Moje poklady

,,Tam, kde je Tvůj poklad, bude i Tvé srdce“

Paulo Coelho

Výzva ,,Moje poklady“, kterou na svém blogu vyhlásila Marta, se nedá ignorovat.

Svůj poklad má totiž každý z nás a vůbec nezáleží na tom, jak moc jsme movití.

Nemusíme jezdit drahými auty, bydlet v luxusních vilách a na kontě mít šestimístnou částku, abychom byli vlastníky těch nejcennějších pokladů. Pro všechny z nás jsou to především děti, rodina a přátelé. To jsou ty skutečné poklady, které v životě máme, a které si musíme opravdu hýčkat.

Ale ještě jsou tu poklady materiální, které sice nemají nějakou zvláštní historickou ani finanční hodnotu, ale máme je rádi. Po léta si je schováváme a čas od času se jimi probíráme, oprašujeme a vzpomínáme na události, za kterých jsme tu či onu věc nabyli, nebo na člověka, který ji před námi vlastnil.

Milá Marti, děkuji za Tvou výzvu, bylo fajn posbírat ty věci a zavzpomínat.

Poklad první: Veverka bezuchá

Původ: po babičce z tátovy strany.

Při likvidaci pozůstalosti po babičce ji táta zachránil a přinesl mi ji s otázkou, jestli ji nechci. 

Jasně, že chci. Vždyť ty uši jsem veverce přece okousala já, když jsem byla malá.

Poklad druhý: Keramický sádelňák

Původ: po mamince

Tenhle nádherný kousek zůstal po mamce na chatě. Dlouhou dobu byl uložen mezi ostatním nádobím, než jsem si uvědomila jeho krásu, přenesla ho domů a dala na takové místo, abych ho měla denně na očích.

Poklad třetí: Kafemlýnek

Původ: po mamince

Když jsem před tátou projevila zájem, mlít si čerstvou zrnkovou kávu, neváhal a přivezl mi mlýnek, který kdysi dostala moje mamka od bráchy. Nikdy ho nepoužila. Já několikrát ano, ale nyní má své čestné místo v kuchyni a slouží pouze k potěšení oka. A stále voní kávou.

Poklad čtvrtý: Moždíř

Původ: po babičce z maminčiny strany

Moždíř zachránila před lety moje mamka z pozůstalosti po babičce. Když jsem si zařizovala vlastní domácnost, darovala mi ho. Každý rok před Vánocemi v něm tluču koření do medových perníčků.

Poklad pátý: Selská stolička

Původ: první výrobek syna truhláře

Selskou stoličku mi daroval syn, když ji vyrobil na učilišti. Dlouhá léta sloužila v šatně jako stupínek, když jsem potřebovala sáhnout někam, kam ze země nedosáhnu. Letos jsem se rozhodla, že je škoda, aby byla schovaná, poprosila jsem mého muže, aby ji obrousil a syn ji napustil světlou barvou. S výsledkem jsem spokojená tak, že stolička má čestné místo v obývacím pokoji.

Poklad šestý: Džbánek s nápisem Gruss aus Teplitz

Původ: po babičce z maminčiny strany

Džbánek mi darovala maminka z pozůstalosti po babičce. Pamatuji si, že babička v něm měla různé drobnosti, které se zrovna nikam nehodily. Často jsem ho u babičky vysypávala a přehrabovala se v knoflících, špendlících, gumičkách, kůžích a podobně. Dnes slouží jako pokladnička pro vnoučata a když jsem ho otevřela k nafocení, zjistila jsem, že mezi mincemi jsou i suché kaštany.

Poklad sedmý: Máslenka

Původ: vánoční dárek od švagrové

Tato máslenka je nejmladší ze všech mých pokladů, jsou jí pouhé tři měsíce. Našla jsem ji pod stromečkem i s ručně vyrobeným domácím máslem. Jsem z ní tak nadšená, že ji do svých pokladů bez váhání zařazuji.

  

Poklad osmý: Pohlednice koní

Původ: moje osobní dětská sbírka

Pohlednice koní jsem si jako děvče kupovala z kapesného, které jsem dostávala od rodičů. Tenkrát stál pohled v novinovém stánku jednu korunu. Když jsem ale chtěla nějaké exkluzivnější kousky, musela jsem na burzu, a tam jsem za jeden pohled koňského fešáka dala i čtyři koruny. Nevím proč, ale při té vzpomínce mi cukají koutky…

Abych nezapomněla…

Všechny poklady světa,

dala by Henrieta,

za ten jeden jediný,

veliký rodinný.