Pondělí, 7.8.2017
Jedeme do ZOO.
Anežka, Ema, moje dcera a já.
Těším se, že prožiji s dětmi krásný den, plný relaxace.
Dcera řídí, Anežka brečí a Emička evidentně také nemá svůj
den.
Věty: ,,Kdy už tam budem‘“ , ,,Já už to nevydržím“ a ,,Já už
tam chci být“, posloucháme od Veselí nad Lužnicí až na Hlubokou.
Emy nálada se naštěstí mění s příchodem do ZOO.
Poskakuje od výběhu k výběhu a raduje se ze zvířat.
Nakrmí kozy, sebe a potom i kachny.
Sebe rajskou omáčkou s těstovinami, zvířenu zakoupenými
granulemi.
Protože si spálí lýtka o rozpálenou kovovou dětskou
klouzačku, brečí.
Kupuji jí předražený kelímek zmrzlinových kuliček a za
šedesát korun jízdu na koni, která trvá celé dvě minuty.
Asi si pořídím koně a stoupnu si s ním před ZOO.
Před odchodem si pohladíme sovy a jdeme se upéct do
přehřátého auta.
Ema usíná, Anežka se deset kilometrů před domovem budí.
Brečí.
Rozepnu si bezpečnostní pás a předkloním se přes opěradlo,
abych jí podala dudlík.
Jsem zpocená, unavená a akrobatické kreace, které provádím
při snaze utišit kojence mi dávají vědět o svalech, o jejichž existenci jsem
dosud neměla ani tušení.
A Anežka? Pořád brečí.
Ema se budí a říká, že nechce ubrečenou ,,sesčičku“.
Opět lezu za jízdy přes sedadlo a podávám nemluvněti dudlík.
Potom ještě třikrát.
Konečně doma!
Úterý, 8.8.2017
Ráno mě vyzvedává v půl osmé.
Když na výlet, tak pěkně časně, ať nejedeme za horka.
Jen on a já.
Máme si co říct, takže cesta rychle ubíhá.
Před muzeem v Sedlčanech jsme o půl hodiny dříve.
Obloha se zatáhne, zvedá se vítr a já v krátkých
šortkách vyletněná na předpovídaných dvacet sedm stupňů, se začínám balit sama
do sebe.
On, chlap, na sobě nedává nic znát.
V muzeu shlédneme vykopávky, expozici Jakuba Krčína a
Bedřicha Smetany.
V útulné kavárně hledáme občerstvení a teplo.
Já si objednám konvičku zeleného čaje, on espresso
s mlékem.
On si v kožené galanterii koupí novou peněženku, já
v papírnictví fixy pro vnučku.
Při zpáteční cestě zastavujeme na oběd.
Já si objednám grilovanou zeleninu s rýží, on masovou
směs s bramboráčky.
Stále si máme co říct, takže příliš dlouhé čekání na jídlo
nám nevadí.
Odpoledne mě vrací tam, kde mě ráno vyzvedl.
Ve vší počestnosti, jak říká…
On, náš dlouholetý rodinný kamarád.
Středa, 9.8.2017
,,Emo!“, slyším vykřiknout mou dceru.
Vzápětí se Emička rozbrečí a já se rozhlížím, co se vlastně
stalo.
Andělka, kterou jsem si koupila před pár hodinami leží na
zemi a vedle ní jedno z jejích křídel.
Emička tak své skóre ulomených andělských křídel povýšila na
dvě.
Možná by ti andělé měli mít ta křídla sundavací.
Čtvrtek, 10.8.2017
Půl roku se tomu obloukem vyhýbám.
Půl roku chodím okolo a zpovzdálí sleduji, jak volné plochy
rapidně ubývá a hromady se sice nenápadně, zato zcela reálně zvětšují.
Půl roku vím, že jednou se těmi papíry budu muset prokousat
a pracovní stůl uklidit.
Déšť, který mě včera vyhnal z chaty se částečně zasloužil
o to, že mám hotovo.
Konečně mám čistý stůl!
Pátek, 11.8.2017
Naše město od rána zahaluje černočerná tma.
Prší a nicota, šířící se oblohou je depresivní a děsivá.
Plánovaný výlet tak bere za své a mě nezbývá než se radovat
z obyčejných domácích činností.
Mám radost, že mám zavařená rajčata.
Mám radost, že po dlouhé době zase držím v ruce knihu.
Mám radost z přesazených květin a nově osázeného
truhlíku s levandulí a vřesem.
Mám radost, že jsem.
I v tento temný čas.
Sobota, 12.8.2017
Zeptal se!
I po sobotním šumavském výšlapu za parného poledne se včera
zeptal, co podnikneme o víkendu.
Přesto, že mě to zpátky na Šumavu táhne jako magnet, odolávám.
Přece jen bych svému muži za tu Šumavu měla dopřát klidnou
procházku po rovině.
Tereziino údolí v podhůří Novohradských hor je však pro
nás velkým zklamáním.
A tak, ač autem, se nakonec stejně šplháme nahoru do hor.
