Trampoty králíčka Ouška

   Králíček Ouško o své zoubky vždycky dobře pečoval. Pravidelně chodil ke svému zubnímu lékaři Péťovi, protože věděl, jak jsou pro něj zdravé zoubky důležité. Životně důležité. Bez nich by totiž nerozkousal mrkvičku ani seno, a to by potom bylo moc zlé. Proto nezanedbával preventivní kontroly a pravidelně na ně chodil.

Když ale jednou na takovou kontrolu přišel, přesto, že byl objednaný, ordinace zubaře Péti byla zavřená a na dveřích bylo napsáno: ,,Z důvodu vážné nemoci dočasně zavřeno.“

Králíček zklamaně odešel a pečoval o své zoubky s ještě větším nasazením. Nevěděl přece, kdy se pan zubař vrátí.

   Uplynuly měsíce, přešly Vánoce a již tomu byl rok, co byl Ouško bez svého zubaře. Jednoho dne se na dveřích ordinace změnil text oznámení: ,,Ordinace zubního lékaře trvale uzavřena, hledejte si nového stomatologa.“

Králíček byl zoufalý, bál se o své zoubky, a tak nelenil a okamžitě začal obvolávat všechny zubaře v okolí, kam si myslel, že je schopen doskákat. Ani jeden ze čtyřiceti šesti zubařů ho ale do péče nevzal, všichni mají pacientů nad limit, a tak mu alespoň někteří poradili, že se má obrátit na svou zdravotní pojišťovnu. Ta je prý povinna zajistit dostupnost zdravotní péče. Ouško si poskočil s vědomím, že má vyhráno a kontaktoval zdravotní pojišťovnu. Tam mu potvrdili svou povinnost zajistit dostupnost péče, ale tu prý splnili tím, že třikrát vypsali výběrové řízení, do kterého se bohužel nikdo, kdo by chtěl v Ouškově městě ordinovat, nepřihlásil. A nutit ostatní zubaře, aby přijali pacienta nad limit, bohužel nemohou, musí si to s nimi vyjednat sám. Ouškovi ale zapomněli říct, že je to právě pojišťovna, která tyto limity určuje.

   Zoufalý králíček s vidinou toho, že bude muset skákat sto kilometrů až do Prahy, se zachytil posledního stébla a zavolal na Českou stomatologickou komoru. Ale tam ho bez jakéhokoliv zájmu odkázali zpět na pojišťovnu. A to už si Ouško připadal jako v pohádce O kohoutkovi a slepičce…

Svěřil se proto přátelům a známým, ale všichni na tom byli stejně. Kočička Mína, pejsek Punťa, koza Líza, prasátko Pašík i kravička Stračena se svým telátkem Bulíkem chodili také se svými zoubky k zubaři Péťovi.

   Jednou ale Ouško potkal svého dobrého kamaráda zajíčka Zoubka, kterého dlouho neviděl a vylíčil mu své trable.

,,Tak pojď k naší paní doktorce Verunce, ta tě určitě vezme,“ poradil mu Zoubek a dal mu na ní telefonní číslo. Ouško jí hned druhý den zavolal a domluvili se. Bude muset sice doskákat čtyřicet kilometrů od domova a veškeré ošetření si platit, protože paní doktorka nemá smlouvy s pojišťovnami, ale o svoje zoubky bude mít postaráno. A to je přece nejdůležitější.

   Králíček Ouško si po této zkušenosti moc dobře uvědomil, že jeho zdraví vlastně nikoho nezajímá a že se o něj musí postarat sám. A tak kromě zoubků začal více pečovat i o své tělo. Po práci šel vždycky na procházku nebo si zacvičil, začal papat více mrkvičky a přestal mlsat sušené banány a jablíčka, ve kterých je hodně cukru.

Co kdyby příště svou ordinaci zavřel i praktický lékař pro zvířátka…

Abych nezapomněla…

Dříve než nás spasí systém, budeme dávno bezzubí.