NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

pondělí 24. října 2016

Je to i můj život

Je to i můj život, Jodi Picoultová

zdroj: Databáze knih
Po přečtení knihy Čas odejít, chci více Jodi Picoultové.
Nad knihou Je to i můj život z počátku váhám, protože se mi dostává do ruky zrovna v době, kdy nejsem naladěna na téma nemoci. Nakonec ji beru a říkám si, že když to nepůjde, odložím ji.
Kupodivu to jde, a velice dobře. Pravda, je to těžké a kontroverzní téma, ale příběh je velmi čtivý. Rodina, která se potýká se smrtelnou nemocí své dcery Kate a druhou dceru Annu, která byla počata proto, aby Kate darovala svou krev, kostní dřeň a případně i orgány, využívá pro její záchranu.
Než se ovšem jedenáctiletá Anna vzepře a najde si právníka.
Hodlá se totiž soudit se svou rodinou o svůj svobodný život bez lékařů, nemocnic a vyšetření.
Příběh začne rozkrývat psychologické povahy všech postav příběhu. Vystřídají se ve mně snad všechny pocity a emoce. Největší problém mám s matkou obou sester. Tak strašně jí chci rozumět, ale moje pocity jsou v souvislosti s její postavu rozporuplné. 
Za každou cenu chce zachránit své nemocné dítě. 
I za cenu toho, že druhé dítě nutí k utrpení. 
Ale co já vím, co všechno v takové situaci dokáže matka udělat?
Ještě nikdy jsem z žádné knihy nebyla tak bezradná. Nevím, kdo je tady ten špatný, nevím, komu mám ,,fandit“.
A nebyla by to Jodi Picoultová, kdyby vše bylo tak, jak má být.
Ke všem těm emocím, které s příběhem prožívám, k té bezradnosti, co cítím, se konec příběhu otočí směrem, který mi otevře ústa, zastaví dech a nakonec i rozpláče.

Abych nezapomněla...,
že Jodi Picoultová mě vždycky dostane!

2 komentáře:

  1. hmmm raději si přečtu Honzíkovu cestu, tohle neeee, ale nikdy neříkej nikdy, že .....?!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem váhala, jestli číst, jak píšu. Ale navzdory těžkému tématu se to čte fakt dobře. A Honzíkova cesta? Proč ne:-)

      Vymazat

Děkuji za Vaše komentáře, vážím si každé zpětné vazby.
Jindra