Mohlo to být klidně rande

Dnes mě bere do kina.

Není to bůhvíjaká společenská událost, ale přesto nevím, co na sebe.

Nakonec volím nové modré džíny, tričko v námořnickém stylu a černé sáčko do pasu.

On je v černé.

Sluší mu a lichotí jeho postavě.

Když mě vidí, ptá se mě, jestli je to rande.

,,Proč ne…“, odpovím s úsměvem a nastoupím k němu do auta.

Vstupenky kupujeme tři hodiny před začátkem filmu, ale již vybíráme jen z několika málo volných míst.

Jak strávíme následující čas před začátkem kina nevím, a protože zklamání pramení z očekávání, raději žádná nemám.

Když ale zamíří k mé oblíbené kavárně, musím uznat, že ví jak na to.

Objednáme si domácí zmrzlinu do skleničky a kávu.

Je teplý podvečer, takže sedíme venku a pozorujeme kolemjdoucí.

Sako odkládám na vedlejší židli a po chvíli pozvedám šálek s kávou k ústům.

Loket opřený o stolek se mi zvrtne, hrneček se zhoupne a trochu kávy skončí na mých nových kalhotách.

On se mi naštěstí nesnaží pomoci s čištěním, a zůstává sedět.

Odcházím na toaletu, kde se pokouším škody na džínách eliminovat.

Když nám později servírka přinese účet, na kterém jsou pouze zmrzliny, pohled mu sklouzne na mé stehno se stále vlhkým flíčkem a připomene jí, že jsme ještě měli kávu.

Nacházíme se v našem rodném městě, takže procházka jeho historickou částí je pro nás oba nejen krásnou podívanou, ale i vzpomínkou na dětství.

Když scházíme z města dolů k vodní nádrži, ani mě nenapadne, že bych dnes mohla vidět západ slunce. Spatřím ho ve chvíli, když vstoupíme na molo. Slunce se sklání nad hrází lemovanou starými vrbami a jeho západ se odráží na hladině. Moment, který bere dech a při kterém zapomenete, že jste tu vlastně kvůli něčemu jinému.

Je čas na popcorn, letmé doteky v setmělém sále, občasné špitnutí a pohled, který říká:

,,To je krásný!"

Možná by to byl obyčejný film.

Možná bych na něj za pár dnů zapomněla.

Nebýt laskavosti s jakou autor nahlíží do dětské duše.

Nebýt dojemně dokonalého hereckého výkonu malého hlavního hrdiny.

Nebýt Svěrákova neuvěřitelného smyslu pro detail.

Ukažte mi koňské spřežení na sněhu a já si z tváří utírám slzy.

Po strništi bos.

Vzal mě do kina, na kávu se zmrzlinou, provedl mě historickým centrem rodného města, ukázal mi západ slunce.

Mohlo to být klidně rande.

Rande po devětadvaceti letech manželství.

Abych nezapomněla…,

u rande s vlastním mužem dopředu víte, že po kině půjde nahoru😊.