NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY NA SVĚTĚ JSOU TY, PŘI KTERÝCH ZJISTÍŠ, ŽE SE USMÍVÁŠ.

čtvrtek 1. června 2017

Cíl: Prčice

,,Do Prčic? Ty jsi se zbláznila, to bych vypustila duši.“
,,Třicet kiláků pěšky? Ani náhodou. Možná tak na kole…“
,,Nechápu, co na tom máš, jít pěšky z bodu A do bodu B?!“
,,Kdepak, tyhle hromadný akce nejsou pro mě...“

Slýchám často, když se zmíním o tom, že jdu do Prčic.

Pro někoho nepředstavitelný sportovní výkon, pro druhého ztráta času.
Pro mě meta, které chci jednou za rok dosáhnout.
Dokázat si, že překonám sebe sama.
Není to žádná Tour de France ani výstup na Annapurnu.
Vlastně je to v porovnání s jinými sportovními výkony směšný cíl.









Abych nezapomněla…,
,,Člověk mnoho vydrží, má-li cíl.“
Tomáš Garrigue Masaryk

26 komentářů:

  1. Prima meta. Já byla asi dvakrát ještě na střední (což už je tedy spoustu let). Vlastně nevím, jestli bych 30 kiláků ještě v tahu zvládla. Před nějakými 5 lety jsme ušli asi 28 (a byl v tom slušný kopec), ale možná mne od te doby kondička trochu opustila. Jsi dobrá, že to každoročně "dáš".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Stáňo. Já myslím, že bys to zvládla...Ty taková turistka...:-). A když na to přijde, můžeš to jít klidně deset hodin. My to ušly za šest a tři minuty, dvakrát jsme po deseti minutách odpočívaly. Kopce nemusím, v těch zaostávám:-). Ale moje kamarádka, se kterou do Prčic chodím, ta je jak parní lokomotiva, ta jde pořád a nezpomaluje:-).
      H.

      Vymazat
  2. Henrietko, tento výkon obdivuji. Já bych to nedala. Na kole v poho, ale pěšky?
    Koukám, že jste šli kolem zříceniny hradu Borotín. Tam je nádherně.
    Přeji pohodové dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dášo, já bych to zase nedala na kole. A to ani náhodou:-).
      Borotín je taková první meta, po patnácti kilometrech první odpočinek. A už z dálky moc hezké pokoukání.
      Krásné dny i Tobě
      H.

      Vymazat
  3. Sice nemám ráda "hromadné" akce, ale sama na sebe bych byla zvědavá zda bych to dala. A on ten chumel lidí se během cesty zdárně roztrhne. Chodím sice moc ráda, ale těch kilometrů je Henrieto fakt docela dost. Na kole, paráda :O))).
    Tak ať ti to stále tak dobře šlape!!
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, ona je to sice hromadná akce, ale poznáš to jenom na startu a v cíli. Ty rozestupy jsou fakt velký, jak vidíš na těch dvou fotkách...
      Kilometrů je dost, ale jednou za rok se to nechá.
      A já zase radši šlapu po svých než do pedálů:-)
      Děkuju. doufám, že ještě dlouho bude:-).
      H.

      Vymazat
  4. Chodím ráda pěšky, ale kratší trasy- jen tak na provětrání. Raději sedám na kolo a to pak těch 30 km žádná hrozba k nezvládnutí není.
    Já myslím, že Ty si ještě nemusíš dokazovat, že překonáš sama sebe. Vždyť po těchto ušlapaných 30ti km jsi ještě absolvovala radování se se spolužáky. :-)
    Hezké dny!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, ,,provětrávám" se taky moc ráda. Za takových deset, dvanáct kilometrů jsem provětraná akorát:-).
      Ta letošní akce byla výjimka, jinak obvykle ležím a mažu si nohy:-).
      I Tobě pěkné dny.
      H.

      Vymazat
  5. Já bych to chtěla někdy zkusit z Benešova, ale zatím nemám parťáka a momentálně i kotník v ortéze, ale o tom snad za rok nebudu vůbec vědět a třeba mi mezitím doroste syn, ten si rád dává takové cíle. Tak se třeba někde na trase někdy potkáme ;-)
    Z.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzko, parťák je velmi důležitý. Nepodceňuje jeho výběr:-). Já mám velké štěstí, že chodím s mojí kamarádkou. Je to velký tahoun a hlavně celou cestu neuvěřitelně drží dobrou náladu. A to jsou tři čtvrtiny úspěchu:-).
      Rozhodně to někdy zkus, třeba zjistíš, že to není nic pro Tebe a nebo Tě to naopak chytne.
      Krásné dny.
      H.