Neděle, 13.8.2017
Tak jo!
Dovolená končí, tak zpátky do práce!
Abych nezapomněla…,
,,Každý jsme anděl s jedním křídlem. Abychom vzlétli,
musíme se obejmout.“
Luciano de Crescenzo
Díky za skvělé počtení, ostatně jako obvykle ☺
OdpovědětVymazatPS. úklid všech dokladů a papírů mám též zdárně za sebou, jen jsem to vláčela několik let.
Pa M.
Děkuji Martino. To jsou ty naše resty...Tak hlavně, že to máme zase na chvíli hotové:-).
VymazatH.
Uff - připomněla jsi mi můj rest. Pořádek v dokladech potřebuji taky udělat (deset let staré výpisy z účtu ani smlouvy o stavebním spoření, kde jsem naspořenou částku už utratila, ani nikdy potřebovat nebudu).
OdpovědětVymazatJá o tomto víkendu vzala zas do ruky své šanony se sbírkou čajových přebalů a hrabala jsem se v nich.... Prima relax (místo uklízení dokladů)
V Terčině údolí jsme byli před skoro dvaceti lety a líbilo se nám tam. Čím tě zklamalo?
Koukám, že papíry děsí každého:-).
VymazatAle v čajových přebalech je přece také potřeba mít pořádek...:-).
Nevím, jak to v Terčině údolí vypadalo před dvaceti lety, ale já postrádala jakýkoliv vnější podnět. Kromě pěkných bílých laviček, vodopádu a starého dubu nebylo na sedmi kilometrech prakticky nic, jen dvě zavřené restaurace, protože vařily až od dvanácti.Tak asi tak...
H.
A víš, že zelený čaj z hlediska TCM energetiky ochlazuje? ;-)
OdpovědětVymazatAle on byl teplý...:-))
VymazatJe pravda, že vlastně nevím, co mě tedy nakonec zahřálo.
Jestli ten teplý ochlazující zelený čaj nebo to, že se venku oteplilo:-).
Zážitků s dětmi máme o letošních prázdninách tolik, že si je neustále s mužem při každovečerní sklence vína připomínáme a stále nás rozesmívají. Já si svou keramickou vílu raději dala na polici z dosahu dětí, sice nemá křídla, ale také by jejich nápor zajisté nevydržela.
OdpovědětVymazatKdyž prší, mám pocit, že si konečně mohu odpočinout :o)).
Mám velikou výhodu, že po dovolené sejdu jenom pár schodů a jsem v práci :o)), to
je velmi motivující a tak nemívám již mnoho let ten hnusný nedělní pocit, že v pondělí zase do práce :o).
V Hluboké je moc krásná zoo, letos jsme ji prošli.
Teda, rodinného kamaráda, který by mne občas vyvezl na výlet, ti tak trochu závidím. Mého muže na výlety v posledních letech tahám skoro násilím :o)).
Hlásím, že papíry mám v pořádku, snažím se založit je okamžitě když je mám v ruce. Prostě zvyk kancelářské síly :o)).
Henrietko, měj stále pohodové dny ať prší, či svítí slunce.
Ála
Alenko, Ty jsi hrdina! Trávit s vnoučaty skoro celé prázdniny, to zasluhuje medaili! Ale ty perly, co z nich padají za to stojí, že?!:-)
VymazatVíš, že máš práci snů?:-))
ZOO v Hluboké mě taky překvapila. Sice malá, ale moc pěkné prostředí.
Výlet s naším kamarádem byl fajn, jsem ráda, že mě taky vyvezl:-)
Vždycky, když stůl uklidím, papíry založím, si říkám, že už se tomu budu věnovat systematicky, nejlépe hned. Ale kdeže...
Měj se pěkně
Henrieta
Henrietko, úžasný týden. Papíry na založení si dávám do skříně na jednu hromádku a asi tak 2x do roka je roztřídím. Vždy cítím strašnou úlevu, že je vše zase na svém místě. Do Terčina údolí jezdíme celkem pravidelně, buď v létě, anebo pokud je pořádná zima. Zamrzlý vodopád je neopakovatelný zážitek a každou zimu je jiný. Doporučuji.
OdpovědětVymazatPřeji krásný týden a dalšího zlomeného andělího křídla je moc líto. D.
Ten vodopád je opravdu hezký, strávili jsme u něj nejvíc času. Ale kromě něj a starého dubu v tom údolíčku nic k vidění není a to je škoda...
VymazatMěj se pěkně Dášo, děkuji.
Henrieta
Na konci srpna mám dovolenou, nikam se už nechystáme, už jste si ji užili v červnu ( mám na blogu článek. Vzala jsem si ji záměrně - kvůli papírům. Ano, taky budu dělat pořádek v papírech :-)
OdpovědětVymazatDržím Ti palce, ať Ti to jde od ruky:-).
VymazatHenrieta
Henrietko, s malými dětmi jsou výlety do zoo trochu dobrodružnější než bychom si přáli.. Jsem ráda, že už je to za námi, děti máme teď v nejlepším věku, výlety je baví, nevztekají se a neremcají. Ale každé období má své..
