NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

pondělí 6. února 2017

Co potěší, formování osobnosti a nedělní ticho

Pondělí, 30.1.2017
Po třech týdnech poprvé v práci. Po tom, co jsem během nemoci vstávala ráno v půl osmé a usnula několikrát i během dne, se dalo očekávat, že dnes do práce zaspím.

Úterý, 31.1.2017
To se dnes ráno na silnicích děly věci…
Na konci ledna nás opět příroda překvapila situací, která je pro ni v tomto období typická. Nějak zapomínáme, že v lednu může i sněžit.

Středa, 1.2.2017
Co po nemoci potěší?
Když vejde zákazník a řekne: ,,Jé, Vy už jste zdravá?…Tak já ty dveře radši hned zavřu, ať ještě nenastydnete.“
Když i na poště při podání balíku, projeví slečna za přepážkou zájem o mé zdraví.
Když se při nástupu do autobusu na mě řidič usměje a pronese: ,,Vás už jsem neviděl…“

Čtvrtek, 2.2.2017
Když...prostě…jakoby…protože...
Sorry, dneska nedám dohromady souvislou větu.

Pátek, 3.2.2017
V lázních jsem nikdy nebyla.
Možná proto, že mám z mladých let zafixováno, že lázně jsou jenom pro nemocné a neuvědomila jsem si, že to už dávno neplatí.
Možná proto, že polehávání po procedurách a masážích, mě nikdy moc nelákalo.
Možná proto, že pobyt v lázních je poměrně finančně náročný.
Když mi ale manžel v třeboňských lázních, kde si léčí svou zraněnou ruku, zajistil na víkend ubytování, stravu, slatinnou koupel i nové plavky, nemohu odolat. Pojedu do lázní!

Sobota, 4.2.2017
Už jsem zapomněla, že tříleté děti nemusí být vždycky jenom roztomilé. Že odpolední procházka, ač prosluněná počasím, se může pokazit vztekem, pláčem, vydíráním a naschvály,  jindy toho roztomilého a legračního stvoření. 
Ale klid, je to přece jenom jeho přirozený vývoj.  Jeho chování je jen důsledkem jeho zrání a formování jeho osobnosti.
No jo, ale vědí to i Ti, co nás cestou potkávají?

Neděle, 5.2.2017
Už ráno, po probuzení se zaposlouchám do ticha. Mám štěstí, že v našem domě je. Ticho.
Toužím po něm celý den, proto nepouštím rádio ani televizi, pračku ani myčku.        
Zvláštní, jak v tichu dokážeme prožít vše intenzivněji. Miluju ticho.



Abych nezapomněla…,
že někdy prostě nenapíšu ani řádek, i kdybych se zbláznila. Třeba tenhle čtvrtek.

8 komentářů:

  1. Mám nový oblíbený blog :-). Našla jsem ho náhodou, díky tomu, že mne nějaká viroza skolila do postele a pracovní neschopnosti, přečetla spoustu starších článků... A budu se vracet - tvoje psaní mne baví. Díky, měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, ani nevíš, jak mě Tvůj komentář potěšil...nakopnul...rozsekal:-)
      Buď u mne vítána!
      JÁ děkuji!
      Hezký večer
      H.

      Vymazat
  2. čtvrtek byl vážně výživný :-), ale jsou týdny kdy je čtvrtek vlastně každý den :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ticho je moje nejoblíbenější hudba, úplně ti rozumím :-) D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krásně řečeno!
      Vítám Tě mezi tichem spřízněné duše:-)
      H.

      Vymazat
  4. Tááák krásně se čteš... je to pohlazení <3 (snad mohu TY)
    Hezký den
    J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji Jani, to mě tak hrozně těší.
      Já opravdu začala psát blog proto ,,abych nezapomněla". A aby, až jednou moje děti budou mít čas:-) si mohly přečíst co jsem prožívala, cítila a co mě bavilo . A jestli se moje slova líbí dalším lidem, pak je to pro mne nádherný bonus, se kterým jsem nepočítala.
      A určitě TY, budu ráda:-)
      H.

      Vymazat

Děkuji za Vaše komentáře. Jsem za ně moc ráda.
Henrieta