Příběh obyčejného pondělí

Pondělí, 29. ledna 2018

Vladimír Jiránek, Běžte a milujte se

   Ve čtyřiceti pěti letech si dělat těhotenský test se může zdát pro některé mladší ženy poněkud úsměvné. Možná, ale Renatě, která se ještě před několika dny užírala myšlenkou na případné těhotenství, do smíchu zase tolik není. Je si vědoma toho, že pokud test vyjde pozitivní, nastane situace, kterou bude muset řešit.

Dlouhé debaty s partnerem, probdělé noci a lékařské konzultace ohledně těhotenství v pokročilém věku, ale naštěstí nejsou potřeba. Test zabarví pouze jednu čárku a Renata si tak ke svému gynekologovi jde pouze pro potěšení. Ehm, pro injekci. Potěšení má z dobré zprávy, těhotenství se nekoná. Jméno Karolínka, které mezitím Renatin přítel Standa vybral pro případného potomka, tak musí nalézt uplatnění v jiné rodině.

     Třeba taková Lenka by klidně ještě jednu holčičku mít mohla. Sice už by to byla třetí, ale děvčátka by určitě byla šťastná, že mají sestřičku Karolínku. Maminka by už ale nejspíš neměla tolik času činit významné objevy v učebnicích lucemburštiny, týkající se nepoužívaných názvů měsíců. Otázkou je, jestli takové objevy vůbec k něčemu jsou a jestli, jak se domnívá, je ocení alespoň ti hipsteři.

     Zdenka se patrně za hipsterku nepovažuje, ale jelikož je tvořivý člověk a používá slova jako třeba ajťák, leckdo by jí toto označení mohl nedopatřením přiřknout. Nicméně slova třeťáka, které si vyslechne u doktora:,,My jsme jiná generace, dospělí jsou komplikace“ , si nebere osobně a upřímně se nad nimi i s Naty pobaví. Ukončení studia Naty ve stávající škole je pak již jen formalita, která jim náladu nezkazí.

     Když nemůžeme v noci spát, nastává vnitřní souboj. Ležet a koukat do stropu nebo vstát a jít něco dělat?  Ála to druhé okamžitě zavrhuje. Buchet už se při nespavosti v noci napekla dost. A navíc jí dnes ráno přiveze syn nemocného Jonáška. Jaké je ale překvapení, když ráno z auta vylézají marodi dva. Neohlášená Amálka spolu s Jonáškem koukají na pohádku, nevyspalá babička klimbá v křesle a v jejím odkrveném mozku se začne odvíjet příběh: Babička spí a s hlavou sesunutou na poprsí spokojeně oddychuje. Děti, kterým skončila v televizi pohádka a začínají se nudit, se zvedají z pohovky a šmejdí po bytě. Zalíbí se jim vystavené svíčky, a tak je berou do svých ručiček. Jsou sice ještě malé, ale už vědí, že svíčky mají hořet. Jonášek se tedy vypraví do kuchyně najít zápalky. Když je přinese do obývacího pokoje, Amálka radostně zatleská ručkama. Jonáš zapálí jednu svíčku, ale jak se zalekne otevřeného ohně, upustí ji, a ona se hořící zakutálí k oknu. Když vzplane záclona, která sahá skoro až k zemi, babička se probouzí.

Ve skutečnosti Alenku probere příchod jejího muže a s úlevou, že to byl jen letmý sen, utíká do kuchyně připravit oběd. Probdělou noc si tak vynahrazuje tříhodinovým odpoledním spánkem s nemocnými vnoučaty.

     Blondýna nemá polobdělé sny o hořícím pokoji, ale o létání. Vědomí toho, že ji nic po operaci, kterou před pár dny prodělala, nebolí, ji navodí takovou náladu, že má pocit, jako by se vznášela. Přispívá k tomu i slunce, prostupující modrým nebem. Zpátky na zem ji okamžitě dostává nepříjemný fakt. Vyšlápnuté hovno. Na kontrolu k lékaři s exkrementem na podrážce? No což zbývá Blondýně? Ze všech sil se snaží na trávníku dostat ze vzorku obuvi co nejvíce toho smradlavého sajrajtu. Lékařce se s tím samozřejmě nepochlubí, za to musí s pravdou ven o horečce sobotní noci. Ne TÉ Horečce sobotní noci, kde Travolta  tančí a ženy a dívky mu leží u nohou. Ale o té její opravdové, virové. 

     K lékaři se ale nechodí pouze s virózou. Občas je potřeba nabrat krev a laboratorně ji zkontrolovat. To vše na lačno a bez ranní kávy. Marta jde na odběr společně se svým mužem. Dva lidé, dvě žádanky. Možná to způsobuje rychlost, s jakou jsou postupně voláni do ordinace, možná absence ranní dávky kofeinu. Každopádně se Marta díky záměně žádanek nechtěně vydává za manžela. Zdravotní sestra se však nenechá nachytat a s otázkou ,,Vy jste Dušek?“ ji žádanku vrací. Kdyby totiž k záměně skutečně došlo, mohlo by se stát, že odpolední činnosti na rekonstrukci koupelny by se musela ujmout Marta a její muž by si naopak liboval, jak nemusí uklízet, když je v domě díky rekonstrukci stejně nepořádek.

     Když se Dáša ocitne díky služební cestě u Sázavského kláštera, neodolá touze si ho vyfotit. Kéž by mohla alespoň na chvilku dovnitř, na nádvoří. Brána je však zavřená. Fakt, že je pondělí, a ještě k tomu leden, dává jasně najevo, že to není úplně v nepořádku. Ale když něco hodně chceme, tak se to splní. A Dáša asi dovnitř chce opravdu hodně, protože se za branou objeví člověk, který se chystá odejít z kláštera do města. A protože je to žena činu, požádá ho o pár minut jeho času. O pár minut, které potřebuje k tomu, aby nasála atmosféru a pořídila pár dokonalých fotek.

