O ženě a Bohu

,,Kam kráčíš, ženo?“ ptá se bůh ženy ve středním věku.

,,Jdu ke svému cíli, pane.“ odpoví žena.

,,A je cesta k tvému cíli přímá?“ vyzvídá nejvyšší.

,,Myslím pane, že má cesta se poslední dobou ubírá tím správným směrem. Na scestí mě ale občas svedou mé slabosti: netrpělivost, pohodlnost a požitkářství.“

Bůh se usměje a pokývá hlavou nad ženinou upřímností.

,,Mohu se tě na něco zeptat, pane?“ ptá se žena

,,Ale já přece neodpovídám na otázky přímo,“ podiví se nad její troufalostí Bůh. ,,Já pouze dávám znamení.“

Žena sklopí hlavu, pokrčí rameny a snaží se o vysvětlení:

,,Omlouvám se pane, mám jen pocit, že kromě mých slabostí, i někteří lidé z mého okolí svádějí mne na scestí, nebo mou cestu k cíli komplikují“.

Bůh opět pokývá hlavou a řekne:

,,Pamatuj si, že neexistují náhodná setkání. Každý člověk v tvém životě je ti buď darem, testem nebo trestem.“

Žena dlouho přemýšlí, nakonec se usměje, poděkuje Bohu a pokračuje ve své cestě.

V cestě životem, během níž při setkávání s různými lidmi s pokorou děkuje za dar, odhodlaně prochází testem a odvážně přijímá trest.

Abych nezapomněla…

už víte, který člověk je vám v životě darem, který testem a koho máte za trest?