Týdeník Renaty

Doufala jsem, že se do ,,týdeníkové" výzvy zapojí i někdo z NE blogerů. 

Proto mně potěšilo, když se  mi ozvala Renata, a projevila o sepsání svého týdeníku zájem. 

Již v neděli mi svůj týdeník poslala e-mailem, a tak byl první, který jsem si mohla přečíst.

Renata nemá vlastní blog, ale po přečtení jejího týdne jsem usoudila, že je to docela škoda.

Posuďte sami, já jsem se pobavila.

Komentáře k tomuto článku můžete směrovat i na Renatu, věřím, že bude reagovat.

Jak potěšit ženu, tři mušketýři, s nohama v potoce a nejlepší jsou tarantule.

Pondělí 29.1.2018

Návštěva gynekologa je nevyhnutelná. Dva těhotenské testy, které si dělám poprvé v 45 letech vyšly negativně. Tak co to teda je? Že by už přechod? Chci to slyšet od pana doktora, oznamuji Standovi, který zvedne oči od sudoku a praví, že jméno Karolínka by se mu pro případného potomka líbilo. Odpoledne v ordinaci mi pan doktor s úsměvem sdělí, že těhotná zcela jistě nejsem, spíš to vypadá na hormonální změny. Dostávám injekci. Ta úleva, málem mu při děkování líbám ruce a on se se mnou loučí slovy "Já přece vím jak potěšit ženu"...

Úterý 30.1.2018

Hele já se řízla, ukazuje nám naše čtyřletá neteř prstík jen co vejdeme do dveří. Já taky, já taky, natahuje obě ručky její dvouletá sestřička Leontýnka, jíž se ve skutečnosti nic nestalo, jen nechce být pozadu za sestrou. Kde se jen bere ta věčná touha sourozenců předhánět jeden druhého.

Středa 31.1.2018

To si tak v klidu popíjíme zimní čaj a rozmýšlíme se zda se odebrat do komnat a něco si přečíst, když pípne esemes od Standovo sestry. Zve nás na oslavu narozenin, tentokrát ve stylu Francie. Okamžitě mi naskočí tři mušketýři a madame de Pompadour. Než jdeme o půlnoci spát, máme sepsaný seznam věcí co musíme nakoupit na výrobu kostýmů. Bude to zábava už se těším.

Čtvrtek 1.2.2018

Proč se nikdy nepodívám do Kambodži, je mi jasné po návštěvě přednášky cestovatele Martina. Umřela bych tam nejspíš hlady, pokud bych se dřív nestala potravou některého z hojně se vyskytujících jedovatých hadů. Mám odpor k hadům, pavoukům a jiné havěti ať už živé či smažené na pomerančích, jak nám je během přednášky nabízel k ochutnání. Nejlépe prý chutnají tarantule. A tak se nikdy nedotknu chrámů napůl ještě zakrytých džunglí, která je po staletí ukrývá za svým porostem, neposedím u kamenné sochy hlídající vchod do chrámu a neucítím tu vůni minulosti. Snad v příštím životě budu odvážnější, snad to tu na mne ještě počká. Zatím se musím spokojit alespoň s vyprávěním jiných.

Pátek 2.2.2018

Být zmrzlík a chtít se vyfotit na židli v potůčku, do kterého ovšem musím nejprve vkročit, nejde moc dohromady. Ale když já tu fotku tak chtěla. A tak jsem zaťala zuby a fotka je na světě.

Sobota 3.2.2018

Hurá trošku nasněžilo hlavně u sousedů. Termoska s čajem, teplé fusekle a hurá na saně. Sáňkařská dráha v Reinchenau 40 km od nás z Čižkrajic pod Slepičími horami byl skvělý zážitek pro všechny věkové kategorie naší rodinné výpravy. I náš 73 letý tatínek si sjel.

Neděle 4.2.2018

Před spaním si alespoň půl hodiny čtu, což jsem udělala i včera. Začala jsem číst novou knihu od Kate Mortonové Ztracený slib. Myslím, že bude mít stejně nepředvídatelný konec jako ty předešlé. A tak se od rána těším na svou večerní půlhodinku s Kate.