta žvatlá dítě,
snaží se nám vmísit do hovoru, vyžaduje pozornost.
Ještě nedávno to byla Ema, kterou jsme na náměstí posadily
do kočárku a projížděly tržištěm.
Dnes je to Anežka, kdo Emu vystřídal.
Protože ono TO NEDÁVNO, je už tři a půl roku.
Čtvrtek, 24.5.2018
Je mi opravdu líto člověka, který napíše takový e-mail.
Text plný hořkosti, nespokojenosti, zloby a nenávisti.
Slova jako zhnusen, šmejd a hovno, nechybí.
Negativní energie na mě z monitoru číhá, ale i když je
to dnes to první, co musím v práci vyřídit, den si zkazit nenechám.
Vysvětluji, radím, vyhovuji.
I když o to možná ani pisateli nejde…
Pátek, 25.5.2018
Ptáčky mám opravdu hrozně ráda.
Baví mě je pozorovat a miluju jejich zpěv.
V zimě jim sypu do krmítka, přes léto plním pítko
vodou.
Když mi na zahradě rozhrabou mulčovací kůru, nezlobím se.
Ale žrát jahody mi nebudou!
Sobota, 26.5.2018
Přijela pouť.
Podvečerní atrakce svítí do dálky, hudba duní náměstím.
Šestiletá Amálka po absolvování jízdy na labutích a řádění
ve skákacím hradu trvá na tom, že půjde na velký řetězák.
Z jízdy je nadšená, mává, směje se.
,,A máme tady prodloženouuu jízduuuu“, ozývá se
z tlampače a my pozorujeme, jak Amálčin úsměv tuhne na tváři.
Snažíme se jí zdola povzbudit, ale ona na nás po několika
kolech navíc, volá: ,,Už je to dlouuuhýýý!“
Objede další kolo a znovu se ozve: ,,Už je to dlouuuhýýý!“
Bezradně na ní koukáme, povzbuzujeme, ale při dalším kole
Amálka přitvrdí a křičí: ,,Je mi šoufl!
Je mi šoufl!“
To už ztuhne úsměv i nám dole, a já přemýšlím, jestli
to to děcko ustojí nebo jestli hodí šavli.
Nakonec to statečně zvládá, a když se její nohy konečně potkají
se zemí, pořád dokola nám opakuje: ,,Mně se kroutí hlava. Mně se kroutí hlava…“
Tak mám takový pocit, že na řetězák už ji nikdo nedostane.
Neděle, 27.5.2018
,,Jauuu!“ vykřiknu, když mi můj muž nedopatřením, zato
důkladně šlápne na nohu.
Chytím se za palec, který to v sandálech odnesl nejvíc
a poskakuji na místě.
Ema se na dědu podívá a říká: ,,Ale dědo, to se musíš
babičce omluvit! Žekni jí promiň a pohlaď jí!“
Abych nezapomněla…,
že bych si nechala šlápnout ještě na druhou nohu...
Jo staré časy, jak bylo pěkně u babičky. Emička se nad svými ješplechty také jednou pobaví. Ptáčci nám kupodivu nic nežerou zato listakazové jsou všude. A tu pouťovou příhodu jsme zažili též akorát ten chlapec to tenkrát neudržel. Naštěstí jsme stáli dost daleko. Jeho maminka se tam všem omlouvala. A hele takový rozpláclý palec, může být dobrý na stabilitu. Lépe ji udržíš. Krásný zážitek z letu do ZOO přeje Renata od kaštánku
OdpovědětVymazatNa těch starých časech opravdu něco bylo. Rozhodně nebyly tak uspěchané. No, doufám, že se Emička pobaví. Mrzelo by mě, kdyby ne:-).
VymazatTo jsem ráda, Renčo, že to na té pouti Amálka nakonec zvládla. Nebylo by mi příjemné zažít, to co vy:-). Palec to nakonec ustál bez větších následků a do ZOO já asi nepoletím. Raději jsem nohama na zemi:-).
