Končící léto si uvědomím hned prvního září, kdy si již
v autobuse cestou do práce nebudu moci vybrat místo k sezení a na
přechodu pro chodce budu čekat v davu studentů.
Se zkracujícími se dny mi čím dál častěji budou chybět snídaně
na verandě chaty, při kterých pozoruji probouzející se zahradu.
Veverku, která
seskočí z olše za plotem na hranici dříví, proběhne zahradou a zmizí u
sousedů. Špačka, který snídá moje kanadské borůvky.
Žabku, stěhující se z našeho malého
jezírka do strouhy za zahradou.
Uvědomuji si, že budu postrádat tu bujnou
zahradu plnou květů a šťavnatých plodů a budu se muset smířit s tím, že se
pomalu začne měnit do podzimu.
Chybět mi budou voňavá letní rána, kdy mohu
vyběhnout ven jen v tričku a pantoflích a tiché teplé večery s knihou v ruce a oknem dokořán.
Abych nezapomněla…,
že léto je krátké, a proto je potřeba užít si naplno každý
letní den.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Vaše komentáře, vážím si každé zpětné vazby.
Jindra