,,Jednu hromadu babičko", zázraky se dějí a třetí ruka

Pondělí, 4.9.2017

,,Emičko, kolik Ti mám nandat těch špaget?“, ptám se Emy, když se chystám servírovat večeři.

,,Jednu hromadu babičko“, odpoví Ema a mě dochází, že máme o slově hromada asi každá trochu jinou představu.

Úterý, 5.9.2017

Když jsem šestnáctého března psala v článku Voláníslunce, ,,Dobrý den“ a neočekávaná vráska o tom, jak vytrvale zdravím jednu sousedku, která mě stejně vytrvale ignoruje, netušila jsem, že věci postupem času naberou zcela jiný spád.

Je to sice již několik dní zpátky, ale z ničeho nic mě náhle sama první pozdravila.

Tehdy jsem si myslela, že to bylo jen kvůli tomu, že je u toho její dcera, tak snad aby šla příkladem.

Při dnešním úklidu balkónu na mě však zvenku zavolá a pozdraví dříve, než si ji všimnu.

Následuje několika minutový neformální a docela příjemný rozhovor.

Zázraky se prostě dějí!

Středa, 6.9.2017

Jako většina zdravých lidí jsem se narodila se dvěma rukama.

Jsem za to ráda, ale jsou okamžiky, kdy by se třetí ruka klidně hodila.

Jako třeba dnes na trhu, když levou ruku mám provlečenou pod držadlem proutěného košíku plném zeleniny, pravou rukou držím růžičky brokolice a neohrabaně se s ní ještě snažím sáhnout po sáčku, do kterého bych je uložila.

Když si toho všimne paní ve frontě přede mnou, ihned mi sáček podává a říká, že mi pomůže.

Utrhne sáček, rozvírá ho oběma rukama a čeká, až si svou zeleninu do něj uložím. Prohodí při tom pár slov o tom, že toho máme plné ruce, a navíc jsme ještě takhle po ránu rozespalé. Já opakovaně děkuji, usmívám se od ucha k uchu a jsem blažená pocitem, že se ještě najde člověk, který tu třetí ruku ochotně tomu druhému zapůjčí.

Čtvrtek, 7.9.2017

Některé letničky už to vzdaly a udělaly místo podzimním květinám.

Některé si ovšem své místo na výsluní balkonu nechtějí nechat vzít a kvetou jako o život.

Přesto je čas na první podzimní truhlík.

Pátek, 8.9.2017

Za ceny másla, že můžou krávy?

To bude v Čechách asi slávy

až zjistí kuchařky, pekařky, ženy,

že volové můžou za másla ceny.

Sobota, 9.9.2017

Už jsem úplně zapomněla, kolik dupaček, bodíček, pyžámek a bryndáčků takové tříměsíční mimino spotřebuje.

Když mi mladí dodávají jeden koš vypraného prádla za druhým, protože jsem se rozhodla jako babička vypomoci, můžu si to po dlouhých letech na vlastní kůži připomenout.

Žehlím jako o život a mám pocit, že ty titěrné hadříky z prádelního koše stále nemizí…

Neděle, 10.9.2017

Ale já jsem opravdu šťastná, že Tě mám.

Vždyť když mě můj syn s Tebou seznámil, naprosto jsi mě okouzlil.

Vím, že Tě trochu zanedbávám, ale nechci se k Tobě upínat častěji jak dvakrát do roka.

Že je to málo?

Ne, to nemyslím, je to tak akorát.

Už takhle se musím přemlouvat, abych Tě vzala do ruky.

Jsi skvělý, ale chuť k mytí oken jsi ve mně ani za ta léta co jsme spolu, prostě nevyvolal.

Takže na shledanou na jaře, Kärchere!

Abych nezapomněla…,

,,Existují dva způsoby, jak žít život.

Ten první je myslet si, že nic není zázrak.

Ten druhý je myslet si, že všechno je zázrak.“

Albert Einstein