Literární ambice jsem měla už jako malá. Myslela jsem, že
když se mi povedlo pár slohových prací, bude ze mě spisovatelka. Nejspíš
ovlivněná četbou romantických dívčích románů, jsem se v pubertě pustila do
psaní příběhu o lásce. Ona i on měli rádi koně a tak nechyběly věty typu ,,Nejkrásnější
pohled na svět je pohled z koňského hřbetu“ a podobně. Mám ale takový
pocit, že než se love story začala pořádně rozjíždět, psát jsem přestala.
Následně jsem v záchvatu puberťácké náladovosti se slovy: ,,Stejně je to
blbost“, celé dílko vyhodila. Škoda, dneska bychom se mohli zasmát. O psaní
jsem se pokoušela ještě jednou, ale to už jsem byla vdaná a měla děti. Můj
,,román“ z vesnického prostředí ovšem skončil záhy stejně jako ten první.
Od té doby jsem, co se literatury týče, zůstala pouze u čtení knih.
A nyní, dnes již jako babička se ocitám zde, na svém blogu.
Chtěla bych se zastavit a vzpomínat na chvíle již prožité a třeba i prožít
chvíle nové. Doufám, že tento blog nedopadne stejně jako má předchozí díla a
bude to ke čtení.
Abych nezapomněla…Vítejte!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Vaše komentáře, vážím si každé zpětné vazby.
Jindra