OdpovědětVymazatVýlet s kamarádem musel být osvěžující, je to štěstí mít rodinného přítele.
A andělku s jedním křídlem máme taky, ale u nás ji shodila kočka :-)
Ten citát na závěr je nádherný a možná právě proto si jednokřídlou andělku ráda opět vystavím na dobře viditelné místo!
Musím říct Zuzko, že svou dceru obdivuji, protože ona se dvěma malými dětmi pořád někde cestuje. Takže to se jich něco navyndavá ze sedaček a zase zpátky. A tu malou vlastně vyndává z auta s vajíčkem.
VymazatKamaráda známe třicet let:-).
Vždyť říkám, ta andělská křídla jsou hrozně křehká...
Krásné dny s dětmi.
Henrieta
Henrietko na papíry mám šuplík a s velikou nechutí ho uklízím jedenkrát do roka.. zatím tento čas ještě nepřišel 😉. Dovolená nám teprve bude začínat a poprvé s naší malou princeznou.Tak jsem zvědavá jak to s dědou zvládneme 😉.
OdpovědětVymazatPřeji ti ze srdíčka krásné dny a posílám moooc pozdravů.Z❤
Když já si vždycky říkám, nechám ty papíry na stole, budu je mít na očích, tak je dřív založím. A ona ta hromada roste a roste...:-).
VymazatUžij si dovolenou s vnučkou, přeji hodně sil a trpělivosti. Já ještě nenašla odvahu, abych si tu naší vzala na celý týden. Jsem vždycky po dvou dnech s ní naprosto vyčerpaná. Je moc hodná, ale upovídaná a těch otázek...:-).
Krásné dny i Tobě, moc děkuji.
Henrieta
Papíry vynechám, půjdu s tebou vybrat toho koně!
OdpovědětVymazatJo, a zavolám kamarádovi, třeba mě taky vezme na výlet.
Henrietko, měj hezký večer. Helena
Tak domluveno Helenko, pro koně jdeme společně:-).
VymazatKamaráda zkus, třeba Tě někam vytáhne.
Měj se krásně
Henrieta
Kamarádů mám docela dost, ale na výlet mne ještě žádný nepozval. Ty se máš! S těmi papíry je to u mně po různu. To hodně důležité založím hned, to méně už se mi občas navrství. Ale mám na to takový košík a tam se toho vejde!!! :-) Andělku můžeš mít klidně s jedním křídlem. To zase každý nemá!
OdpovědětVymazatTýden jsi měla opět pěkně bohatý na zážitky.
Tak a už teď se těším na týden další.
Měj hezké dny!
Hanka
Není kamarád jako kamarád Hanko, mě taky každý nezve.:-).
VymazatKdyž ty jednokřídlé andělky mi připadají takové neúplné...
Děkuji, i Tobě pěkné dny.
Henrieta
S těmi dětmi je to takové pěkně hektické, otočíš se a je večer.
OdpovědětVymazatDny volna a relaxace se tak rychle rozplynou, kdyby tak běžel i ten čas pracovní.
A až budeš stát s koníkem, dej vědět, kdy a kam, my rádi přijedeme....
Den s dětmi uteče a já jsem večer naprosto vyřízená...
VymazatJasně, budu s vámi počítat, dostaneš slevu na jízdné:-).
Henrieta
Henriet, krasa. Prizanvam, u prvniho dne jsem se smala, promin, ale my to mame neustale, ale cte se o tom hezky, tedy ne, ze bych Ti to prala, to ne, jen ten kolektivni stres se tak nejak lepe snasi:-).
OdpovědětVymazatOvsem zavidim ten uklizeny stul. Chystam se prebrat kupu papiru asi za cely rok, mozna i dele, ale porad to nevyslo.
Tak prima dalsi tyden. M.
Děkuji Marcelko, jo, když se v nějaké situaci najdeš, tak Tě potěší, že v tom nejsi sama, to znám:-).
VymazatNeboj, ten stůl mi takhle moc dlouho nevydrží, znám se...
Měj se pěkně
Henrieta
Milá Henrietko, napsat, že Tě miluju... zní tak divně. Ale já fakt miluju Tvoje psaní...
OdpovědětVymazatTak prosím, piš, piš, piš dál... nebo Tě sní myš! :)
Janičko, láska má tisíc podob...:-))
VymazatJá Ti děkuji za tak krásná slova, díky kterým jsem měla hezké ráno.
A protože nestojím o to, být snědená myší, budu muset psát...:-).
Henrieta
Tak to bys ty jednokřídlé Andělky měla postavit vedle sebe! :)) Úplně cítím, jak voní ta čerstvá domácí rajčátka... mě letos minou, babičina zahrada je teď na druhé straně republiky.
OdpovědětVymazatNo vidíš, dobrý postřeh!:-)
VymazatVoní, voní a jak chutnají...Velká škoda, že máš babičku daleko. Ale třeba Ti nějaká rajčátka schová.