Ťuk ťuk ťuk, Lepodotelačesalačoga...a ,,Hašááám ha!"

Pondělí, 2.10.2017

,,Nejsem jako vy“, čte o víkendu můj muž titulek na mé rozečtené knize a vzápětí dodává:

,,Ty opravdu nejsi jako my.“

Chvíli přemýšlím o tom, jak to myslí a vysvětluji, že kniha je o chlapci s Aspergerovým syndromem.

,,To já vím“, odpovídá. ,,Ale ty jsi taky jiná než my všichni ostatní.“

Beru to jako kompliment a jsem rozhodnutá si svou individualitu nadále hýčkat.

Hlavně, že zase nezačíná s tím, že jsem komplikovaná osobnost…

Úterý, 3.10.2017

Zpočátku je to zaťukání nesmělé.

Dokonce si myslím, že se mi to jenom zdá, a tak znovu usínám.

Jenomže ono je po chvíli slyšet znovu a naléhavěji.

Procitám a zaposlouchám se do toho zvuku, který narušuje mé sny.

Ťuk.

Ťuk ťuk ťuk.

Ťuk.

Kapky deště dopadající na parapet za oknem dávají vědět, že meteorologům předpověď vyšla.

Prší.

Středa, 4.10.2017

Tak tohle je zázrak přírody!

Podporuje paměť, pozornost, schopnost koncentrace, rychlost zpracovávání informací a porozumění problému, pohotovou reakci a řečové vyjadřovací schopnosti.

GOTU KOLA, PUPEČNÍK ASIJSKÝ.

Ještě pár týdnů užívání a zpaměti odříkám i jméno Mirečkova dědečka:

Lepodotelačesalačogaleokranieliipsonatriumupotrimatosifioparamomeritokatakekulmenokyčlepasifofatoperistelerektrionop.

Čtvrtek, 5.10.2017

,,Tak mi to ukaž, ať zítra aspoň vím, kam jedu“, říká mi můj muž, když se večer vrátí z práce.

Startuji počítač, otevírám Mapy.cz a zadávám adresu.

,,Penzion Tilia Český Krumlov“, odpovídám a otáčím monitor směrem k němu.

,,Tam Tě příští tři dny čeká pokojíček, z kterého Tě bude přecházet zrak!“

Pátek, 6.10.2017

Konečně ho poznávám.

Konečně jsem v jeho středu, jsem součástí dění v Českém Krumlově.

Procházím těmi slavnými uličkami a navštěvuji obchůdky v historické zástavbě prastarých domů.

V creperii Mls si pochutnám na mátovém čaji s medem a citronem a mám pocit, že lepší jsem nepila.

Čtyři nádvoří českokrumlovského zámku a zámecká zahrada jsou pro mne neskutečným zážitkem a pohledů z hradeb na město, se nemůžu nabažit.

Co na tom, že jdu s davem japonských turistů, že všude narážím na jejich selfie tyče, a když vejdu do obchodu, automaticky na mě prodavačky začnou mluvit anglicky.

I takový je Český Krumlov.

Sobota, 7.10.2017

,Nemohl bys to počasí nějak začarovat?“ Ptám se manžela cestou na Rožmberk, když začíná pršet.

,,Hašáááám ha!“ slyším z jeho úst. Zní to sice trochu japonsky, ale přičítám to prostředí Českého Krumlova.

Po chvíli přestává pršet a já ho chválím za úspěšné zaklínadlo. Skromně pokrčí rameny a snaží se mi namluvit, že hodně záleží na výslovnosti.

Každopádně se počasí zkazí až odpoledne, kdy po našem vystoupání na Vítkův kámen začíná pršet a jsou pouze čtyři stupně nad nulou.

Neděle, 8.10.2017

,,Emičko, nechceš se jít taky pomazlit s dědou?“ Ptám se Emy, když už jsem od ní celá uválená.

,,Nechci babi, já jsem se těšila jenom na Tebe“, odpoví a skočí mi na záda.

,,Emi, ale možná by ses měla jít dědy zeptat, kolik už má těch autíček“, zkouším strategii přes dědovy modely aut, se kterými si Ema u nás ráda hraje.

Ema přemýšlivě nakloní hlavu a pomalu se na pohovce sune k mému muži:

,,Když si to pšeješ babi, tak já to udělám.“ Řekne a za chvíli už sedí dědovi na klíně, kde se dozví, že jednou autíčko do sbírky přibylo.

Abych nezapomněla…,

jsem šťastná, když jsem na cestách, ale jsem šťastnější, když se vracím domů.