Nejsem jako vy

Jodi Picoultová

Aspergerův syndrom patří mezi poruchy autistického spektra. Vyznačuje se především potížemi v komunikaci a sociálním chování, které jsou v rozporu s celkově dobrým intelektem a řečovými schopnostmi. Jedná se o celoživotní úkaz, který je potenciálně handicapem. Lidé s Aspergerovým syndromem mívají problém porozumět ironii, najít si přátele, jsou snadno manipulovatelní. Na druhou stranu bývají upřímní, bez problému porozumí psaným pravidlům a mívají velmi dobrou paměť.

Takto hovoří o Aspergerově syndromu Wikipedie.

O existenci knihy Nejsem jako vy vím dlouho, přesto jsem její četbu odkládala s obavou, že vzhledem k tématu bude pro mne její čtení velmi těžké.

Když mi ale v knihovně zcela neplánovaně padne do ruky, jsem odhodlaná ji přečíst.

Spisovatelka Jodi Picoultová je známá tím, že se ve svých knihách věnuje velmi kontroverzním tématům, a že si problematiku daného tématu vždy velmi pečlivě nastuduje. Tak tomu bylo i u této knihy, kdy se během psaní setkávala s dospívající autistickou dívkou a sdílela s ní její pocity, chování, život. Není tedy divu, že dílo působí jako by si ho autorka přímo odžila.

,,Občas mě napadne, že lidské srdce je taková obyčejná police. Vejde se do ní jen určité množství věcí a pak něco prostě vypadne a člověk se musí sehnout a posbírat to“.

Emma

Příběh zní jednoduše, ale není. Osmnáctiletý Jacob trpící Aspergerovým syndromem, je obžalován z vraždy. Okolnosti jeho zatčení jsou ale jen důsledkem jeho postižení. Autorka nutí k zamyšlení nad společností, která je absolutně neznalá tohoto problému. Týká se to i policie, soudců, státních zástupců a právníků, jejichž chování vůči chlapci s Aspergerovým syndromem, je tak neadekvátní jeho poruše. Způsobuje řadu problémů a nečekaných Jacobových záchvatů, nezřídka i v soudní síni. Chlapcovy reakce si proto lze vysvětlit i tak, že cítí vinu. Jeho odsouzení se z tohoto důvodu stává velmi pravděpodobným.

,,Věřte mi, že jsem si uvědomoval, co je a není normální. Věděl jsem, že není normální klepat si rukou do nohy nebo chodit v kruzích nebo opakovat pořád dokola stejná slova, ale někdy to byl ten nejjednodušší způsob, jak si ulevit. Třepání prsty před obličejem nebo bubnování do stehna hrálo stejnou roli jako pojistný ventil u parního motoru. Možná to vypadá divně, ale ve srovnání s lidmi, kteří řeší přetlak alkoholem nebo pornem, si pomáhám celkem neškodně.“

Jacob

Na pozadí tohoto příběhu jsou vykresleny pocity hned několika postav. Samotného autistického Jacoba, jeho maminky Emmy, která mu doslova obětovala naprosto veškerý svůj čas a Jacobova bratra Thea, který proplouvá životem po svém a čeká, jestli na něj trochu mámina času a pozornosti zbude.

,,Nejsem svatej. Občas vytáčím Jacoba k nepříčetnosti čistě proto, že je to tak snadný. Jako třeba když jsem mu vlezl do skříně a zpřeházel mu oblečení. Nebo když jsem schoval víčko od zubní pasty, takže ji nemohl zavřít, když si dočistil zuby. Jenže nakonec se vždycky cejtím blbě kvůli mámě, která ty Jacobovy scény pokaždý odnese nejvíc. Někdy, když si myslí, že už s Jacobem spíme, ji slyším plakat. V takových chvílích si uvědomím, že ona si tenhle život taky nevybrala“.

Theo

Mé počáteční obavy byly zbytečné. Přesto, že kniha Nejsem jako vy není úplně oddychové čtení, je napsána s citem a některé situace jsou i přes neveselý charakter problému, úsměvné.

A Jodi Picoultová to prostě umí napsat tak, že nechcete přestat číst!

,, Když někdo zemře, je to, jako když vypadne zub a v dásni zůstane díra. Můžeš žvýkat, můžeš jíst, máš spoustu jiných zubů, ale jazyk ti stále zajíždí do té díry, kde jsou ještě trochu citlivá zakončení“.

Jacob

Abych nezapomněla…,

Proč si v peněžence srovnávám bankovky od nejvyšší hodnoty po nejnižší?

Proč si při čištění zubů v duchu počítám do sto dvaceti?

Proč si trička ve skříni srovnávám podle barev?

Proč u některých věcí lpím na tom, aby byly stále na svém místě?

Že by každý z nás měl v sobě kousek Aspergera?