Moje singl dovolená, den první

Budík zvoní v půl šesté. Sice není můj, ale již neusnu.

Jak jinak…, mám přece dovolenou.

Z lednice zmizelo navařené jídlo a s ním i všechna káva ze spíže.

Ručníků v prádelníku ubylo a v šatně chybí manželovy pracovní věci.

Nechce se mi tomu věřit, ale klaplo to. Můj muž je po devíti měsících v práci!

Já vyklízím regál v technické místnost, hlídám Anežku a vařím si oběd.

Odpoledne na gynekologii mlčky platím třicet korun za zrcadla, i když jsem si stoprocentně jistá, že jsem se tam do žádného nedívala.

Ve svém rodném městě zabloudím v uličkách historického centra, a tak přemýšlím, jestli je to tím, že jsem tam tak dlouho nebyla, nebo už se začínám ztrácet v prostoru.

V mé oblíbené kavárně neodolám jogurtové zmrzlině s ořechy a medem, projdu voňavý Krámeček u podloubí a v sekáči ulovím pár bezva kousků za hubičku.

Při vyvolání fotek z automatu zjistím, že Emičce na ní chybí polovina obličeje a Anežce hlava. Potvrzení toho, že jsem opravdu fotografický analfabet, stojí sedmdesát šest korun.

Syn dnes balí kufry s rodinou do Chorvatska, já balím batoh na zítřejší výlet s kamarádkou.

Abych nezapomněla…,

v uličkách se ztratit můžu, najít se musím.