      Vymazat
  6. Přidávám se ke kolařům :-)) Na kole by to šlo, ale pěšky ... Skvělý výkon Henriet. Hezké dny D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A sakra, začíná tu na mě být přesila cyklistů..:-).
      Děkuji Dani.
      Pěkný večer

      Vymazat
  7. Já šla ještě jako studentka na gymplu Moravskoslezským pomezím. Už nevím, jak dlouhá byla trasa, ale byla jsem vyřízená. Nakonec to byl ale dobrý pocit, i když to není moje touha. Chápu, že tě to baví. Hezký víkend.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Slunečnice, vždyť já jsem taky vždycky vyřízená. Ale ten pocit je asi pro mě víc, než bolavé nohy.
      Děkuju, i Tobě krásný víkend.
      H.

      Vymazat
  8. Nikdy jsem ještě 30km nešla, tak ani nevím, jestli bych to dala nebo ne... Jednou jsem v rámci nějakého školení, šla v zimních a dost náročných podmínkách 18 km, šli jsme to tehdy po malých skupinkách a u toho ještě plnili jakési úkoly. Nakonec se celý náš oddíl spojil, prostě jsme na sebe počkali, což bylo fajn, takže v jednotě byla síla. Museli jsme se docela verbálně podporovat, protože jsme byli zmrzlí, promočení a na konci dost unavení. Pamatuji si, že když jsem dorazila na pokoj, tak jsem, tak jak jsem byla, padla do postele a vstala až ráno druhý den. Ale nic mi nebylo, nic mne nebolelo a klidně bych to šla znovu. Jednou jsme ušli jako rodina 26 km v Krkonoších. Bylo to v létě a šli jsme to spoustu hodin. Několikrát jsme si zašli a když jsme někam došli, tak zase nebyl do výchozího bodu žádný spoj, takže to bylo docela náročné. Šel to s námi tehdy 10tiletý synek a nejvíc v pohodě byl on. Mně druhý den otekla kolena a kotníky a další dva dny jsem se poflakovala po "rezortu" a při pohledu na krásné vrcholky hor se mi dělalo mdlo... 30km je hodně a skláním klobouk před tím, kdo je ujde! Je to parádní výkon.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diano, Tvůj komentář by vydal na samostatný článek:-). Moc děkuji.
      Připomněla jsi mi, jak jsem na střední na lyžáku musela šlapat z parkoviště několik kilometrů až k chatě. Bylo to samozřejmě pořád do kopce, mrzlo, na zádech batoh s věcmi na týden a přes rameno lyže a hůlky. Děs největší, fyzicky hůř jsem se snad nikdy necítila. Myslela jsem, že si tam v tom kopci sednu a už se nehnu:-)).
      Takže chápu, že jsi po osmnácti kilometrech zimního pochodu upadla do kómatu a vzbudila se až druhý den:-).
      Měj se pěkně
      H.

      Vymazat
  9. Klobouk dolů Henrieto.. Sice také šmajdáme a moc rádi, ale Prčice jsme ještě nezkusili.Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy.
    Krásný víkend ti přeji.Z❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Zdeni. Každý si najde to své. Třeba k Tobě jednou přijde potřeba si to zkusit...:-).
      I Tobě krásný víkend, užij si ho v pohodě.
      H.

      Vymazat
  10. Já už jsem ti svojí story popisovala, nebudu se trapně opakovat.
    Ale naprosto ti rozumím, je třeba mít cíle.
    Já bych také pochodovala, kolo není moje doména.
    Krásný víkend, kočko !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, Tvoje prčické ,,poprvé" je opravdu nezapomenutelné:-)).
      Že jo, kdy by se tahal s kolem:-)
      Užij si sluníčka, zahrádky i Soptíčka.
      Krásné dny.
      H.

      Vymazat
  11. Ja myslim, ze je to velky vykon, ktery - podobne jako Annapurnu - v zivote nezdola kazdy. Dobrou. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji Marcelko, to je od Tebe velké povzbuzení.
      Moje malá prčická Annapurna...haha:-)
      Pěkné dny
      H.

      Vymazat
  12. Musím říct, že jsi mě nahlodala. Uvidíme co mé stáří příští rok?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No konečně! To je slovo do pranice!
      Tvému stáří to bude jedno, ale nohy to bude bolet:-))
      H.

      Vymazat

Děkuji za Vaše komentáře, vážím si každé zpětné vazby.
Jindra