Kouzlo starého dvora

Ten dvůr mám pořád před očima. Jeho kouzlo nezmizelo ani po tolika letech, po desetiletích… Navzdory tomu, že byl v centru města, jsem se v něm i jako malá holka cítila bezpečně. 

Dokola byl uzavřený ostatními domy, uvnitř s polorozpadlou zdí s výklenkem, kde jsme si s kamarádkami hrály na prodavačky nebo jsme vařily.  

Z kopečku dolů jsme běhaly do jeho druhé části. Kdo tam bude první? 

Tajemná zahrada, opředená různými strašidelnými historkami o zlé bábě nám však byla zapovězena. Vůni šeříku, která nás každé jaro lákala blíže a blíže k zahradě, ale cítím stále. 

Když si na ten dvůr vzpomenu, vybaví se mi písnička, kterou mi tam maminka zpívala: 

,,Ztratila Lucinka bačkorku, když na dvorku si hrála, naboso s děvčaty běžela a zvesela se smála“. Tahle písnička a kouzlo starého dvora už navždycky budou patřit k sobě. 

Díky za tuhle vzpomínku, mami!

Abych nezapomněla...,
že kouzla z dětství můžeme prožívat i v dospělosti.

zdroj: pixabay.com