Vlk samotář

Vlk samotář, Jodi Picoultová

zdroj: Databáze knih

,,Máme-li ochránit svoji rodinu, neexistují omezení, kam až zajít. Přejdeme oceány, spolkneme hrdost.“

Vlk samotář není román, u kterého bych dychtivě hltala každou stránku. Vlk samotář je román, který vybízí k zamyšlení. 

K zamyšlení nad rodinou jako společenským uspořádáním i rodinou vlastní. Autorka vystihla spoustu myšlenek, které se v hlavě honí nejedné matce. Možná proto jsem si z této knihy vypsala zatím nejvíce úryvků. Paralelně s vyprávěním příběhu se odvíjí příběh hlavního hrdiny, žijícího s vlčí smečkou, která je úžasným příkladem rodinného soužití. Příběh chytře zapadá do hlavního děje knihy a je skvělé, alespoň na chvíli být součástí vlčí smečky. Čtenáře navíc kniha nutí k zamyšlení nad otázkou eutanazie. Jak dopadne rodina, jejíž členové mají na tento problém odlišný názor, a přesto musí o dalším osudu jednoho z nich rozhodnout? Semkne ji to, nebo zničí? 
Zvrat, který jsem od autorky čekala na konci knihy, byl tentokrát předvídatelný již na začátku, což trochu ubralo příběhu na napětí. 

,,Miluju všechny své děti. Každé z nich je mým oblíbencem, ale každé trochu jinak. Zeptejte se ale kteréhokoli rodiče, který si prošel nějakou krizí související s dítětem - strach o zdraví, potíže ve škole, citové problémy-, a řekneme Vám pravdu. Když něco vychýlí rovnovážný stav – když vás některé dítě potřebuje víc než ostatní - , z té nevyváženosti se stane černá díra. Možná to nikdy nepřipustíte nahlas, ale nejvíc milujete to z dětí, které Vás potřebuje víc než jeho sourozenci. Vlastně doufáme v to, že na každé z dětí dojde. Že máme dostatečné rezervy, abychom tu byli pro každé z nich, i když pro každé jindy. 

Tohle všechno jde ale do pekel, když se dvě z Vašich dětí postaví proti sobě a obě očekávají, že budete na jejich straně.“

Abych nezapomněla...,

že vlk je tak silný, jak silná je jeho smečka.