Měj se fajn
Henrieta
Hezký nákup v košíku - sliny se sbíhají... A krásné kytičky.
OdpovědětVymazatTay mám ráda špačky, když roztomile poskakují na chalupě po dvoře s čerstvě posekaným trávníkem a občas něco sezobnou. Ale když se mi pokouší očesat všechny třesně, tak to je upřímně nenávidím.
Hezký týden
Děkuju Stáňo:-). Koukám, že máme s ptáčky podobné zážitky. Snad se ti podaří letos nějaké třešně zachránit a bude třeba bublanina.
VymazatHezké chvíle na chalupě
Henrieta
Emička tentokrát nechybí, tak i já jsem spokojena :-)) Ptáčky mám moc ráda, jahody ty mi nežerou, třešní máme letos dost pro nás všechny :-)) Krásný nový týden :-)
OdpovědětVymazatTak teda nevím, jestli ty týdeníky bude vůbec někdo číst, když v nich nebude Ema...Když mi špačci loni téměř před očima za víkend očesali celý stromek červeného rybízu, řekla jsem dobrá, máme dost i pro ptáky. Jahody jim ale nenechám:-).
VymazatZdenko, děkuju a přeji hezké dny.
Henrieta
Milá Henrieto, jak se říká... "na dětech" si člověk uvědomí...jak čas rychle letí... tři a půl roku je jako mávnutí, ohlédnutí za jedním ramenem. Ptáci jsou labužníci, protože takovou pěknou jahodovou samoobsluhu, obalenou jahodami, bych si taky nechala líbit. Je fajn, že po písemném setkání s nešťastným hulvátem, neztratíš optimizmus a inteligentně věc vyřešíš! I ku prospěchu tohoto pána... krásné dny Diana
OdpovědětVymazatTak tak, Diano. Děti stárnou hrozně rychle. Ještě, že nás se to netýká:-)).
VymazatPři řešení podobné nepříjemné korespondence hodně také záleží na momentálním naladění. Kdybych to řešila jindy, možná by mi to náladu zkazilo. Tentokrát naštěstí ne a jsem ráda.
Děkuji a měj se hezky
Henrieta
Tak a už tu máme zase Emičku. Ona má dar Tvoje prima psaní ještě navrch okořenit.
OdpovědětVymazatNa zahradu k nám lítají všelijací ptáčkové i takoví vykutálení co sklízí, aniž bych je o to požádala :-). Když to ale není nic horšího :-)))).
Zlobu lidskou někdy někdo na uzdě neudrží. To chce klid a povznést se na to. Zvlášť pokud to jsou jen písmenka...............
Pěkné dny, Henrieto!
Hanka
Jasně, není to žádná tragedie sklizené jahody od ptáků, ale když jim dávám tolik péče, tak by mě mrzelo, kdyby mi všechny sklidili.
VymazatDěkuji Hanko a měj se hezky
Henrieta
Henrietko, mě by na řetízkáč nikdo nedostal. Je mi šoufl, jen když se na to koukám :-) Doufám, že až si objednáte tryskáč do ZOO, uděláš reportáž. Měj se krásně.
OdpovědětVymazatMarti, mě taky ne. Dělá se mi blbě i na houpačce:-). Letadlem do ZOO poletí Ema s maminkou, já raději po svých, maximálně autem. Ale reportáž podle odvyprávěných zážitků napsat můžu:-). Tak uvidíme, jestli na to dojde:-)).
VymazatHezké dny
Henrieta
Průpovídky Emičky mě vždy dostanou. Vzpomínám, jak jsem si vždycky takové hlášky mých dcerek zapisovala. Obzvlášť ta menší drmolila čínsky. A na farmářské trhy u nás také chodím a moc ráda. Tak hezký zbytek měsíce května.