     ,,Tak fajn. Je pondělí, na tento týden mám všechno nachystané“, rekapituluje své týdenní povinnosti Helena. Současně si ale s hrůzou uvědomí, že se zavázala celý svůj prožitý týden popsat do týdeníku. Možná z toho má trošku obavy, ale ke konci dne obavy pomalu mizí. Zvlášť když ji dokonale rozptýlí Dabing street v Dejvickém divadle. Pan Preiss možná v této hře nechce říkat sprostá slova, ale Helenka se patrně při psaní týdeníku nějakému tomu peprnějšímu slůvku neubrání. 

      Diana sprostá slova použít nemusí. Její plánovaná pracovní schůzka totiž dopadne nad očekávání dobře. Aby taky ne, když své mužské protějšky ,,uplatila“ upečenými šneky z listového těsta. Úspěch si ale jistě zaslouží i svými vyjednávacími schopnostmi. Škoda, že její odpolední plány na hodinu fit baletu nevyšly, ale tak zase může v klidu přichystat rodině večeři. Segedínský guláš však podává s chlebem, a to se zrovna s velkým nadšením neshledává. Knedlíčky by nebyly? Večer ještě stihne nazdobit pár baletních kostýmů a pak už hurá do postele plnit manželské povinnosti. Nebo kdo jí to vlastně pod peřinou jazýčkem olizuje tu ruku?

     Není od věci si před návštěvou Úřadu práce zajít na kosmetiku jako Danka. Pracovnice za přepážkou pak na první pohled vidí, že o sebe žena dbá a třeba potom přistrčí nějaký ten lepší flek. Lednové výprodeje lákají svými mega slevami, a protože dosud Danka ještě žádné nestihla, rozhodne se zajít do obchodu rovnou z pracáku. Jaké překvapení, když tam na ní čeká svetřík, který si vyhlédla už před časem. A teď je za babku. Nadšení ze svetru trochu opadne starostí o Bertíka, který si na Aikidu zvrtnul nohu a s večerem doléhá na Danku velké vyčerpání. Ona se domnívá, že se tak děje vlivem Bertíkova úrazu, ale ruku na srdce, kdo by nebyl po takovém maratónu kosmetika – pracák – výprodeje – úraz, vyčerpaný.

     Marcela má ale dnes pocit naprosto jiný. K nezaplacení! Dnes totiž dělá jinému člověku radost. A to se počítá! Upečený dort a ručně pletené ponožky předává i s políbením a s uspokojením pozoruje radost, která se zrcadlí ve tváři obdarovaného. A protože co dáváš, vrátí se ti zpátky, pocítí tu radost Marcela na vlastní kůži. Vždyť už ráno, kdy ji kromě čtyřnohého chlupáče Charlieho vytahuje z postele i slunce, je ve znamení těšení se na jaro. 

     Obětovala tomu neděli, zrušila naplánovaný turistický výlet. Jenom aby mohla pracovat na rozepsaných článcích. Henrieta má dnes v úmyslu publikovat své včerejší dílo. Recepty jsou připraveny, teď už zbývá jen vybrat ty nejlepší fotky. Zjištění, že fotky nejsou v počítači na svém místě Henrietu mírně rozladí, ale je jí jasné, že jestli jsou zařazené jinde, nepřesunul je tam nikdo jiný, než ona sama. Jenomže ty fotky nejsou nikde! No tak to bychom měli…takže nezbývá, než recepty znovu uvařit, nafotit, sníst a pak můžou jít na blog. Jestli ovšem fotografie zase někam záhadně nezmizí.

     Fakt, že alespoň jeden den v týdnu je Zdenička k nepoužití, bere tato žena prostě tak, jak to je. Neláme nic přes koleno a oddá se odpočinku. Kdo by také po noční směně nezalezl alespoň na půl dne do peřin…

     Stáně by se také možná líbilo ležet doma, ale její pracovní vytížení v posledních týdnech jí to rozhodně nedovoluje. I dnes přichází z práce domů poměrně pozdě, a to ji ještě čeká příprava večeře, na kterou se její muž už těší. No nic, dneska to bude rychlovka. Sotva začne s přípravou, manžel je odvolán do práce na mimořádnou noční směnu. A protože nečeká ani na večeři, na Stáňu zbudou obě porce toustů s česnekovou pomazánkou. Ještě, že nebude večer koho líbat…

     Voláme si, když něco potřebujeme, voláme si, když je něco k řešení. Kdo z nás volá tomu druhému, jen tak? Třeba jen proto, že je krásný den? Zuzka má to štěstí. Její dcera, kousek od domova sdílí momentální radost z krásného dne se svou matkou. Co je víc?

     Špatná noc a časné probuzení malého Šimona vyvolá v Ilonce dojem, že celý den se bude odvíjet ve stejném duchu. Jenomže překvapilo nejen počasí, které, ač je leden, se podobá tomu jarnímu. Překvapením je i pohodový pracovní den, který uteče jako voda. Večer se tak Ilonka může věnovat svému letos prvnímu příspěvku na blogu. A pak že to pondělí nebude stát za nic…

     Opačnou zkušenost má bohužel z dnešního pracovního dne Míša. Smutno a nevlídno ještě umocní pocit marnosti, který jí přivede na myšlenku, že už ve stávajících podmínkách nechce pracovat. Naštěstí má vedle sebe člověka, který ji dokáže podpořit a přesvědčit ji o tom, že v rodinném kruhu, s dobrou kávou, bude líp. Manžel k nezaplacení.

Abych nezapomněla…

tímto se příběhy sedmnácti žen a jednoho lednového pondělí propojují.