Příběh hononožce, o pošťačce a víkend plný otázek

Pondělí, 19.6.2017

,,Babi, co je tohle“, ptá se mě Emička, ukazujíc mi magnetky se zvířaty.

,,To je opice“, odpovídám,

,,Sprrrávně“, říká Ema.

,,A co je tohle?“

,,To jeee…, nosorožec“.

,,Hononožec, sprrrávně“, chválí Ema a já se lámu smíchy v pase.

Načež se aktivity ujímá dědeček a začne vnučce vysvětlovat, proč se nosorožci říká nosorožec a po chvíli nosorožce dokonce úspěšně hláskují.

Historie se opakuje.

Dceřiny zkomolené výrazy v dětství si připomínáme dodnes.

Úterý, 20.6.2017

Ještě jsem se večerů na balkoně ani nestačila nabažit a vedro, které sálá ze zdi vyhřátého prostoru mě zahání domů. Pokud si svou balkonovou siestu budu chtít v nejbližších dnech užít, patrně nezbyde nic jiného, než si přivstat a zavítat sem ve čtyři hodiny ráno.

Středa, 21.6.2017

Tak teď už se nedivím, že jsme zahlceni potravinami nevalné kvality, když největší fronta na farmářském trhu je u stánku s polskými jahodami. Nejspíš jenom proto, že jsou o dvacet korun na kile levnější než ty české opodál.

Čtvrtek, 22.6.2017

,, Vy jste dnes musela vstávat ve tři hodiny ráno?!“, konstatuji s údivem, když paní pošťačka vstoupí s těžkým batohem na zádech do dveří naší firmy již ve čtvrt na devět dopoledne.

,,Každý den ve čtyři.“, odpoví. ,,A od čtvrt na šest už třídím poštu. Musím přichvátnout, abych těch dvanáct kilometrů stihla do odpoledne obejít.

Myslela jsem, že jsem ranní ptáče, ale já se ve čtvrt na šest teprve soukám z peřin.

Myslela jsem, že mých deset kilometrů jednou za čtrnáct dní, je bůhvíjaký výkon.

Tato dáma, která má pár měsíců před důchodem, mě s přehledem strčí do kapsy.

Pátek, 23.6.2017

Začíná víkend s Emou. Začíná víkend plný otázek a odpovědí.

Dětské období PROČ, je pro okolí dítěte velmi náročné.

Přesto celé odpoledne a večer trpělivě Emičce odpovídám na její otázky.

Když ale i na mé odpovědi opět zaznívají otázky proč, jsem často v koncích.

Sobota, 24.6.2017

Když už nenacházím slova a několikrát se dokonce přistihnu, že na Emiččinu otázku PROČ, odpovím PROTO, dojdu k názoru, že je třeba to dítě, potažmo i nás zabavit v jiném prostředí.

Domnívám se, že bizoni na Cunkově, hráči na golfovém hřišti nebo lanovka na Monínci odvedou její pozornost od zbytečných otázek. Částečně to zabralo.

Nicméně otázkám:

Která je maminka toho malého bizona,

Kde má to bizoňátko tatínka,

Proč k nám nepřijde také ten velký bizon a

Kdo mu češe tolik vlásků na hlavě,

se nevyhneme.

Neděle, 25.6.2017

Když dnes s mužem, schovaní za porostem stříháme na chatě thuje, míjí nás dvě ženy.

,,Hele, pojezdový vrata“, pronese jedna.

,,Hm, pěkný. To je vidět, kde jsou prachy,“ odpoví druhá.

Nikdy mě nenapadlo, že kritériem pro domněnku o majetku druhých, mohou být před lety, svépomocí vyrobená, pojezdová vrata.

Abych nezapomněla…,

že mám majetek jako vrata.