Že mě moje fobie z výšek dožene i v muzeu, jsem
opravdu nečekala.
Když můj muž jako cíl našeho nedělního výletu vybral Muzeum
rekordů a kuriozit v Pelhřimově, netušila jsem, a zřejmě ani on, že cesta
za rekordy povede do městské věže, po velmi úzkých, točitých schodech. A pak
ještě o tři patra výše, tentokrát po schodech dřevěných.
V každém patře
jiná expozice, do každého patra s mojí fobií.
Ale jsme tu za rekordy, tak
proč k nim nepřidat i jeden svůj osobní.
Jsem nahoře!
Jsem pod střechou městské věže, výš už to vede jenom do
nebe.
A tam, se ještě nechystám.
Čokoládová města a hrady, drátkovaná vejce i nejdelší
pomlázky.
Největší péřová bunda, čepice i boty a miniatury, viditelné
pouze pod lupou.
Nejstarší jorkšírský teriér a baset s nejdelšíma ušima.
Rekordní sbírka čtyřlístků a vícelístků.
Pražský hrad, vytvořený ze špejlí.
Outdoorová bota vyřezaná z pařezu motorovou pilou i
obraz z těstovin.
Šála století, k jejíž rekordní délce přispěji upletením
čtyř řad.
Zjišťuji, že rekord jde vlastně udělat úplně ze všeho.
Člověk musí být pro vytvoření toho svého hlavně dostatečně zapálený a jestli
zubama ohýbá padesáti korunové mince, nebo jimi rozepíná podprsenky na čas, je
vlastně úplně jedno.
Abych nezapomněla…,
k rekordům výtah neexistuje, musíš to vzít po schodech.
My jsme v Pelhřimově byli o týden dřív - v Mountfieldu koupit novou hlavu do křovinořezu :-). Ale v Muzeu rekordů už jsme byli taky - před mnoha lety, ještě když byl syn malý. Aby taky ne - je to město, k němuž máme z chalupy nejblíž (Horní Cerekec nepočítám, sice má statut města, ale je to vesnice)
OdpovědětVymazatMy se stejně někde potkáme Stáňo:-).
OdpovědětVymazatPelhřimov je docela fajn, ale většinou přes něj vždycky jen projíždíme.
Odpoledne jsme to ještě vzali na Křemešník, byla jsem tam s rodiči jako malá holka, tak jsem si chtěla oživit vzpomínky...
H.
Tak to už jsi byla fakt kousek od naší chalupy. Máma na Křemešník chodívala pěšky na poutě :-). My už tam byli mockrát, naposledy přd dvěma roky s kamarády. Potěšilo mne, jak obnovili kostel. Když nemáš ráda výšky, tak na Pípalku jsi asi nevylezla, co? (ta naše kamarádka je na tom podobně, takže když jsme tam byli, čekala na nás pod rozhlednou;-))
VymazatMyslela jsem si to, jak jsi zmínila Cerekev:-).
VymazatNa Pípalku jsem opravdu nevylezla, bylo mi špatně už když jsem se podívala nahoru:-). Můj muž šel nahoru sám. Nedívala jsem se...:-))
Tak tam jsem nikdy nebyla :-) Rekordy jsou zvláštní a zajímavé a jak píšeš ať už jsou v čemkoli. Jsi statečná, že jsi zvládla vylézt nahoru. Měj se hezky D.
OdpovědětVymazatDani, vždyť Ty to máš taky do Pelhřimova pořádný kus cesty...:-)
VymazatH.
Nebyla jsem tam. A nebyla jsem tedy ledaskde. Všude je něco. Každý kousek naší země má něco zajímavého.
OdpovědětVymazatPřekonala jsi svoji fobii z výšek. Tleskám Ti. To já tedy se svojí klaustrofobií -mám někdy dost velký problém. Uzavřené prostory fakt nejsou můj šálek kávy. :-)
Hezký sen, Henrietko!
Hanka
Vidíš, popřála jsem Ti hezký sen! To taky není k zahození :-)
VymazatJenže má to býti HEZKÝ DEN !
Milá Hanko, fobii z výšek jsem rozhodně nepřekonala, ale pro tentokrát alespoň potlačila:-). Klaustrofobie určitě taky není nic příjemného...
VymazatDěkuji za přání hezkého snu, ten se vždycky hodí:-)
Měj se pěkně
H.
A ty jsi čekala, že pojedeš výtahem za rekordem, jo ?
OdpovědětVymazatNebylo by to špatný, ale nečekala:-).
VymazatChceš vytvořit rekord, odříkej a dři.
Chceš za rekordy do muzea, šplhej po schodech:-).
H.
Henrietko, to byla výzva a ty jsi hozenou rukavici sebrala. Tleskám.
OdpovědětVymazatKrásný víkend.
K.
Děkuju, Katko.
VymazatSkrz schody naštěstí nebylo dolů vidět:-).
Pěkný víkend i Tobě.
H.
Zdravím - to je ale velice zajímavé. Na tento blog se budu muset zaměřit poněkud více, abych tak řekl. :)
OdpovědětVymazatHenriet, krasa, tleskam k tomu osobnimu rekordu. Prekonat sam sebe je sakra slozite!!! M.
OdpovědětVymazatDěkuju Marcelko. Složité to je, tady jsem to dala, ale na rozhlednu se rozhodně nechystám:-).
VymazatH.
Henrieto jsi šikulka 😊.. Občas je výtah potřeba, ale ne vždy je to možné..
OdpovědětVymazatTvoji myšlenku o schodech si ráda v mysli uchovám.
Přeji ti krásný nový týden.Z❤
Děkuji Zdeni. Život nám občas připraví překážky, s nimiž nepočítáme. Kdo by taky čekal muzeum ve výškách?!
VymazatI Tobě krásný týden.
H.
Henrietko, gratuluji k osobnímu rekordu. V Pelhřimově jsem byla několikrát, ale v muzeu rekordů jsem ještě nebyla.
OdpovědětVymazatPřeji krásný večer.
Děkuji Dášo. Třeba se to někdy semele tak, že se tam podíváš. Je to taková oddychovka. Teda...až na ty schody:-).
VymazatPěkný večer.
H.
Fóbii z výšek jsem zdědila po taťkovi, ale místo toho, abych ji překonávala, je to spíš každým rokem horší. Teď už mi stačí jen vidět fotografii a mám závrať. Do tohohle muzea mě opravdu nikdo nedostane :-)
OdpovědětVymazatTaké jsem překonávala, hlavně kvůli dětem, abych jim nekazila zážitky. Proto jsem kdysi například absolvovala jízdu lanovkou na Sněžku, která pro mě byla neuvěřitelně stresujícím zážitkem. Schody do muzea jsem dala jenom proto, že nebyly otevřené.
VymazatH.