OdpovědětVymazatPavlo, mě taky:-). Musím se přiznat, že někdy k tomu svými otázkami trochu napomáhám, ale mě hrozně baví ty dětské reakce:-). Náš synek zase mluvil grónsky, říkal jeho děda, protože mu nerozuměl:-).
VymazatDěkuji, i ty prožij zbytek května jak nejlépe to půjde.
Henrieta
No sláva, Ema je zpět a v plné síle :o) Vidíš, i tvá dcera se jí dožadovala :o)
OdpovědětVymazatA ještě Amálka... Snad tu jízdu ustála bez následků! A ty čtení toho mailu taky.
Jo, a doufám, že až se bude chystat ten let, nezapomeneš vše zdokumentovat!
Henriet, měj hezké dny, Helena
Helenko, normálně mě reakce dcery překvapila. Že se po ní ptáte tady na blogu, na to jsem si už zvykla, ale toto...:-).
VymazatAmálka je v pohodě, ale ten večer teda s ní už nic moc nebylo. Asi to nebylo moc příjemné.
Oni do té ZOO asi fakt budou muset letět! No to bude mít dcera radost!:-).
Měj se krásně
Henrieta
Henrietko, hned na úvod nádherná básnička, vrátila mně do dětství k mé babičce na vesnici. I já si minulý týden říkala, co se děje s Emičkou, ale tento týden jsi nám to vynahradila, co věta, to perla. Jo, jo, jsou to radosti s dětičkami.
OdpovědětVymazatPřeji pohodový týden. D.
Dášo, děkuji. Mám hrozně ráda staré filmy z vesnického prostředí, kdy v každém stavení byla kráva, koza, králíci, kachny a slepice. Vím, doba to byla těžká, ale měla své kouzlo. Já měla bohužel obě babičky, dokonce i prababičku z města.
VymazatSnad nás Emča bude ještě chvíli svými perlami zásobit. No a taky snad už začne mluvit i Anežka...
Měj se krásně
Henrieta
Jupí Emička opět perlí 😊.. Víš,že se těším jednou na hlášky od Amálky..Ta bude mít školu... Úžasný týden u Vás.A na leteckou reportáž se také moc těším.
OdpovědětVymazatMěj se moc krásně a doufám, to palec to zvládl po omluvě rychle.Z ❤
Amálka jde do školy v září. Vidíš, to mě nenapadlo, že to taky bude určitě zajímavé období. Anežka začne mluvit...Aby ten blog potom nebyl jenom o dětech...:-). Palec se zotavil, ale pro tu nařízenou omluvu a pohlazení bych si na něj nechala šlápnout ještě jednou:-).
VymazatHezký zbytek května, Zdeni.
Henrieta
Dcera bude urcite spokojena, Emicky je tu hodne:-), a za to jsme radi i my:-). Tak bezva tyden a zadne skarohlidy pobliz. M.
OdpovědětVymazatNo jasně, že bude...je spokojená:-). Kdo by nechtěl číst o svém dítěti:-).
VymazatI tobě Marci hezký týden, pokud možno s úsměvem:-).
Henrieta
Já mám ptáčky taky moc ráda, ale včera jsem jednoho vrabčáka nachytala, jak mi uždibuje nově narostlé konečky balkonovek a vistárie a odlétá si je zaplést do hnízda. A já pořád řeším, proč ta vistárie ne a ne povyrůst! :-)
OdpovědětVymazatNa fotečky je radost pohledět! Měj krásný týden, pa.
A já pořád, proč se najednou objevují vrabci u nás na balkoně. Snad mi tam taky neuždibují z kytek, budu to muset zkontrolovat.
VymazatDěkuji, Dý. Měj se fajn.
Henrieta
Henriet, bez Emičky by to nebylo ono!!! Jooo!!
OdpovědětVymazatS tou nohou - to bylo od ní tak milé!!
Kolotoč jste přežili bez úhony- a já bych si tu prodlouženou jízdu dala!!!
Zbožňovala jsem řetězák...
měj se krásně Jarka