Jak včelička Tonička neposlechla maminku

   Jakmile na jaře v sadu začaly kvést třešně, zavolala si včelí maminka svojí dcerku, včeličku Toničku: ,,Toničko, je na čase začít sbírat pyl. Vidíš ten nedaleký sad plný třešní? Pyl budeš sbírat jenom v tomhle sadu, rozumíš?“ řekla, a Tonička přikývla.

   V sadu to bzučelo jako v úle, a Tonička už z dálky cítila vůni třešňových květů. I ostatní včelky pilně pracovaly a sbíraly pyl do košíčků, umístěných na svých nožičkách. Tonička se hned pustila do práce, přelétala z květu na květ a spokojeně si při práci bzučela.

Když ji od práce vyrušil bzukot dvou včel, které znala ze sousedství, zvědavě vystrčila hlavičku z třešňového květu.

,,Bzuuum, my víme o něčem lepším, než jsou tyhle květy,“ překřikovaly se Bzulinda s Bzunikou. ,,Pojď, ukážeme ti to,“ lákaly Toničku.

Ale Tonča zavrtěla hlavou: ,,Kdepak, já nemůžu ze sadu, a vůbec, mám hodně práce. Musím do večera mamince nanosit ještě hodně pylu.“

,,No právě, bzum. Chceme ti ukázat místo, kde je ho spousta pohromadě. Za městem právě rozkvétá celé pole žlutých květů. Budeme mít nejvíc pylu ze všech,“ lákají ji včely. Toničku napadlo, že by maminka mohla být ráda, že jí přinese více pylu, a tak se s těma dvěma nakonec na to žluté pole vypravila. Do večera opravdu nasbírala pylu víc než ostatní včelky ze sadu, a maminka byla na svou dcerku pyšná. O tom, že pyl pochází ze žlutého pole za městem, ale Tonička pro jistotu mamince nic neřekla.

   Jenomže v noci bylo Toničce ouvej. Bříško jí bolelo, hlava se jí málem rozskočila bolestí, a její maminka už si myslela, že jí dcerka umře. Ráno zavolala včelího pana doktora, a ten jí svěřil, že stejné potíže mají ještě dvě další včeličky ze sousedství, které včera sbíraly pyl na žlutém poli za městem. Pan statkář, kterému to pole patří, ho zrovna den předtím ošetřil jedovatým postřikem, a neposlušné včelky se jím otrávily. Pan doktor proto musel všem třem vypumpovat bříško, a Tonička musela mamince slíbit, že už víckrát na žlutém poli pyl sbírat nebude. Příště už by jí pan doktor totiž zachránit nemusel…

 

Abych nezapomněla…

a jak to bude se včelkama dál???