Sedmdesát sedm, s větrem v posteli a dýňová

Pondělí, 10.7.2017

,,Babičko, když by tam ty koťátka spadly, tak bych pro ně musela dojít, že jo?“

Ověřuje si Ema, stojící nad příkrým schodištěm v synově domě, kam jsme přijely nakrmit králíka.

Drží plyšová koťata, v každé ruce jedno a čeká, co jí řeknu.

,,To bys musela, Emičko. Ale oni tam nespadnou, protože Ty je držíš pevně," odpovím.

Jak ve zpomaleném filmu náhle vidím, jak se otevírají ty dětské dlaně, a obě ruce naráz vyletí do vzduchu.

Ona pod to schodiště ta koťata fakt hodila…!

Takže svojí otázkou si jenom mazaně pojistila, že ji po těch schodech dolů pustím.

Úterý, 11.7.2017

Děkuji, že jsi ve mně probudil radost z chůze, když jsme spolu chodili pěšky k babičce, z jednoho konce města na druhý.

Děkuji, že jsi mě seznámil s tak krásným krajem, jako je Šumava.

Děkuji, že jsi mi ukázal, co je trpělivost, když jsi vyráběl obrazy ze slámy a stavěl modely lodí.

Děkuji za chatu, kterou jsi vlastnoručně vybudoval a za ten malý kousek země uprostřed nádherného kraje.

Děkuji, že jsi nejtěžší chvíli svého života překonal se ctí.

Děkuji, za Tvou samostatnost a vitalitu, kterou dosud oplýváš.

A že občas něco zapomeneš? Vždyť to my přece také.

A to nám zdaleka není sedmdesát sedm let, jako dnes Tobě.

Všechno nejlepší k narozeninám, tati!

Středa, 12.7.2017

Celý víkend strávil s telefonem v ruce.

Celý víkend se snažil přijít na to, jak se nový, služební dotykový telefon ovládá.

Věty, typu:,,Hele, mě se tady něco objevilo“, ,,Zase mi to nefunguje“, Já už se z toho zblázním,“, nebo ,,Je to krám“, jsem slyšela několikrát denně.

A to všechno jenom proto, aby mu ho dnes přejela nákladní Tatra, když mu v práci vypadl z kapsy.

Čtvrtek, 13.7.2017

Víš, jak mizerně se teď po ránu cítím?

Čeká mě náročný pracovní den a díky Tobě vstávám nevyspalá a s mizernou náladou.

Nevadí mi, když ke mně v noci vletíš oknem.

Nevadí mi ani, když si okolo sebe omotáš záclonu.

Jsi v ní komický, vypadáš jako nevěsta na útěku.

Ale musíš se plazit pode dveřmi a kvílet na celý dům?

Při tom se fakt nedá spát…

Pátek, 14.7.2017

Když jsem dýni sázela,

bláhově si myslela,

že naplním sklepy plody,

a že v zimě budou hody.

Pro dýni mi srdce plane,

ale květy jsou jen plané.

Jen jediný dýni zrodil,

poslání tak svoje splnil.

Sobota, 15.7.2017

Původní vize turistické soboty vezme za své hned ráno, když zjišťuji, že vydatně prší. A protože se plán B zrodí záhy, je třeba vymyslet rychlý oběd, abychom mohli co nejdříve odjet do Ikey na nákupy.

Dvě mladé cukety nakrájím na větší kostky, osolím, pokapu olivovým oleje, sójovou omáčkou a posypu tymiánem. Sušeným, protože ten čerstvý mi na balkoně v květináči skomírá. V pekáčku vše promíchám a dám péci do trouby. Uvařím červenou čočku, namočenou od včera a podávám ji s upečenou cuketou. Světe div se, za půl hodiny je zdravý oběd na talíři!

Neděle, 16.7.2017

Když z obchodu přinese špatné granule pro králíka, i když jejich název má

napsaný na lístečku, když v samoobslužném skladu Ikey naloží a zaplatí jinou skříňku, než jsme si vybrali, tak to vypadá, že smolné skóre tohoto víkendu můj muž už nedožene.

Pak ale najde na ulici telefon, vyhledá v seznamu kontakt, máma“ a zavolá.

Slečna, které telefon patří ani netuší, že jí mobil ve městě vypadl.

Při předání má slzy v očích a s whisky v ruce manželovi děkuje, že jí navrácením mobilu zachránil vzpomínky.

Abych nezapomněla…,

že vlastní nezdary lze vyvážit i dobrým skutkem.